Půlroční polské předsednictví v Radě EU nebude snadnou procházkou a má před sebou spoustu neznámých. Podepíše se na něm jak domácí boj mezi vládní koalicí a Kaczyńského opozicí, který zatím nijak neoslabil, tak mezinárodní kontext.

Po maďarském předsednictví, u něhož ostatní jen čekali, kdy už skončí a jež Viktor Orbán zneužil ke svým individuálním cestám do Moskvy, Kyjeva a Pekingu, aniž by k nim měl mandát EU, takže ho ostatní v unii bojkotovali, bude polské předsednictví zřejmě daleko výraznější.

Jednak proto, že Donald Tusk v tom není nováčkem, už jedno předsednictví jako polský premiér zažil v roce 2011. A také proto, že působil šest let v Bruselu jako předseda Evropské rady, tedy jako reprezentant všech unijních premiérů navenek, což mu vyneslo znalost bruselských mechanismů i desítky osobních kontaktů na politiky kontinentu. Nic z toho česká politika, když ČR předsedala Radě EU před třemi lety, neměla, pro premiéra Fialu i pro ministry bylo předsednictví skokem do neznáma.

A konečně, nebo spíš hlavně proto, že vlády Německa i Francie jsou silně oslabeny, takže Polsko teď může hrát roli evropského lídra. Vzhledem k situaci na Ukrajině se to od něj dokonce očekává.

Půlroční štafetové předsednictví v Radě EU neznamená, že dotyčná země o všem rozhoduje a všechno v EU řídí, kontinuitu zajišťuje hlavně Evropská komise. Má však velké pravomoci ohledně toho, jaké agendy se budou probírat a jaké nové nastolovat. Může cokoli zbrzdit nebo akcelerovat. Hostí a organizuje desítky nejrůznějších jednání od summitů po expertní, většinou doma v Polsku.

Polský i Trumpův začátek

Polský půlrok v čele EU se překryje se začátkem Trumpova prezidentství, o němž nikdo nemá tušení, jak bude vypadat. Rozhodně bude nepředvídatelné a bude v mnoha aspektech šokovat. Určitě v různých ohledech oslabí dosavadní pouto mezi USA a Evropou, které dlouho vypadalo, že je a bude věčné. USA se už delší dobu, minimálně od Baracka Obamy, od Evropy pomalu odvracejí a pohled otáčejí k Číně jako svému hlavnímu rivalovi. Teď to ale bude jistě viditelnější, explicitní a tvrdší.

Trump bude nejspíš chtít snížit obchodní deficit 156 miliard eur, který mají USA s Evropou, a to bez servítků. Třeba tím, jak se vyjádřil, aby Evropa víc nakupovala americkou ropu a plyn. Lze také čekat, že zavede různá cla, která dopadnou na evropský vývoz a povedou třeba i k odvetným opatřením vůči USA. Už Biden nedávno rozhodl o omezení vývozu špičkových čipů. Trump bude taky po státech Evropy chtít, aby podstatně navýšily obranný rozpočet, tedy aby ho použily k nákupům amerických zbraní, ať už pro sebe nebo pro Ukrajinu. Na to bude muset polské předsednictví nějak reagovat.

Trump nemá Evropskou unii v oblibě, v jeho očích to je bašta liberální demokracie, jakou on v USA nechce. Bude jistě přehlížet unijní instituce, bude se snažit rozklížit evropskou soudržnost a jednat napřímo s některými státy. Na svou inauguraci pozval z Evropy zřejmě pouze italskou premiérku, která v poslední době hraje roli jakési privilegované spojky mezi Evropou a Trumpem. Jako trojského koně bude používat Maďarsko a Slovensko, zřejmě i Rakousko s jeho novou krajně pravicovou vládou. Jaký postoj v tom zaujme Polsko?

Velkou a nebetyčnou neznámou dnes je, jak se Trump zachová vůči Ukrajině. Pro Evropu to už dnes znamená začít urychleně budovat svoje obranné kapacity a průmysl.

Tusk měl blíž k Bidenovi, Duda k Trumpovi