Po zhruba šesti měsících konečně skončila první fáze bizarní a frustrující polské prezidentské kampaně — 18. května Poláci volili v prvním kole. Byly to snad jediné volby za posledních dvacet let, které nebyly označovány za „přelomové“, „rozhodující“ nebo „nejdůležitější po roce 1989“.

Samotný výsledek voleb a skutečnost, že do druhého kola postoupil kandidát vládnoucího tábora, varšavský primátor Rafał Trzaskowski, a opoziční stranou Právo a spravedlnost podporovaný Karol Nawrocki, nejsou žádným překvapením.

Několik menších překvapení však přinesly výsledky ostatních kandidátů, které mnoho vypovídají o stavu polské společnosti a politického života v polovině roku 2025. Níže uvádím pár volných poznatků, které letošní kampaň přinesla.

Duopolu PO-PiS se daří dobře

Kampaň a výsledek voleb ukázaly, že polská politika má stále dva hegemony: Donalda Tuska a Jarosława Kaczyńského. Jejich avatary jsou v současnosti již zmínění Rafał Trzaskowski a Karol Nawrocki, i když ve skutečnosti to může být kdokoli — hlavní je, že mají požehnání šéfů dvou největších polských politických táborů. Rozdíly mezi Trzaskowským a Nawrockým jsou vlastně jen kosmetické: jediný rozdíl je zřejmě v tom, že jeden se otevřeněji přiklání k evropskému projektu, zatímco druhý silněji zdůrazňuje národně-patriotický narativ.

Občanská platforma (PO) a Právo a spravedlnost (PiS) jsou mainstreamové pravicové strany, které se považují za jediné legitimní zástupce lidu a „zdravého rozumu“ — takové heslo se mimochodem objevilo na oficiálních stránkách kampaně Rafała Trzaskowského. Oba kandidáti vzájemně se nenávidějících táborů se zároveň podbízeli krajní pravici a snažili se získat voliče protiimigračními, protiukrajinskými či antisociálními hesly.

Jejich ideologická rozpolcenost a konformita je patrná i nyní, kdy před druhým kolem slibují splnění požadavků jak levicových, tak krajně pravicových protikandidátů, jen aby nasbírali co nejvíce hlasů.

V jednom z internetových volebních materiálů zveřejněných na začátku kampaně Karol Nawrocki na otázku „špagety, nebo pizza“ odpověděl: „Pizza, ale těstoviny jsou taky fajn“. Mám pocit, že v podobném stylu by nyní oba kandidáti odpovídali na otázku: „Jaké názory, levicové, středové nebo pravicové?“

Letošní volby opět prokázaly absurditu polského systému volby prezidenta, který by neměl být založen na všeobecném volebním právu, ale na volbě prostřednictvím Národního shromáždění.