Polský Nejvyšší soud 1. července prohlásil, že prezidentské volby byly platné a že příští hlavou státu bude Karol Nawrocki.

Jak vypadá nálada v zemi po jeho zvolení? Čtyřicet procent Poláků si myslí, že volby mohly být zfalšované, prakticky stejné procento se domnívá, že byly v pořádku. To ukazuje, že Nawrockého zvolení nikterak nepřispěje k zasypání hlubokého příkopu, který už léta dělí Polsko na dvě poloviny, a nikterak nezmenší vzájemnou nedůvěru.

Také jeho volební výsledek ukazuje na společnost rozdělenou vedví. On i Rafał Trzaskowski dostali každý něco přes deset miliónů hlasů, Nawrocki oficiálně o 370 tisíc víc než jeho soupeř. Toto číslo bylo poté částečně zpochybněno informacemi o nesrovnalostech v některých okrscích, Nejvyšší soud ale prohlásil výsledek za platný i tak.

Přepočítat volební lístky

Krátce po volbách se ukázalo, že z některých okrsků nahlásili podstatně jiný výsledek, než jaký byl ve skutečnosti, že někde zaměnili hlasovací lístky a přiřkli je druhému kandidátovi. Zvedla se vlna stížností k Nejvyššímu soudu, bylo jich přes padesát tisíc, většina ovšem byly kopie stížnosti iniciované jedním právníkem blízkým Donaldu Tuskovi. Začaly se ozývat hlasy, aby se přepočítaly všechny lístky v zemi, a někteří dokonce věřili ve zvrácení výsledku voleb. To ale uťalo zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Jeho legitimitu ovšem nahlodává skutečnost, že orgán tohoto soudu, který volby posuzoval, tzv. Zvláštní kontrolní senát, neuznávají evropské a mezinárodní soudní instituce jako soud. Považují ho totiž za zpolitizovaný. Neuznávají jej dokonce ani soudci jiných orgánů Nejvyššího soudu, neuznává ho vláda.

Desítky soudců tohoto soudu, a dokonce pět bývalých předsedů ústavního soudu podepsalo petici, v níž žádali předsedkyni soudu, aby pověřila posouzením voleb jiný orgán své instituce. Ta to odmítla. Všichni však vědí, že ji jmenoval Jarosław Kaczyński. Generální prokurátor ovšem nezávisle na rozhodnutí soudu nařídil přepočítat lístky v asi dvou stech padesáti okrscích.

Nebyl plán B

Výsledek voleb evidentně zaskočil Tuska i celou vládní koalici, zjevně počítali najisto s vítězstvím Trzaskowského a neměli žádný plán B. Byli nachystaní, že Trzaskowski jako prezident půjde koalici na ruku a umožní jí prosadit spoustu reformních kroků, které jí do té doby blokoval prezident Andrzej Duda.

Opačný výsledek způsobil ve vládní koalici silnou kocovinu — přestává držet pohromadě, objevují se spekulace, zda vůbec vydrží do konce mandátu za dva roky, a dokonce, že by se měl vyměnit premiér. Donald Tusk, který se dosud jevil jako nezpochybnitelný lídr a pán situace, dělá najednou dojem, že tápe, kudy dál. Jeho obliba klesá, klesá i obliba vlády, která má už daleko víc odpůrců než příznivců.

Katarze nepřišla

Tusk je kritizován, že za volební prohru nebyl nikdo volán k zodpovědnosti, že se tváří, jako by se jelo v klidu dál. Lidem chybí katarze. Tusk mluví o obměně vlády, ale termín odsouvá na konec měsíce. A jeho koaliční partneři začínají hrát každý vlastní partii. Lidovci se rozhodli ukončit koalici Třetí cesta s hnutím Polsko 2050 dosavadního předsedy Sejmu Szymona Hołowni a jít do příštích voleb samostatně.

