Mezivládní panel pro změnu klimatu vydal „poslední varování“

Matěj Moravanský

Vyšla nová, již šestá shrnující zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Zpráva přináší nová čísla a zjištění, základní závěry zůstávají, jen se vystupňovala jejich naléhavost: nacházíme se v klimatické krizi a neděláme dost.

Diagram překrytý vizualizací dat ukazuje rostoucí globální průměrnou teplotu v období 1850 až 2018. Diagram RCraig09, WmC

„Lidstvo je na tenkém ledě a ten led rychle taje,“ pronesl na úvod tiskové konference Mezivládního panelu pro změnu klimatu předseda Organizace spojených národů António Guterres. Mezivládní panel pro změnu klimatu — IPCC totiž zveřejnil šestou shrnující zprávu o klimatických změnách. Její závěry jsou zdrcující.

Globální oteplení dosáhlo 1,1 stupně Celsia oproti předindustriální éře, přičemž klíčovou hranicí je podle Pařížské dohody z roku 2015 oteplení o 1,5 stupně. Po překročení hranice dvou stupňů Celsia se předpokládá vysoké riziko překročení takzvaných bodů zlomu — jedná se o nevratné a rozsáhlé změny v klíčových ekosystémech od oceánského proudění po vymírání deštných pralesů, jež se navíc mohou navzájem podněcovat a prohlubovat.

Již nyní však probíhají rozsáhlé a bezprecedentní změny v atmosféře i v oceánských a pevninských ekosystémech. Zpráva největší autority v oboru klimatologie konstatuje, že se zvyšuje četnost a ničivost výskytu jevů extrémního počasí; ničivé záplavy, bouře, tornáda nebo dlouhá sucha postihují čím dál větší množství míst a lidí, kteří na nic z toho nejsou připraveni. A reakce států, ekonomiky a společností po celém světě jsou zatím žalostně nedostatečné.

Shrnující zpráva IPCC říká, že současné trendy míří ke katastrofě

Mezivládní panel pro změnu klimatu, vědecká instituce sestavená předními světovými odborníky na klima a respektovaná všemi vládami světa, vydává v pravidelných cyklech hodnotící zprávy. V nich shrnuje dosavadní poznatky v oblasti změn klimatu. Poslední část šesté hodnotící zprávy byla v pondělí zveřejněna ve švýcarském Interlakenu.

Experti vycházejí z faktu, že přes všechny mezinárodní konference a deklarace politických představitelů množství emisí skleníkových plynů stále stoupá. To je zapříčiněno především „pokračující fosilní energetikou, neudržitelným zemědělstvím a využíváním půdy, konzumním životním stylem a nadměrnou produkcí,“ říká souhrnná zpráva.

„Současné globální investice do klimatických opatření jsou nedostatečné, a to především v rozvojových zemích,“ konstatuje zpráva. Doposud zavedená opatření na úrovni vlád se tak podle projekcí ani zdaleka nepřibližují cíli udržet oteplení pod dvěma stupni Celsia.

Predikce vývoje celkových globálních emisí skleníkových plynů. Graf IPCC

Důvodů, proč je podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu zásadní hranice oteplení o 1,5 až 2 stupně Celsia, je hned několik. Při oteplení o tři stupně bude ohrožena velká většina živočišných druhů žijících kolem rovníku a hrozí, že se spustí kaskáda „vymírání druhů a nevratného úbytku biodiverzity“.

Při takové úrovni oteplení by byla vážně narušena i světová produkce potravin, neboť rozsáhlé oblasti v Severní Americe, Evropě nebo Indii by postihl rapidní pokles úrodnosti půdy. Došlo by také k významnému úbytku ryb v tradičních oblastech rybolovu.

Co je nutné dělat

Kromě naléhavého varování před závažností současné situace nabízí Mezivládní panel i mnohá řešení. „Potřebujeme hluboké, rapidní a trvalé snížení emisí skleníkových plynů,“ tvrdí jednoznačným jazykem shrnující zpráva a stanovuje, že pokud máme udržet oteplení pod dvěma stupni Celsia, nejpozději v roce 2025 musí emise začít výrazně klesat.

Důležitý je v tomto bodě shrnující zprávy Mezivládního panelu zejména závěr, že již existující fosilní infrastruktura se nesmí rozšiřovat, ba naopak ji musíme omezit a potřebnou energii začít vyrábět z větrných a solárních zdrojů. „Předpokládané emise CO2 ze stávající infrastruktury pro fosilní paliva by bez dalšího snížení překročily zbývající uhlíkový rozpočet a vedly by ke zvýšení teploty o dalšího 1,5 stupně Celsia,“ říká zpráva. Rychlé omezení těžby ropy, plynu a uhlí je podle zprávy nutným krokem ke stabilizaci klimatických změn.

Čím dříve přitom začneme se zaváděním opatření mířících ke zmírnění a přizpůsobení se změnám klimatu, tím menší škody nás čekají. „Zpoždění akcí na ochranu klimatu a snaha místo toho chránit infrastrukturu vypouštějící emise skleníkových plynů, povede ke zvýšení ekonomických nákladů a rozsahu škod způsobených klimatickou změnou.“ Jinak řečeno, současné náklady na transformaci energetiky a hospodářství na plně obnovitelné zdroje jsou jen zlomkem výdajů, které nás čekají, pokud nic nezměníme.

Klimatické změny s největší pravděpodobností zvýší rozdílnou závažnost jejich dopadů na různé společenské vrsty i ekosystémy a prohloubí regionální rozdíly. Graf IPCC

Mezivládní panel rovněž poukázal na skutečnost, že jednou ze zásadních rolí v tom, že se klimatické změny řeší nedostatečně, hrají nerovnosti. Podle zprávy jsou méně rozvinuté země v paradoxní situaci. Historicky jsou zodpovědné za méně emisí, ale přesto na ně zásadním způsobem dopadají důsledky změn klimatu.

