Mýtus portugalské odolnosti vůči krajní pravici je ten tam
Hélder GomesPortugalci budou volit europoslance jen tři měsíce poté, co v parlamentních volbách vyjádřili výraznou podporu krajně pravicové straně Chega. Padesát let po demokratické revoluci se zdá, že tradiční odpor ke krajní pravici tu bere za své.
K letošnímu padesátému výročí demokratické revoluce si Portugalci zvolili padesát poslanců za krajně pravicovou stranu Chega, která otevřeně pracuje s nostalgií po Salazarově diktátorském režimu. Padesát poslanců zvolených za Chegu k výročí padesáti let od Karafiátové revoluce je sice čirá shoda náhod, přesto nutně vybízí k interpretaci.
Především tím definitivně padá mýtus o výjimečnosti Portugalska jakožto země zázračně imunní vůči vzestupu krajní pravice, jejž pozorujeme v Evropě i jinde. Ukazuje se totiž, že bylo jen otázkou času, kdy všudypřítomná tendence i do Portugalska dorazí.
Když byla v roce 2019 Chega založena, měla pouhopouhého jednoho poslance — Andrého Venturu, svého lídra, který býval předsedou středopravicové Sociálnědemokratické strany. V parlamentních volbách 2022 počet jejích poslanců narostl na dvanáct. A po letošních březnových volbách, které byly rovněž předčasné, se počet mandátů Chegy zčtyřnásobil.
Koketování s někdejší diktaturou se naplno projevilo na stranickém sjezdu na sklonku roku 2021, když André Ventura těsně před parlamentními volbami oživil salazarovské motto „Bůh, rodina a vlast“. Doslova prohlásil, že „jsme stranou Boha, vlasti, rodiny… a práce“.