Hołownia se zase před pár dny sešel o půlnoci v jednom soukromém bytě s Kaczyńským, což lze těžko vnímat jinak než jako podraz kolegům z koalice. Podle domluvy, již koalice na svém začátku uzavřela, by teď měl v polovině mandátu přenechat křeslo předsedy Sejmu předsedovi strany Levice, najednou to ale odmítá. Tenkrát si totiž myslel, že bude touhle dobou už prezidentem, ve volbách ale skončil až jako pátý s necelými pěti procenty a politicky končí. Tenhle člověk je zjevně Achillovou patou koalice a Tusk na něj nemůže spoléhat.

Celá ta atmosféra připomíná situaci po překvapivém vítězství kandidáta PiS Andrzeje Dudy před deseti lety, kdy všichni počítali, že prezidentem bude zvolen favorit, Tuskovi blízký Bronisław Komorowski. Po vyhlášení výsledku zachvátila tenkrát liberální vládní tábor panika, nebyli schopni se vzchopit a na celé čáře prohráli pár měsíců poté parlamentní volby. Dnes se zdá, že jediným partnerem loajálním Tuskovi v koaliční vládě je strana Levice.

Defétismus nemusí být na místě

Ta míra defétismu je pro vnějšího pozorovatele překvapivá, protože prezidentská prohra je jistě velkou ranou, ale Polsko je parlamentní demokracií a vládní koalice má v Sejmu pohodlnou většinu, která může cokoli prohlasovat. Je ovšem faktem, že reformu soudnictví, právo žen na interrupce, privilegia katolické církve včetně výuky katechismu a mnoho dalších změn systému, který v minulosti zdeformoval PiS k obrazu svému, nemůže koalice protlačit, pokud je odmítne podepsat prezident, a to se dělo. A s Nawrockým se to bude jistě dít i nadále, proto už sýčkové zpochybňují životnost dnešní vlády.

Výsledkem půl druha ročního klinče mezi vládou a prezidentem bylo, že lidé měli pocit, že se nic podstatného nemění, že předvolební sliby vládní koalice vyšuměly do ztracena a popularita kabinetu nebezpečně slábla. Jako by korodovala.

K tomu připočtěme, že Tuskova vláda je koaliční, a mezi jeho liberály, Levicí a katolickými lidovci plus lavírujícím Hołowniou je obtížné najít u spousty témat shodu. Proto, a nejen kvůli Dudově bojkotu, se také mnoho projektů nepodařilo prosadit.

Vítr v plachtách Kaczyńského a krajní Konfederace

Volební výsledek naopak vlil krev do žil Kaczyńskému a jeho straně Právo a spravedlnost, PiS. Utichly veškeré spekulace o tom, kdo by ho v čele PiS nahradil. Volební vítězství je tam považováno za projev jeho strategického génia, to on přišel s Nawrockým.

A kdo neobyčejně posílil, je krajní pravice Konfederace. Jejím prezidentským kandidátem byl mladý Sławomir Mentzen, který skončil jako třetí s téměř třemi milióny hlasů (15 %) a dnes se předpokládá, že se časem pokusí ovládnout celou pravici a nějak pohltí PiS. Tahle síla se velmi liší od PiS, je to jiná pravice. Zhlíží se v Trumpovi, kritizuje rozdávání sociálních dávek, měly by se podle ní co nejvíc snížit daně, maximálně oslabit stát a každý by se měl takzvaně postarat o sebe. Prostě libertariáni. K tomu výrazný nacionalismus a protievropská rétorika kombinované s klerikálností, což je polské specifikum.

Budoucí prezident Nawrocki je svými postoji zjevně bližší téhle síle než sociální politice PiS. Polskem kolují vtipy o tom, že liberálové budou ještě se slzou v oku vzpomínat na Dudu a konflikty s ním.

Koaliční vláda má měsíc na to, aby se připravila na nové období a nového protivníka, teď by se měla šikovat. 6. srpna se Nawrocki ujme funkce a jistě od prvního dne začne s ofenzivou, na niž se už zjevně chystá. Proslýchá se, že přijde s různými návrhy vlastních zákonů, týkajících se například snížení daní, polský prezident má toto právo. Zjevně se bude chtít výrazně angažovat v otázkách obrany země, podpory Ukrajině, stavu armády a vůbec v silových záležitostech.

