Celá severní polokoule je letos terčem zničující letní ofenzivy. Nepřátelské síly se zmocnily obrovského území. S každý dalším týdnem mizí skoro šedesát tisíc čtverečních kilometrů arktického ledu. Pozorovatelé hlásí, že situace na frontě je prakticky beznadějná. „Během posledních třiceti let plocha odtála zhruba o polovinu,“ popisuje masakr jeden z vědců. „Zdá se, že nic už to nemůže zastavit.“

↗

V Pacifiku uskutečnil nepřítel letos na jaře troufalý průlom, aby brutálně zaútočil na korálové útesy. Během pouhých několika měsíců se mu podařilo proměnit podstatnou část Velkého bariérového útesu - z vesmíru viditelné formace starší než lidská civilizace — v bělavý hřbitov.

Den co den nás diverzanti za našimi liniemi stíhají dalšími zdrcujícími útoky. Jen během posledních několika měsíců nepřítel rozpoutal v Kanadě ohnivou bouři, jež si vyžádala evakuaci devadesátisícového města, jižní Afriku vyhladověl tak, že tamní obyvatelstvo právě projídá zrno určené k setbě a záplavami kriticky ohrozil nedocenitelné památky v Louvru.

Neštítí se ani užívání biologických zbraní, ani šíření paniky a strachu: celou Jižní Ameriku děsí dětské hlavičky, scvrklé virem Zika, který z pumovnic shazují početné letky komárů. Již v sedmi zemích vydaly vlády doporučení ženám, aby neměly děti. Z hrůz války se, tak jako v každém kofliktu, pokouší uniknout miliony uprchlíků. Opouštějí své domovy, prchají před hladem, zkázou a nemocemi a každý den je jich víc.

Třetí světová válka již začala. A prohráváme.

Naši politici po léta vědomě ignorovali varování našich nejlepších vědců i vojenských stratégů, že oteplování zahajuje nepozorovaně útočné operace s cílem proměnit nesmírné části naší planety v pustiny a pozabíjet či vysídlit miliony nevinných civilistů. Místo aby se podle toho zařídili a přijali nezbytná bezpečnostní opatření, rozhodli se přilévat olej do ohně podporou pálení fosilních paliv. Dlouho jsme se báli jaderné exploze. Miliony drobounkých explozí v milionech pístů ale nakonec daly vzniknout hrozbě právě tak smrtící, jako je hřibovitý mrak. Uhlík a metan představují nejnebezpečnějšího nepřítele naší doby — strašnou sílu, schopnou dokonale rozdrtit a zpustošit celou naši civilizaci.

Válku obvykle používáme jako metaforu: máme válku proti drogám či válku proti chudobě. Obvykle se jedná o způsob, jak říct „tohle se nám nelíbí, musíme se na to zaměřit a vyřešit to“. V tomhle případě o žádnou metaforu nejde. Klimatická krize podle většiny kritérií válkou je: uhlík a metan se fyzicky zmocňují území, zabíjejí civilisty, šíří chaos a paniku. V posledních letech přispěla rekordní sucha mimo jiné k syrské revoluci proti diktátoru Asadovi nebo k vzestupu Boko Haram v Nigérii.

Globální oteplování není jako světová válka. Je to světová válka. Přestože jejími prvními oběťmi jsou ti, kteří nejméně přispěli k jejímu rozpoutání, je to válka proti nám všem. Pokud ji prohrajeme, skončíme právě tak zbídačení a bezmocní, jako bývá poražená strana každého konfliktu. Tentokrát ovšem nebude vítězů a především žádné dohledné vysvobození z následující celoplanetární okupace.

Takže otázka není, zda jsme ve válce. Otázka zní: budeme se bránit? A pokud ano, můžeme vůbec porazit protivníka tak nelítostného, jako samy fyzikální zákony?

Appeasement nefunguje

Máme-li na tyto otázky odpovědět a poctivě zhodnotit naši šanci na vítězství v téhle světové válce, musíme se obrátit k té předcházející.