Pozice prezidenta v polském politickém systému je silná. Hlava státu může rozpustit Sejm, pokud ten neschválí po čtyři měsíce státní rozpočet nebo se mu natřikrát nepodaří určit premiéra. Může také předkládat parlamentu návrh vlastních zákonů, a to včetně změn Ústavy. Největší síla prezidenta na politické scéně ale vyplývá z jeho práva veta, k jehož přehlasování je potřeba třípětinová většina (269 poslanců), což je síla, kterou žádná koalice už více než třicet let neměla.

Polský prezident tak může hrát poněkud destruktivní roli, neboť takřka vždy blokuje přijímání nových zákonů vládou jiného politického tábora. Silné veto mu ale dává pevnou pozici i vůči spřátelenému kabinetu.

S tím ovšem polské strany kalkulují a snaží se vybírat slabé kandidáty, kteří budou házet klacky pod nohy jenom opačnému politickému táboru, zatímco vůči vlastnímu budou zcela loajální.

Prezident jako loutka stran