Tusk ustoupil populistické pravici

Půdu mu už teď připravuje krajní pravice, která rozdmýchala nový politický konflikt tam, kde nebyl. Totiž na polsko-německé hranici. V květnu německá vláda zostřila imigrační praxi a přestala přijímat žádosti o azyl od cizinců, kteří se do Německa dostali přes jiný stát EU, a vrací je zpátky, tj. i do Polska.

Na hranici se z polské strany hned objevily různé krajně pravicové skupinky, jedna s názvem Hnutí na obranu hranic, které se pod záminkou, že prý vláda nic nedělá a nechá pronikat do země nebezpečné nelegály, pokoušely svévolně patrolovat a kontrolovat hraniční provoz. Některým místním lidem vadili, jiní je podporovali. Vláda dlouho nereagovala, až premiér rozhodl od minulého pondělí o dočasné obnově kontrol na hranici s Německem a s Litvou (odkud se prý dostávají utečenci do země z východu, když přes Bělorusko to už díky plotu nejde).

Na německou hranici, kde je dvaapadesát přechodů, bylo umístěno pět set vojáků, policistů a dalších útvarů. Výsledkem bylo, že za celé pondělí na německé hranici nenatrefily na jediného nelegála a na litevské objevily jedno auto, v němž estonský řidič převážel čtyři Afghánce. Což prý podle domobrany ale svědčí o perfidnosti Němců, kteří prý s imigranty jen vyčkávají, až oni poleví v ostražitosti.

No a Nawrocki těmto samozvaným ochráncům hranic vyjádřil podporu a poděkování.

Tusk se tak dostal do pasti. Měl dojem, že nemůže nechat situaci v rukou krajní pravice, jenže svým rozhodnutím vlastně přistoupil na její rétoriku a dal jí nepřímo za pravdu. Politická zkušenost ale říká, že tyhle úkroky směrem ke krajní pravici centristům nikdy nepomohou a jí jen nahrají na smeč. Proč jít ke kováříčkovi, když lze jít ke kováři.

Je to podobné, jako když nedávno Sejm na žádost vlády dočasně pozastavil právo žádat na hranici s Běloruskem o azyl. Je to v rozporu s ústavou i s mezinárodním právem, Tusk se ale zjevně domníval, že tím vyrazí zbraň z ruky radikální části pravice.

Antiněmecká linka

Pravicová opozice včetně Kaczyńského, který sám přijel na hranici podpořit samozvanou domobranu, se samozřejmě snaží současnou situaci rozdmýchat a udělat z ní velké politikum, přifukuje pod ohníček dvou velkých polských fóbií, z přistěhovalců z jiných kultur a zároveň z Němců.

Tahle antiněmecká nota je něco, co už příliš neznáme, ale co se Kaczyński a lidé PiS stále snaží doma hrát. Byla znát třeba i ve vystoupení končícího prezidenta Dudy v Praze minulé pondělí, kdy například považoval za nutné říci, aniž by tam jakkoli směřovala otázka, že prý Němcům v minulosti vyhovovaly nízké platy Poláků doma, protože ti potom jezdili za prací do Německa, a Berlín tak měl rezervoár levné pracovní síly. Což prý uťal až PiS, když za své vlády zvedl doma mzdy.

Tuskova koalice má nesmírnou zodpovědnost za to, aby udržela Polsko v demokratickém a proevropském směřování. Má k tomu volební legitimitu, hned po volbě prezidenta si ji dokonce nechala znovu potvrdit vyjádřením důvěry v parlamentu, kde stále disponuje jasnou většinou. Není zahnaná do kouta, může vyrazit dopředu. Nový prezident se ovšem bude jistě snažit házet jí klacky pod nohy kde to jen půjde a snažit se o její pád a o předčasné volby. To bude jeho hlavní motivací.

Nesmírnou zodpovědnost má ovšem také on. Vzhledem ke geopolitické poloze Polska, jež je přímým sousedem Ukrajiny a přes jehož dálnice a letiště jde největší část pomoci Kyjevu, je v zájmu celé Evropy, aby se Polsko nevysilovalo ve vnitřních rozporech a bratrovražedných politických bojích. Jestli tohle Nawrocki a jeho dosti radikální okolí pochopí, se ukáže na podzim.