Změny klimatu způsobují řadu bezpříkladně varovných jevů na jižním i severním pólu. Na antarktické výzkumné stanici Concordia před pár dny naměřili absolutní teplotní rekord -11,8 stupňů Celsia, což je o bezmála čtyřicet stupňů nad sezónní normou. V Arktidě některé stanice zaznamenaly teplotní rozdíl třiceti stupňů. V souhrnu pak bylo na jižním pólu oproti měřením z let 1979 až 2000 tepleji o 4,8 stupňů Celsia, na severním pólu o 3,3 stupně.

S extrémními teplotami se pojí masivní úbytek ledové plochy — mořského ledu je v Antarktidě nejméně v historii měření. Pod náporem oteplení se také zcela zhroutil tamní ledový šelf Conger o rozloze dvanácti set kilometrů čtverečních, což odpovídá šestinásobku rozlohy Brna. I na severním pólu ledu prudce ubývá.

„Nynější rekordní teploty ukazují, že jsme vstoupili do nové extrémní fáze klimatických změn mnohem dříve, než jsme očekávali,“ uvedl Mark Maslin, profesor vědy zemských systémů na University College London. Podobně hovoří i výzkumník polárních oblastí Jonathan Wille, který výsledky měření na antarktické stanici Concordia na Twitteru přirovnal k loňské vlně rekordních veder v severní Americe: „Nikdy to nemělo nastat.“

V posledních dnech se tak množí hlasy upozorňující, že klimatická krize postupuje rychleji, než mnoho expertů předvídalo. Takové výkyvy teplot, jaké byly zaznamenány na severním a jižním pólu se očekávaly až při vyšším globálním oteplení, než při současných 1,2 stupních Celsia. Podle nedávné zprávy Mezivládního panelu OSN pro Změny klimatu (IPCC) může být velká část dopadů klimatických změn, jež se nyní začaly takto dramaticky projevovat, nezvratných.

Tání odvěkého ledu coby důsledek i možná příčina klimatické krize