O víkendu si Polsko začne volit prezidenta, rozhodující bude ovšem až druhé kolo 1. června. Je téměř jisté, že do něj postoupí liberální primátor Varšavy Rafał Trzaskowski a pravicový národovec Karol Nawrocki. Tedy představitelé dvou stále stejných sil, které se v Polsku už léta přetahují o moc: centristicko liberální Občanské koalice premiéra Donalda Tuska a nacionálně populistické strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského. Všechny ostatní síly a jejich kandidáti jsou mnohem slabší.

Favoritem voleb je Trzaskowski, na neděli mu průzkumy dávají 32 procent, Nawrockému 25 procent, a i ve druhém kole má větší naději varšavský primátor. Pokud vyhraje, Tuskova vládní koalice bude moci konečně prosadit změny a reformy, kvůli kterým před půldruhým rokem zvítězila a které stále blokuje prezident Andrzej Duda.

Pokud vyhraje Nawrocki, lze předpokládat, že bude neméně vehementně jako Duda torpédovat všechny kroky vlády, což povede k hluboké frustraci a ztrátě naděje liberální části obyvatel na možnou změnu. Pro pravici, PiS a Konfederaci, by to byl jistě vítr v plachtách do parlamentních voleb a možnost, že by v zemi obnovila antievropský nacionalismus.

Tusk vyhrál volby, Duda to neuznává

Před rokem a půl vyhrála parlamentní volby s velkým náskokem současná koalice vedená Tuskem, a dostala tak mandát otočit směr, který po osm let prosazoval Kaczyński. Ten v zemi zavedl vládu jednoho muže, z budovy své strany rozhodoval o všem důležitém, ač neměl žádnou ústavní funkci.

Likvidoval ve všech sférách dosavadní elity a nahrazoval je svými lidmi, podstatně přispěl k vykopání hlubokého příkopu mezi Poláky, vyvolával stále větší konflikty se státy i s institucemi Evropské unie, šel na ruku stále novým požadavkům katolické hierarchie. Zároveň rozdával sociální dávky, a tím si držel početné voličstvo. Zkrátka nacionálně-sociální režim.

Po Tuskově vítězství se zvedla velká naděje na podstatné změny, které by zemi vrátily do evropského mainstreamu a do zvyklostí moderní evropské společnosti: legalizace interrupcí, konec zasahování katolické církve do života a do politiky, omezení jejího vlivu ve školách, atd., atd.

Tento entuziasmus ale ihned narazil na prezidenta Andrzeje Dudu, který se důsledně chová jako politik strany PiS, a nikoli jako hlava státu. Jako by neuznal výsledek parlamentních voleb, podobně jako Trump, Duda vládě odmítal podepsat řadu důležitých zákonů nebo je poslal k Ústavnímu soudu, který je z většiny obsazen lidmi jmenovanými právě Kaczyńským, a ten je zamítl.

Vládní koalice řadu důležitých zákonů ani nenechává projít v parlamentu, kde má přitom pohodlnou většinu. Ví, že je prezident bude stejně vetovat, a čeká proto na nového. Výsledkem je, že část společnosti je frustrovaná, má dojem, že věci se příliš nezměnily. Nadcházející volba prezidenta bude jakýmsi třetím kolem parlamentních voleb, teprve ona totiž může otevřít dveře ke změnám.

Centristický liberál favoritem

Kdo jsou kandidáti? Je jich třináct, souboj se odehraje mezi oběma zmíněnými.

Kandidát Tuskovy strany, který má největší šanci, padesátník Rafał Trzaskowski, je velkoměstský liberál, dlouholetý politik, poslanec i europoslanec, dnes primátor Varšavy. Na prezidenta už kandidoval v minulé volbě, a přestože ho jeho strana postavila až na poslední chvíli, proti Dudovi sice prohrál, ale jen o procento. Mluví několika jazyky, jako primátor velkoměsta má mnoho zahraničních kontaktů, jeho otec byl mimochodem jazzovým klavíristou. Zkrátka profesionální politik, který podporuje členství v EU, interrupce, ekologickou transformaci.

Až donedávna byl vnímán jako levicový liberál, v posledních týdnech kampaně ale dělá viditelné úkroky doprava, což rozhořčilo část jeho stoupenců. Nemluví už příliš o právu na interrupce ani o rovnosti gayů a leseb a podobně jako premiér Tusk hovoří o zredukování dávek Ukrajincům v Polsku nebo o tom, že Polsko nevyšle v případě příměří na Ukrajinu své vojáky. Pravice a Kaczyński v rozporu s pravdou tvrdí, že to vláda hodlá udělat, myslí si, že na tom získají body. Zda to byla jen primátorova předvolební taktika nebo opravdový odklon od původních principů, se uvidí po prvním červnu.

Boxer a karta z rukávu

Jeho protikandidát, dvaačtyřicetiletý Karol Nawrocki má zcela jiný profil. S horními patry politiky a s chodem státu nepřišel do styku. Kandidátem se stal tak, že ho Kaczyński vytáhl jako novou tvář, dosud údajně neposkvrněnou, které lze vyrobit jakýkoli vhodný profil. Představil ho sice jako „občanského kandidáta“, každý ale ví, že kandiduje za PiS. Proč nesáhl po žádném ze zavedených politiků své strany? Průzkumy mu ukazovaly, že by nikdo z nich neměl proti Trzaskowskému šanci. Použil proto stejnou taktiku jako kdysi s Dudou, který byl na počátku rovněž neznámou tváří.

