Selhání liberální agendy aneb Proč se Karol Nawrocki stal polským prezidentem

Błażej Szymankiewicz

Zvolení Karola Nawrockého polským prezidentem se nestalo žádnou náhodou, ale bylo logickým vyústěním selhání liberální vlády Donalda Tuska. Polská společnost se mění a liberální tábor jí přestává rozumět.

Lze očekávat, že Karol Nawrocki (vpravo) bude liberální vládě Tuska klást překážky mnohem častěji a důrazněji než dosavadní prezident Andrzej Duda (vlevo). Foto Wojtek Radwanski, AFP

Na počátku třicátých let dvacátého století vládl v druhé polské republice poloautoritářský režim takzvané sanace. V té době vyšel román Tadeusze Dołęgy-Mostowicze Kariéra Nikodema Dyzmy. Hlavní hrdina, nezaměstnaný venkovan, díky mnoha humorným náhodám udělá ohromující politickou kariéru. Po zvolení Karola Nawrockého prezidentem se objevilo mnoho přirovnání nové hlavy státu s touto populární literární postavou.

Problém je, že takové srovnání není příliš trefné — Nawrocki se nestal prezidentem omylem nebo v důsledku podivné shody okolností. Příčiny jeho úspěchu jsou zcela jiné a je jich mnoho, přičemž nejdůležitějším z nich je jistě arogance a nepřesvědčivé výsledky vládní koalice vedené premiérem Donaldem Tuskem.

Nekompetentní a nevýkonná vláda

Když byly v říjnu 2023 oznámeny výsledky parlamentních voleb, první slova Donalda Tuska zněla: „Nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný. Svrhli jsme je!“ Tato symptomatická scéna jasně naznačila, že staronový premiér neměl žádný program ani představu o tom, jak vládnout — nejdůležitější bylo, že nevládne Právo a spravedlnost (PiS).

Porážka Rafała Trzaskowského v prezidentských volbách dokázala, že pouhé protipisovské postoje nestačí. Již před rokem jsem psal o tom, že máme v Polsku vládu, která nevládne, ale pouze administruje — a tento styl výkonu moci polským liberálům vlastně vyhovuje.

I když vláda Donalda Tuska zaznamenala určité úspěchy, nedokázala je dobře „prodat”, vysvětlit veřejnosti. Výmluvné je, že po dobu jednoho a půl roku neměla tato vláda žádného mluvčího ani žádnou komunikační strategii. V posledních několika měsících roli mluvčího vlády plnil účet premiéra na portálu X, který zde zveřejňoval záhadné a emotivní příspěvky zaměřené na „účtování” s předchozí vládou.

Několik dní po prezidentských volbách premiér Tusk pronesl projev, ve kterém oznámil, že od nynějška se jeho vláda pustí do práce. Jak lze pozitivně hodnotit vládu, jejíž šéf teprve po osmnácti měsících oznamuje, že začíná pracovat? Tusk navíc prohlásil, že požádá parlament o hlasování o důvěře vládě — vůbec přitom není jisté, že ji získá.

Jedním z často opakovaných mýtů je tvrzení, že Tusk nemohl vládnout, protože prezident Andrzej Duda vetoval všechny důležitější zákony předložené novou koaliční vládou. Od konce roku 2023 Duda vetoval ale pouze pět zákonů. Pravdou je, že Tuskova vláda byla příliš líná na to, aby připravovala nové zákony — a ani ty už připravené neprošly, především kvůli vnitřním konfliktům koaličních partnerů ve vládě.

×
Diskuse
IH
June 9, 2025 v 19.18

"Dalším důležitým faktorem, který mnoha Polákům vrátil ekonomickou jistotu a pocit důstojnosti, byla sociální politika vlád Práva a spravedlnosti v letech 2015—2023. Mimo jiné díky štědrým sociálním transferům se mnoho polských rodin v posledním desetiletí dokázalo vymanit z chudoby a začlenit se do střední třídy, což nebylo mnoha liberálům po chuti."

Jestli tomu tak je, a není asi příliš důvodů o tom pochybovat, pak tu ovšem asi máme jako na dlani vysvětlení, proč se liberálům (a to obecně) více nedaří. Dokonce je pak otázkou, máme-li jim (za popsané situace) plus konstatované jejich pouhé administraci až lenosti (po osmiletém "nadržení" v opozici!) úspěchy vůbec přát. Za stávající mezinárodní krize řekněme podmíněně ano, ale ptejme se, proč dokonce i za ní jsou liberálové a jejich reprezentace tak tvrdí a natvrdlí! Bez slušného podílu nejširších vrstev na trhu přece bude přinejmenším v nejednom jeho segmentu nezbytná podmínka prosperity i (dostatečné) národní jednoty hodně scházet...