Svět obcházejí vlny veder. Experti se shodují: je tu důsledek klimatické krize
Matěj MoravanskýNa začátku července vystoupala globální průměrná denní teplota na svá historická maxima. Četné regiony trpí vlnami veder. Stále více studií přitom potvrzuje, že se jedná o projev klimatické krize a důsledek spalování fosilních paliv.
Na konci června postihla Peking více než desetidenní vlna veder. Několik dní po sobě naměřily meteorologické stanice teplotu nad pětatřiceti stupni Celsia. Podle Čínského meteorologického úřadu se na mnoha místech v severní Číně pohybovaly teploty mezi osmatřiceti až jednačtyřiceti stupni Celsia. Přičemž přímo v Pekingu zaznamenali nový rekord v podobě tří po sobě jdoucích dnů, kdy teploty dosahovaly čtyřiceti stupňů Celsia. Čínský meteorologický úřad uvedl, že podobně vysoké teploty mají pokračovat i v červenci.
O několik dní později, 3. až 6. července meteorologové zaznamenali čtyři po sobě jdoucí nejteplejší dny v historii měření. A globální průměrná teplota vystoupala na rekordních 17,23 stupně Celsia, když hranici 17 stupňů překonala 3. července 2023 vůbec poprvé od počátku měření.
Vlny veder mají spojitost se změnami klimatu
Současná vlna veder v severní a střední Číně a zprávy o nejteplejších dnech v historii měření průměrné globální teploty přicházejí ve chvíli, kdy se několik jihoasijských států vzpamatovává z dubnové vlny extrémního vedra kombinované s vysokou vlhkostí. I ta byla zřejmě spjata s klimatickými změnami.
Podle vědecké iniciativy World Weather Attribution, která zkoumá dopady klimatických změn na extrémní jevy počasí, se četnost vln veder zvýšila až dvojnásobně. „Celkově se očekává, že při rostoucím globálním oteplování bude region zažívat vlny veder častěji, déle trvající a s vyššími teplotami,“ tvrdí ve své studii.
Vlny veder zasahují i další oblasti. Již několik měsíců zuří v Kanadě a některých částech Sibiře rekordní lesní požáry související s dlouhotrvajícím suchem a výskytem extrémně vysokých teplot. V dubnu tohoto roku vlna veder zasáhla i Maroko, Alžírsko a jižní část Iberského poloostrova.
„Velké množství dat nás vede k závěru, že je krajně nepravděpodobné, aby nastaly tak vysoké teploty, jaké byly pozorovány na jihu Španělska, pokud by se v důsledku lidské činnosti globální klima neoteplilo o 1,2 stupně Celsia,“ uvádí ve studii k vlně veder v jihozápadním Středomoří iniciativa World Weather Attribution.
Podle uvedené studie byla dubnová vlna veder ve Španělsku, Portugalsku, Maroku a Alžírsku mimořádně nebezpečná jak pro lidské zdraví, tak i pro úrodu zemědělských plodin. V jarních měsících totiž nejsou lidé dostatečně navyklí na vysoké teploty, což zvyšuje pravděpodobnost zdravotních komplikací vážně ohrožujících lidské životy.
V důsledku vlny veder pak marocká vláda vydala zvláštní nařízení, kterým omezila pěstování plodin náročných na spotřebu vody, jako je avokádo nebo vodní melouny. Ekonomka Suzzi Kerrová tvrdí, že podobné „extrémní projevy počasí a katastrofy způsobené klimatickými změnami jsou stále častěji odpovědné za pozastavení výroby, narušení dodavatelských řetězců nebo za problémy s pracovní silou, což následně vede ke zvýšování životních nákladů.“ Vlny veder tak mají už dnes dalekosáhlé dopady, nejen zdravotní, ale i ekonomické.
Znepokojivý vývoj teploty světových oceánů
Kromě extrémních vln veder v nedávné době přišly zprávy o znepokojujícím nárůstu globální teploty oceánů. Právě světové oceány pohlcují kolem devadesáti procent tepla vyvolaného globálním oteplováním. Letos v dubnu vystoupala denní povrchová teplota moře na 21,1 stupně Celsia, čímž překonala rekord z roku 2016.
Nicola Jonesová z časopisu Nature spojuje současný nárůst teploty se začátkem jevu známého též jako El Niño. Jde o teplou fázi cyklicky se opakujícího souboru interakcí klimatického systému v Tichomoří, při kterém se proměňuje směřování a síla větrů nad Pacifikem, což umožní ohřátí velkého množství vody, která následně zvyšuje teplotu povrchu oceánu v centrální a západní části Tichého oceánu.
