O víkendu si Polsko začne volit prezidenta, rozhodující bude ovšem až druhé kolo 1. června. Je téměř jisté, že do něj postoupí liberální primátor Varšavy Rafał Trzaskowski a pravicový národovec Karol Nawrocki. Tedy představitelé dvou stále stejných sil, které se v Polsku už léta přetahují o moc: centristicko liberální Občanské koalice premiéra Donalda Tuska a nacionálně populistické strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského. Všechny ostatní síly a jejich kandidáti jsou mnohem slabší.

Favoritem voleb je Trzaskowski, na neděli mu průzkumy dávají 32 procent, Nawrockému 25 procent, a i ve druhém kole má větší naději varšavský primátor. Pokud vyhraje, Tuskova vládní koalice bude moci konečně prosadit změny a reformy, kvůli kterým před půldruhým rokem zvítězila a které stále blokuje prezident Andrzej Duda.

Pokud vyhraje Nawrocki, lze předpokládat, že bude neméně vehementně jako Duda torpédovat všechny kroky vlády, což povede k hluboké frustraci a ztrátě naděje liberální části obyvatel na možnou změnu. Pro pravici, PiS a Konfederaci, by to byl jistě vítr v plachtách do parlamentních voleb a možnost, že by v zemi obnovila antievropský nacionalismus.

Tusk vyhrál volby, Duda to neuznává

Před rokem a půl vyhrála parlamentní volby s velkým náskokem současná koalice vedená Tuskem, a dostala tak mandát otočit směr, který po osm let prosazoval Kaczyński. Ten v zemi zavedl vládu jednoho muže, z budovy své strany rozhodoval o všem důležitém, ač neměl žádnou ústavní funkci.

Likvidoval ve všech sférách dosavadní elity a nahrazoval je svými lidmi, podstatně přispěl k vykopání hlubokého příkopu mezi Poláky, vyvolával stále větší konflikty se státy i s institucemi Evropské unie, šel na ruku stále novým požadavkům katolické hierarchie. Zároveň rozdával sociální dávky, a tím si držel početné voličstvo. Zkrátka nacionálně-sociální režim.

Po Tuskově vítězství se zvedla velká naděje na podstatné změny, které by zemi vrátily do evropského mainstreamu a do zvyklostí moderní evropské společnosti: legalizace interrupcí, konec zasahování katolické církve do života a do politiky, omezení jejího vlivu ve školách, atd., atd.

Tento entuziasmus ale ihned narazil na prezidenta Andrzeje Dudu, který se důsledně chová jako politik strany PiS, a nikoli jako hlava státu. Jako by neuznal výsledek parlamentních voleb, podobně jako Trump, Duda vládě odmítal podepsat řadu důležitých zákonů nebo je poslal k Ústavnímu soudu, který je z většiny obsazen lidmi jmenovanými právě Kaczyńským, a ten je zamítl.

Vládní koalice řadu důležitých zákonů ani nenechává projít v parlamentu, kde má přitom pohodlnou většinu. Ví, že je prezident bude stejně vetovat, a čeká proto na nového. Výsledkem je, že část společnosti je frustrovaná, má dojem, že věci se příliš nezměnily. Nadcházející volba prezidenta bude jakýmsi třetím kolem parlamentních voleb, teprve ona totiž může otevřít dveře ke změnám.