K letošnímu padesátému výročí demokratické revoluce si Portugalci zvolili padesát poslanců za krajně pravicovou stranu Chega, která otevřeně pracuje s nostalgií po Salazarově diktátorském režimu. Padesát poslanců zvolených za Chegu k výročí padesáti let od Karafiátové revoluce je sice čirá shoda náhod, přesto nutně vybízí k interpretaci.

Především tím definitivně padá mýtus o výjimečnosti Portugalska jakožto země zázračně imunní vůči vzestupu krajní pravice, jejž pozorujeme v Evropě i jinde. Ukazuje se totiž, že bylo jen otázkou času, kdy všudypřítomná tendence i do Portugalska dorazí.

Když byla v roce 2019 Chega založena, měla pouhopouhého jednoho poslance — Andrého Venturu, svého lídra, který býval předsedou středopravicové Sociálnědemokratické strany. V parlamentních volbách 2022 počet jejích poslanců narostl na dvanáct. A po letošních březnových volbách, které byly rovněž předčasné, se počet mandátů Chegy zčtyřnásobil.

Koketování s někdejší diktaturou se naplno projevilo na stranickém sjezdu na sklonku roku 2021, když André Ventura těsně před parlamentními volbami oživil salazarovské motto „Bůh, rodina a vlast“. Doslova prohlásil, že „jsme stranou Boha, vlasti, rodiny… a práce“.

Volby do Evropského parlamentu přicházejí pouhé tři měsíce po volbách parlamentních a Portugalci mají ještě stále hlavu plnou otázek kolem sestavování vlády a tvoření koalic. Po dvojici největších stran, již zmíněné středopravicové Sociálně demokratické straně a středolevicové Socialistické straně, které teď v Republikovém shromáždění disponují po osmasedmdesáti mandátech, je posílená Chega třetí nejvlivnější politickou silou v Portugalsku.

Tentokrát však Sociálně demokratická strana kandidovala v koalici spolu s konzervativním Sociálně demokratickým středem, který získal dva poslance, a Monarchistickou lidovou stranou. Tato takzvaná Demokratická aliance společně urvala osmdesát mandátů a získala o 54 tisíc hlasů více než Socialistická strana, což představuje vůbec nejtěsnější vítězství v historii demokratického Portugalska.

Portugalský prezident jmenoval předsedu Sociálně demokratické strany Luíse Montenegra premiérem. Generální tajemník Socialistické strany Pedro Nuno Santos vzápětí přijal porážku a ujal se vedení opozice.

Luis Montenegro tedy povede menšinovou vládu. Pravicovou většinu by totiž bylo možné poskládat jedině s Chegou, jenže lídr Sociálně demokratické strany během volební kampaně jakékoliv dohody s venturovci vyloučil. Bookmakeři přijímají sázky, jak dlouho vláda vydrží, neboť už teď je téměř jisté, že občané k volbám znovu půjdou ještě před koncem vládního mandátu v roce 2028.

Opoziční strany, zejména socialisté a Chega, si budou muset dobře rozmyslet, zda a kdy Montenegrovu vládu shodí. V minulosti totiž občané ve volebních místnostech právě ty, kteří vládu svrhli, trestali.

António Costa, který byl premiérem více než sedm let, a ještě v roce 2022 vybojoval absolutní většinu, rezignoval 7. listopadu 2023. Stalo se tak poté, co státní zastupitelství provedlo prohlídky ve dvaačtyřiceti objektech, včetně premiérovy kanceláře a ministerstev životního prostředí a infrastruktury.

V kauze se jednalo o korupci a zneužití pravomocí v souvislosti s projekty těžby lithia a výroby zeleného vodíku a s kšefty kolem jistého datového centra. Costa věděl, že je sám terčem separátního šetření portugalského nejvyššího soudu, a tudíž se necítil způsobilý ve funkci setrvávat. To pak vedlo k stranickým volbách v Socialistické straně a předčasným parlamentním volbám.

Politické zemětřesení zablokovalo debatu o evropských volbách, které ovšem v Portugalsku ani tak obyčejně nevzbuzují příliš silné vášně a volební účast v nich dosahuje jen nízkých cifer. Zahraniční politika se opět ocitla na zadních stránkách volebních programů. Ve zhruba třicítce debat mezi stranickými lídry před březnovými volbami se p ní téměř vůbec nemluvilo.

Bruselský think-tank European Council on Foreign Relations v lednu předpověděl, že se krajně pravicoví populisté umístí na prvním místě v devíti ze sedmadvacítky členských států a na druhé či třetí příčce v dalších devíti. Do druhé skupiny se řadí i Portugalsko, které by dle odhadu mělo za Chegu do Evropského parlamentu vyslat čtyři europoslance. Ti by se měli přidat ke krajně pravicové skupině Identita a demokracie.

Vzhledem k rozmachu Chegy po parlamentních volbách nelze vyloučit, že Venturova strana získá dokonce více než čtyři europoslance z celkových jednadvaceti, jež si Portugalci zvolí. Může tak skončit před socialisty nebo Sociálně demokratickou stranou — anebo dokonce předstihnout obě dvě. „Vstoupili jsme do éry nacionalistického populismu, jež s posledními sněmovními volbami dorazila už i do Portugalska,“ shrnuje situaci profesorka politologie a mezinárodních vztahů Teresa Nogueiraová Pintová.

Portugalsko přesto není v otázce Evropské unie tak hluboce politicky rozdělené jako jiné země. Na rozdíl od partnerů ve frakci Identita a demokracie — jako je Alternativa pro Německo, francouzské Národní shromáždění nebo italská Liga — Chegu nedělí v evropských otázkách od Sociálně demokratické strany a socialistů o moc víc než „dílčí důrazy“.

Během kolečka rozlučkových setkání v Bruselu expremiér Costa zdůraznil, že „na rozdíl od jiných krajně pravicových stran v Evropě Chega nikdy nevedla kampaň proti Evropské unii“. To však rozhodně nelze tvrdit o nacionalistických, identitářských a protiimigračních tirádách, v nichž si Venturova strana se svými protějšky z jiných evropských zemí v ničem nezadá.

Z angličtiny přeložil DANIEL KOTECKÝ. Článek je součástí projektu novinářské organizace Voxeurop Hlasy Evropy 2024, na němž se podílí v každé zemi Evropské unie jedno médium. Deník Referendum je českým účastníkem projektu. Všechny dosud publikované texty je možno číst na webu Voxeurop (za paywallem) v angličtině, zobrazí se po kliknutí na příslušnou zemi v interaktivní mapě.