Letošní polské prezidentské volby byly historicky těsné, zoufale nevěcné a ohromně personalizované — to platí zejména, jde-li o druhé volební kolo završivší se tuto neděli. Oba tábory se snažily vytvářet ze smyšlených i skutečných slabin druhého kandidáta jeho temný mediální obraz, který však v polarizované společnosti nevedl čistě ke ztrátě podpory, nýbrž i k jejímu upevňování.

Politický systém s prezidentem, jenž disponuje silným vetem, ponouká strany, aby do voleb nominovaly postavy, které se nebudou protivit „správné stranické linii“, tedy osoby spíše slabé nebo bez větší známosti či zázemí. Taková situace nastala v Polsku i tento rok.

Oba kandidáti byli politicky vzato slabí nebo s výraznými vadami na kráse. Poražený Rafał Trzaskowski je ve skutečnosti a přes bohatou kariéru „generický liberál“, nedůrazný a neprůrazný politik, kterého příliš nebaví řízení Varšavy a raději by intelektuálně exceloval jako ministr zahraničí nebo prezident (pro oboje by se hodil lépe). Intelektuál z dobré rodiny (pravice v rámci svého opožděného antikomunismu našla v této rodině hned několik agentů tajné policie), který má u svých odpůrců pověst člověka nechápajícího problémy normálních lidí.

Na druhé straně byl vítěz Karol Nawrocki, nepříliš známý nacionalistický historik z polské analogie ÚSTRu, kterého vytáhl z rukávu předseda PiS Kaczyński. Geniálnímu a cynickému Kaczyńskému se podařil už podruhé stejný krok — vybral málo známého kandidáta, který vyhraje prezidentské volby. I Andrzej Duda byl před deseti lety málo známý, ale jinak kampaňový typ.

Vraťme se ovšem k Nawrockému. Tento historik neměl žádné předchozí politické zkušenosti, nikdo neznal jeho názory (ty se ale nakonec nijak zvlášť neliší od kánonu PiS) a ani jeho minulost. Ta se ukázala komplikovanější, než se čekalo. Nawrocki, spojený s boxerským a chuligánským prostředí, se účastnil minimálně jedné chuligánské lesní bitky a v této komunitě se stýkal i s lidmi za hranou zákona. Kandidát PiS také nedokázal příliš vysvětlit, jak přišel ke svému druhému bytu. Další kritika (pasák, feťák) byla spíše pomluvami jeho nepřátel.

Ale negativa obou adeptů na úřad prezidenta nakonec spíše nerozhodovala, respektive působila křížem — výrazný podíl voličů nehlasoval pro svého kandidáta, ale proti jeho oponentovi, líčenému v černých barvách. Obě strany věří pouze v negativní příběh o druhém kandidátovi, nikoliv v negativní (ale příliš ani v pozitivní) příběh o tom svém.

Proč vyhrál Nawrocki nakonec, i když v průzkumech na počátku výrazně vedl Trzaskowski? Lze uvést několik momentů, které mohly hrát a nejspíš i hrály nějakou roli. Předně, Kaczyńského nominace nepopsaného listu Nawrockého byla na jednu stranu riskantní (voliči si ho museli osvojit), na druhou stranu geniální. Jako nestraník, který neseděl v poslední poražené Morawieckého vládě PiS, měl širší pole pro manévrování — mohl podle potřeby kritizovat nepopulární kroky vlády strany, která ho nominovala. To také udělal, když například odsoudil přijetí Green Dealu vládou Morawieckého, stejně jako nekontrolované přijímání imigrantů z Asie a Afriky.

Trzaskowski měl spíše opačný problém. I když v současné stále neoblíbenější vládě Donalda Tuska nesedí, je s ní spojován. Na škodu byla spíše podpora premiéra Tuska, medvědí službu mu udělali i jiní politici jeho strany — třeba kontroverzní Roman Giertych v jedné diskusi.

Poslankyně Gajewska, která v domě s pečovatelskou službou rozdávala pytle s bramborami, byla zas vnímána a druhou stranou hojně propagována jako příklad povýšenosti Občanské platformy nad prostým člověkem.

Nelze zapomínat také na výsledek v prvním kole, kde přes pětinu hlasů dostali kandidáti krajní pravice mající blíže k Nawrockému — jich bylo více než lidovců a levičáků, kteří později podpořili Trzaskowského. Trzaskowski se po prvním kole ocitl v horší pozici, menší potenciál musel dohánět mobilizací nevoličů hlavně ve městech. To se mu podařilo jen částečně, i přes rekordní účast 71,63 procenta to nestačilo.

Výrazný úspěch národovecké Konfederace je dán do velké míry podporou mladých lidí, kteří hlasovali pro někoho mimo duopol PO-PiS, celkem bez ohledu na program. V druhém kole pak většinou hlasovali podle doporučení poražených krajně pravicových kandidátů, tedy pro Nawrockého. Poprvé v historii tak konzervativní PiS mezi mladými dosáhl lepšího výsledku než liberální Občanská platforma (PO).

Poslední poznatek asi na nic neměl vliv, ale stírá se i rozdíl mezi západním a liberálním Polskem A a východním a konzervativním Polskem B — Trzaskowski zlepšil výsledky své formace na jihu Polska, Nawrocki zase na západě země.

Co z toho vyplývá?

Vítězství Nawrockého bude znamenat pokračování konfliktu mezi prezidentem a vládou, Nawrocki podobně jako Duda bude vetovat všechny důležitější zákony (především soudnictví), bude usilovat o svržení vlády a předčasné volby.

Konflikt mezi prezidentem a vládou zřejmě nastane i v oblasti zahraniční politiky, Karol Nawrocki bude tlačit orientaci na trumpovské USA, na úkor unijních iniciativ. Narozdíl od prezidenta Dudy je tento kandidát asertivnější vůči Ukrajině.

Nelze vyloučit rozpad vlády — menší koaliční partneři se mohou pokusit osamostatnit na dominantní Občanské platformě. Nejistá koalice oslabí také pozici premiéra Tuska na mezinárodním poli.

Vítězství Nawrockého posílí pozici Práva a spravedlnosti a předsedy Kaczyńského jak v rámci strany, tak vůči jiným pravicovým stranám, především Konfederaci. Otázkou je, zda by se Nawrocki pokusil vytvořit ve straně svojí frakci (Duda to neudělal) a zabojovat o nástupnictví po pětasedmdesátiletém Kaczyńském.