Nejpalčivěji to pociťují ostrovní státy, které jsou existenčně ohroženy stoupáním hladiny oceánů, ale jde i o země jako například Pákistán, který vloni zasáhly bezprecedentně ničivé povodně. Dle zprávy je pak pravděpodobnost extrémních jevů počasí daleko ničivější v zemích globálního Jihu, než v rozvinutých zemích Severu: „Mezi lety 2010 a 2020 se úroveň úmrtnosti v důsledku záplav, sucha a bouří zvýšila v dvaatřiceti rozvojových regionech oproti regionům již rozvinutým patnáctkrát.“

Zpráva rovněž upozorňuje na generační nerovnosti. Děti narozené v roce 2020 budou žít podle dvou z pěti základních scénářů budoucího vývoje klimatu na planetě teplejší o 1 až 1,5 stupně oproti předindustriální éře.

Tři z pěti scénářů však předpokládají zvýšení teploty až o 4 stupně Celsia, což by fakticky znamenalo život ve světě postiženém ekologickou katastrofou těžko předvídatelných parametrů. Zcela jistě by takový svět postihovaly ještě ničivější extrémní projevy počasí, problémy v globální produkci potravin, destabilizace celých regionů a mohutné vlny klimatických uprchlíků. Současná rozhodnutí zkrátka ovlivní životy příštích generací.

Do jaké míry budou podmínky pro život přijatelné pro budoucí generace, rozhodnou naše kroky učiněné právě teď a v blízké budoucnosti. Graf IPCC

Socioekonomické nerovnosti se promítají i do objemu vypouštěných emisí. Deset procent domácností s nejvyššími emisemi na hlavu způsobuje čtyřiatřicet až pětačtyřicet procent globálních emisí. Dolních padesát procent domácností produkuje třináct až patnáct procent emisí.

Jinak řečeno: zpráva konstatuje, že bohatší, ale menší část obyvatel planety tak ničí životní šance chudší většině. Podle zprávy přispívají klimatické změny i k prohlubování genderové a etnické nerovnosti, k porušování práv lokálních komunit a původních obyvatel.

Zpráva tak dospívá k závěru, že je nutná „hluboká a rozsáhlá transformace napříč mnoha sektory, která povede k rapidnímu a trvalému snížení emisí skleníkových plynů a zajistí důstojnou a udržitelnou budoucnost pro všechny.“

První reakce

Reakce mezinárodní vědecké komunity je jednoznačná: není času nazbyt. „Každé další oteplení zhoršuje dopady krize. Čím rychleji zredukujeme emise, tím menší budou škody,“ říká Ed Hawkins z britského Národního centra pro výzkum atmosféry.

„Obrázek vykreslený dnešní shrnující zprávou Mezivládního panelu pro změnu klimatu je brutální. Současný stav ukazuje na zásadní selhání našich vlád a mezinárodního politického systému. Potřebujeme ještě ambicióznější klimatická opatření a mnohem silnější mezinárodní spolupráci,“ uvedl profesor antropologie Jason Hickel.

Podle Johna Kerryho, zvláštního zmocněnce pro změnu klimatu prezidenta Spojených států, jsou závěry Mezivládního panelu jasné: „Děláme pokroky, ale nestačí to.“ Spojené státy přitom oznámily své klimatické cíle, podle kterých má být jejich elektřina do roku 2035 bezemisní a v roce 2050 chtějí Spojené státy dosáhnout uhlíkové neutrality.

Cíl uhlíkové neutrality oznámila již i Čína nebo Austrálie a přidala se i Evropská unie. Jednotlivé státy unie však své klimatické cíle často postrádají, a tak například v případě České republiky zatím není jasné, jaké závazky hodlá vláda plnit.

„Rychle se zavírá okno příležitosti k zajištění životaschopné a udržitelné budoucnosti pro všechny,“ tvrdí vědecký kolektiv Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Klimatoložka Katharine Hayhoeová reagovala na závěry shrnující zprávy výzvou k okamžité akci: „Klimatická změna již zavinila rozsáhlé škody v takřka všech aspektech lidského života na planetě. Rozsah dopadů na příští generace záleží na rozhodnutích, které uděláme právě dnes.“

Švédská klimaaktivistka Greta Thunbergová, která inspirovala celosvětové hnutí za záchranu klimatu, ke zprávě v úterý napsala: „Dnes, pouhý den po zveřejnění Shrnující zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, se vše vrací k normálu — jako vždy. Pokračujeme v ignorování klimatické krize, jako kdyby se nic nedělo. Stále žijeme v popíračství a ti, kdo jsou u moci, pokračují v maximalizaci svého zisku. To si už ale nemůžeme dovolit.“

IPCC prozatím zveřejnilo jen shrnutí hlavních tezíshrnutí pro politické představitele. Celá zpráva spolu se zdrojovými daty bude k dispozici během několika týdnů.

Diskuse

Bez šance. Bohužel.

Vezměme třeba jen ČR. Mluví se o konci uhlí v energetice v roce 2033. Ani náhodou. Jádro nebude, obnovitelné zdroje to nezvládnou v žádném případě, nebude ani odkud dovézt tak obrovské objemy, které by konec uhlí znamenal.

Ergo kladívko v roce 2033 s uhlím rozhodně končit nebudeme, ať už budou povolenky stát kolik chtějí, ať už se ve vládě dohodlo cokoliv, prostě ekonomická realita neumožní naplnit sliby. Maximálně z části přejdeme na plyn.

Ve spoustě zemí to nebude jiné...