Ačkoliv se jev El Niño projevuje především v Tichomoří, jeho důsledky jsou dalekosáhlé. Podle Světové meteorologické organizace „zvyšuje pravděpodobnost extrémních veder v mnoha částech světa a v oceánech.“
V květnu zaznamenal Národní úřad pro oceán a atmosféru Spojených států amerických (NOAA) šest oblastí rekordních teplotních odchylek od běžného průměru. Podle doktora Dana Smalea z Asociace mořské biologie jsou vážně ohroženy i pobřežní ekosystémy ve vodách kolem Velké Británie a Irska.
„Vždy jsem si myslel, že v chladných vodách kolem Británie a Irska nikdy nebudou mít vlny veder dopady na ekosystémy, ale to, co se nyní děje, je bezprecedentní a potenciálně zničující. Ačkoliv pro většinu druhů současné teploty ještě nejsou smrtelné, jsou velmi vysoké a pro mnohé organismy stresující. Pokud trend zvýšování teploty moře bude pokračovat i přes léto, mohlo by to způsobit masový úhyn chaluh, mořských řas, ryb a ústřic,“ řekl dokotor Smale.
Vysoké teploty moří přispívají rovněž k tání mořských ledovců. Severní ledová pokrývka je podle zprávy Meteorologického úřadu Spojeného království výrazně pod průměrem již několik měsíců, v květnu a červnu byla nejnižší v historii měření.
Reakce
Stanovit spojitost jednotlivých extrémních jevů počasí s dopady klimatické změny je vždy ošidné, poněvadž se jedná o otázku pravděpodobnosti. Čím dál tím rychleji se ale vyvíjejí takzvané atribuční studie, které si kladou za cíl porovnat pravděpodobnost výskytu zkoumaného jevu ve světě bez klimatické změny a ve světě s ní.
Provedené studie ohledně vlny veder v Asii a jihozápadním Středomoří ukazují na zásadní spojitost mezi uvedenými jevy a klimatickou krizí. O vlně veder na jihu Španělska, Portugalska, v Maroku a v Alžírsku studie World Weather Attribution říká, že ve světě bez klimatické krize by byla v podstatě nemožná.
Světová meteorologická organizace na začátku letošního července při oznámení příchodu jevu El Niño upozornila na souběh přirozeného klimatického efektu ohřívajícího klima s dopady lidmi vypouštěných skleníkových plynů. Profesor Chris Hewitt, ředitel Klimatické služby Světové meteorologické organizace považuje současnou situaci za „další varování, že se zatím nevydáváme směrem k cílům omezení nárůstu globálních teplot stanovených v Paříži v roce 2015, přitom právě jejich naplnění mohlo podstatně snížit dopady změny klimatu“.
Studie World Weather Attribution k vlně veder v západním Středomoří přitom upozorňuje na významný paradox související s příchodem teplotních extrémů. Právě ve vedrech se totiž v důsledku intenzivnějšího chlazení za pomocí ventilací zvyšuje poptávka po elektrické energii.
Dokud se ale vyrábí i z fosilních zdrojů, vypuštěné emise o to více zvyšují riziko dalších extrémních veder v budoucnu. Podle studie tak sice lze vylepšit momentální situaci ve zdravotnictví a městském prostředí za použití adaptačních opatření a instalací kvalitní vzduchotechniky, ale podstata problému tu zůstává. A tu je třeba řešit především.
Neschopnost některých, zejména chudších, států a jejich zdravotnických systémů adaptovat se na stoupající a častější teplotní extrémy navíc přináší další problém, jímž je takzvaná klimatická migrace. Podle studie týmu z Institutu globálního zdraví University College v Londýně zvyšující se teploty tvoří významný důvod toho, proč se lidé vydávají hledat jiné místo k životu. Vedoucí týmu Rita Issová říká, že „migrace je opodstatněná odpověď na teplotní extrémy a další nebezpečné klimatické jevy“.
Studie se tak shodují na tom, že v příštích letech můžeme očekávat oteplení nad úroveň 1,5 stupně Celsia stanovenou Pařížskou dohodou jako ještě relativně bezpečný limit. Zda půjde jen o střednědobý výkyv způsobený jevem El Niño nebo zda skutečně dříve, než se očekávalo, překročíme kritickou hranici, o které mluví Pařížská dohoda, není zatím zřejmé.
Podle klimatoložky Kimberley Reidové z Monashské univerzity tak sice zatím ještě nejsme za pomyslným bodem, z nějž již není návratu, okno příležitostí pro odvrácení katastrofické změny klimatu se však rychle uzavírá. „Jediný způsob, jak tomu zabránit, je ukončit naši závislost na fosilních palivech,“ říká.