Polský paradox. Střed porazil pravici, ale přebírá její program

Adam Ostolski

Volby do Evropského parlamentu nebudou ani v Polsku velkým předělem, jen epizodou na cestě od velkých parlamentních k velkým prezidentským volbám. Jsou nicméně ilustrací velmi nebezpečného trendu: posuvu politického středu doprava.

Posuzujeme-li vývoj v Polsku na konkrétních tématech, jako je životní prostředí nebo migrace, pak se spíše zdá, že se politický střed přibližuje pravici. Ilustrace Madeleina Kayová, Voxeurop

V Polsku budou nadcházející volby do Evropského parlamentu třetí ze čtyř epizod volební sezóny, která začala parlamentními volbami na podzim 2023 a skončí prezidentskými volbami na jaře 2025. Ve všech čtyřech kampaních je v sázce nejen to, kdo přebere voliče konzervativně pravicové straně Právo a spravedlnost (PiS), která Polsku vládla do prosince 2023.

Jde také o téma „převzetí státu“ — tedy institucí a úředních postů — z rukou strany Právo a spravedlnost, jež během éry své moci hluboce prorostla do státní správy. Tomuto ústřednímu zápasu všechny strany nyní podřizují téměř vše ostatní: vládnoucí koalice se snaží stát převzít, zatímco Právo a spravedlnost se jej snaží udržet.

V parlamentních volbách v říjnu 2023 získala strana Právo a spravedlnost nejvíce hlasů, ale ztratila moc. Většinovou koalici totiž sestavila středopravicová Občanská koalice, středopravicová Třetí cesta a strana Nová levice. Deklarovanou prioritou jejich vlády je obnova právního státu.

Manévrovací prostor koalice je však omezen prezidentem, který byl kandidátem Práva a spravedlnosti a zákony, přijímané parlamentem, může vetovat. Dubnové komunální volby a červnové volby do Evropského parlamentu jsou proto pouze částečnými bitvami v širším boji o konstrukci společenské většiny, jíž bude zapotřebí k převzetí prezidentského úřadu.

×