Na Staroměstském náměstí v sedmdesátitisícovém městě Piotrków Trybunalski v centrálním Polsku panuje v sobotu 10. května nezvyklý šrumec. Z repráků u pódia v rohu náměstí vyřvává hit AC/DC Shoot to Thrill, skupinky lidí vylézají na kamenné kvádry, které obvykle slouží jako lavičky, a nedočkavě natahují krky směrem k pódiu.

Několika přítomným mužům spadají z krků červenobílé fotbalové šály, nemalá část publika svou krátkovlasou vysvalenou vizáží připomíná přímo fotbalové chuligány. Vedle nich k pódiu stáčí objektivy svých telefonů mnoho stále ještě dětských tváří teenagerů, z nichž někteří pravděpodobně ani nedisponují volebním právem. Spousta dalších přišla v párech, někteří s dětmi či s malými městskými psíky. Po seniorech ani vidu.

„Dobrý den, Piotrkówe! Tady dnes vládne tolik dobré energie. Tak ještě jednou, dobrý den, Piotrkówe!“ hlaholí na pódiu do mikrofonu jeden z prvních řečníků s manickým úsměvem od ucha k uchu, načež jeho zvučný hlas vystřídá další kytarové sólíčko. „Už 18. května budeme volit prezidenta. A kdo je nejlepším kandidátem?“ ptá se davu. „Sławomir Mentzen!“ skanduje poprvé dav. „Skoro jsem vás neslyšel, ještě jednou a víc nahlas!“ pokračuje muž — jako kdyby vskutku roztleskával fanoušky na rockovém koncertě.

Když se ptám Szymona, třicátníka s vlasy na ježka a v černých kapsáčích, proč podporuje právě Sławomira Mentzena, ani se na mě nepodívá. „Je nejlepší, je zkrátka nejlepší,“ pokrčí levým ramenem s pohledem přikovaným k pódiu.

Kandidát zklamaných mladých mužů

Polsko si v neděli 18. května volí nového prezidenta. Děje se tak rok a půl poté, co národovecká ultrakonzervativní strana Právo a spravedlnost ztratila v Sejmu, tedy polském parlamentu, po osmi letech většinu. Dosud si Právo a spravedlnost držela alespoň post prezidenta, jejž po dobu dvou volebních období zastával Andrzej Duda.

Právě na Dudovo prezidentské právo veta se vládnoucí koalice v čele s Donaldem Tuskem z Občanské platformy přinejmenším zpočátku svého volebního období odvolávala, když se zpovídala z toho, že dosud neprosadila slibované a obyvatelstvem požadované změny — jako třeba dekriminalizaci interrupcí. Skutečnosti, že Duda v tomto ohledu nepředstavoval zdaleka jedinou překážku, se budu ostatně podrobněji věnovat v dalším textu.

V tuto chvíli se jeví takřka jisté, že v druhém kole prezidentských voleb prvního června se spolu utkají starosta Varšavy Rafał Trzaskowski, kandidát Občanské platformy, a vedoucí Ústavu národní paměti Karol Nawrocki, kandidát Práva a spravedlnosti. Občanská platforma se s Právem a spravedlností (PiS) koneckonců přetahuje o moc po většinu postkomunistické současnosti Polska.

Znechucení nemalé části polské společnosti — a obzvláště mladé generace — tímto politickým „duopolem“ pak před každými volbami vede k náhlému vzestupu podpory pro nového politického aktéra, který si ještě nestačil ušpinit pověst předchozím výkonem moci. Letos se jím stal právě Sławomir Mentzen, osmatřicetiletý předseda libertariánské ultrakonzervativní strany Nová naděje, tedy jedné ze složek krajně pravicové koalice Konfederace svobody a nezávislosti.

„Máme za sebou dvacet let vlády Platformy a PiS a nic se nezměnilo, žádné reálné jistoty, žádné významné reformy. Měli dvacet let a nic se nezměnilo! Nic neudělali, jen peníze hromadili, zatímco zavírali další nemocniční oddělení,“ otevírá Mentzen na pódiu v Piotrkówě svůj naučený kampaňový monolog.

V únorovém předvolebním průzkumu agentury SW Reserach dokonce Mentzen předstihl Nawrockého. Od té doby nicméně Mentzenova podpora značně klesla a těsně před volbami se pohybuje okolo dvanácti procent. Podobný osud postihl před posledními parlamentními volbami i jeho krajně pravicovou koalici Konfederace, jejíž podpora se v létě 2023 šplhala až k patnácti procentům, načež v říjnových volbách utržila necelých sedm procent.

Pravděpodobný dvouciferný výsledek v letošních prezidentských volbách nicméně pro Konfederaci bude znamenat důležitý úspěch. V kontextu zklamání, jež zvláště mladému voličstvu přivodila současná vláda, jej dost možná krajně pravicová koalice přetaví ve své významné posílení v příštích parlamentních volbách. Už v loňských evropských volbách koneckonců dosáhla na dvanáctiprocentní výsledek.

Chování Mentzenova voličstva navíc sehraje důležitou roli v druhém kole prezidentských voleb. Pozoruhodné je, že podobně jako v celé Evropě tvoří voličské jádro tohoto krajně pravicového kandidáta mladí muži. Stojí proto za to si fenomén vzestupu i pádu jeho podpory vysvětlit.

Peníze v sádrovém vejci

Většina lidí na náměstí v Piotrkówě se na svých politických prioritách shoduje. „Chci, aby volby vyhrál Mentzen, protože nechci imigranty a nechci, aby se peníze rozdávaly. Ať každý dostane, o co se zaslouží vlastní prací,“ shrnuje poněkud podrážděně Karol, mohutný muž se zrzavou bradkou, který na meeting přijel z nedalekého města Tomaszów Mazowiecki se svou černovlasou partnerkou Lucií. Ta politiku moc komentovat nechce, Mentzena prý podporuje především její partner.

Libertariánský ekonomický program, tedy nízké daně, privatizace státních společností a veřejných služeb spolu se zásadním zeštíhlením sociálního státu, představuje Mentzenovo hlavní vábidlo, okolo nějž soustředí svou kampaň na sociálních sítích i na fyzických meetinzích.

Středobodem jeho vyprávění o mrhání veřejnými prostředky, a to zvláště z rukou varšavského starosty a favorita voleb Trzaskowského, se stalo dvoutunové modré vejce, které vyluzuje zvuky líhnutí drozdího ptáčátka. Jde o sochu Joanny Rajkowské, kterou umělkyně nechala před dvěma lety instalovat na varšavské Náměstí pěti rohů, aby tak prý nabádala lidstvo k větší empatii vůči dalším živočišným druhům.