Jenže poslední dny ukázaly, že s Nawrockým šlápl vedle. Ten je sice vzděláním historik a v posledních letech ředitelem instituce podobné našemu Ústavu pro studium totalitních režimů, tam ale nevykonával práci historika, ale spíš ideologa. Vedle toho je boxerem a už se prokázalo, že měl velmi těsné vztahy s gdaňským podsvětím.

A teď má nehezký skandál, kdy zneužil starého člověka, aby velmi levně přišel k jeho bytu. Zavázal se, že jako protislužbu se o něj bude starat, to ale nedodržel, senior je v péči sociální instituce. Ve svých vysvětleních se stále víc zamotává a mlží. Zneužití starého člověka samozřejmě hodně voličů popudí.

Krajní pravice jako třetí

Na třetím místě s dnes předpokládanými 11 procenty je Sławomir Mentzen, kandidát za krajně pravicovou Konfederaci. Jednu chvíli to vypadalo, že snad přeskočí Nawrockého a dostane se do druhého kola, jeho bublina ale časem splaskla. Nicméně i tak bude mít nezanedbatelný výsledek, což ukazuje na rostoucí popularitu krajně pravicových myšlenek v Polsku. Mentzen je libertariánem a příznivcem Trumpa, zastáncem volného trhu bez omezení, snadného přístupu ke zbraním, je samozřejmě proti EU a samozřejmě, jak jinak u krajní polské pravice nemůže být, militantním katolíkem (alespoň verbálně).

Přitahuje hlavně mládež, je tak trochu dvojčetem předsedy francouzské krajně pravicové strany Jordana Bardelly: mladý (38 let), vždy v perfektním obleku s kravatou jako symbolem úspěchu, velmi čilý na TikToku, dobře mluví. S ním má krajní pravice svůj prostor v Polsku nejspíš ještě léta zaručen.

Rozdíl mezi touto silou a Kaczyńského PiS je v jednom: obě jsou protievropské, obě staví na odiv katolictví a podporu kléru, obě nesnáší liberály a levici. Konfederace ovšem na PiSu kritizuje jeho sociální podpory, podle ní by se měl každý starat sám o sebe, stát by měl být co nejslabší a podpory zarazit.

Obrozující se levice

Zajímavý vývoj je vidět na polské levici. Ta jako by v poslední době začala vstávat z popela, omladila se, vygenerovala nové moderní tváře do nové doby, které mluví srozumitelným jazykem a mají jasnou představu. Akcentují dostupnost bydlení, sociální situaci, špatné zdravotnictví, interrupce, podporují Ukrajince. Je mezi nimi hodně žen. Na rozdíl od české ta polská levice vidí v Rusku velké nebezpečí a zcela se shoduje s vládou v potřebě navýšení výdajů na obranu.

Do voleb se ovšem nedohodla a kandidují za ni dvě tváře, Magdalena Biejat ze strany Nová levice, která je součástí koaliční vlády, a Adrian Zandberg ze strany Razem (Společně), která je naopak v opozici a vládu tvrdě kritizuje. Každý z nich má šanci zhruba na pět procent, což pokud se potvrdí, dá oběma tvářím legitimitu do dalších let.

A pak je zde ještě kandidát, který se ucházel o post hlavy státu už minule, kdy skončil jako třetí. Od té doby má fixní ideu, že to musí zkusit znovu a tentokrát uspět: Szymon Hołownia. Jeho strana je součástí vládní koalice, on sám je předsedou Sejmu, dolní komory. Před rokem a půl byl velmi populární, razil teorii, že Poláci mají dost věčného klinče mezi Tuskovou Občanskou koalicí a Kaczyńského PiS a že on nabízí třetí tvář a třetí cestu.

Hołownia politicky lavíruje, třetí cesta už ale nezabírá, polský volič tíhne k jednomu ze dvou vůdčích táborů, buď centristickým liberálům nebo sociálním nacionalistům. Každý z obou má své tvrdé jádro a i přes všechny skandály svou víceméně jistou třetinu voličů. Tahle volba bude nejspíš Hołowniovou labutí písní.

V prvním kole asi nedojde k žádnému překvapení, skutečný boj nastane ve druhém. Za těch čtrnáct dnů, které mezi nimi leží, ale může přijít ještě nějaký skandál, který zamíchá kartami. Jelikož oba velké tábory mají svůj konstantní počet podporovatelů, zmíněnou zhruba třetinu voličů, mohou nakonec rozhodnout ti, kdo do poslední chvíle váhají, nebo ti, kdo prostě náhle přijdou k urnám. Důležitým hlasem bude polská diaspora v zahraničí, kde má volit půl milionu osob.

Signál pro Evropu a pro nás

Polské volby bude sledovat celá Evropa, protože výsledek buď stvrdí Tuskovo vítězství z podzimu 2023, a tudíž skutečnost, že je možné populisticko-nacionální síly porazit i dnes, nebo vyhraje boxer s dost temnou minulostí, což bude vzpruhou nacionálnímu populismu na celém kontinentu.

Polské volby neměly nikdy větší vliv na české. V případě vítězství kandidáta Kaczyńského by ale mohly dodat energii české variantě populismu a antievropanství. V česko-polském vztahu je i jistý rozpor: premiér Fiala (ODS) se v devadesáti procentech podobá Tuskovi a jeho politice, část politiků ODS, zvlášť europoslanci, mají ale velmi blízko ke Kaczyńskému a jeho lidem, pro které je Tusk ztělesněním všeho zla. Sedí s nimi v Evropském parlamentu dokonce v jedné frakci a často hlasují stejně.