Klimatická nouze je hlubší, než si mnozí odborníci, volení zástupci a aktivisté uvědomují. Lidstvem způsobené emise skleníkových plynů přehřívají zemskou atmosféru a rozpoutávají drsné vlny veder, hurikány a další projevy extrémního počasí — o tom není pochyb. Horší však je, že přehřátá atmosféra přehřívá také oceány, což povede k bezpochyby katastrofickému zvýšení hladiny moří.

Když se oceány oteplují, hladina stoupá částečně tím, jak se teplá voda rozpíná, a také proto, že teplejší voda masivně rozpouští polární ledovou pokrývku. V důsledku se tak po celé planetě už téměř jistě zvýší průměrná výška hladiny alespoň o šest až devět metrů. Postačí to k tomu, aby velké části přímořských měst, v nichž žijí stovky milionů lidí, skončily pod vodou.

Klíčové je, kdy se tak stane a jestli lidé zvládnou ochladit atmosféru a oceány dost rychle, aby předešli alespoň části následků.

Pokud moře stoupnou o šest metrů v příštích dvou tisících letech, naše děti a jejich potomci možná najdou způsob, jak se tomu přizpůsobit. Pokud se tak ale stane v příštích sto či dvou stech letech — k čemuž momentálně směřujeme — výhledy jsou ponuré. Při takovém scénáři poroste hladina o šedesát centimetrů do roku 2040, o devadesát centimetrů do roku 2050 a tak dále, čím dál víc.

Ačkoli šedesát až devadesát centimetrů moře nemusí znít nijak děsivě, postačí to k tomu, aby se lidské společnosti proměnily všude na světě. Na jihu Floridy přijdou obyvatelé o sladkovodní zdroje, přestanou fungovat čistírny odpadních vod, velká území se navždy ocitnou pod vodou. Miami Beach a další bariérové ostrovy budou z většiny neobyvatelné. V Číně, Indii, Egyptě a dalších zemích s obrovskými říčními deltami zapříčiní růst hladiny o šedesát až devadesát centimetrů stěhování desítek milionů lidí a ztrátu rozlehlých zemědělských ploch.

Snaha zamezit stoupání oceánů se proto musí stát bezodkladnou prioritou, a to i pro světové lídry, které americký prezident Joe Biden pozval na klimatický summit ke Dni Země. Musíme změnit způsob, jímž chápeme klimatickou nouzi a jehož prostřednictvím se k boji s ní stavíme. Je samozřejmě třeba dosáhnout cíle Pařížské dohody a udržet oteplení do jednoho a půl až dvou stupňů Celsia, stačit to ale nebude.

Řešení rapidně rostoucích hladin moří je dvojí: musíme nejen přestat plnit atmosféru plyny, které zadržují teplo, ale také odčerpat velkou část z toho, co už jsme do vzduchu vypustili. Od dob průmyslové revoluce před dvěma sty padesáti lety množství oxidu uhličitého v ovzduší prudce stoupá, a to hlavně v důsledku využívání fosilních paliv. Aby hladiny oceánů vzrostly co nejméně, potřebujeme snížit koncentraci částic skleníkových plynů ze současných 417 na milion na 280, jako tomu bylo před industrializací.

Ekonomika se musí ihned zbavit fosilních paliv a přejít k obnovitelným zdrojům energie. Musí skončit odlesňování, je nutné přeorientovat se na zemědělství šetrné ke klimatu, začít sázet lesy, které umožňují ukládat atmosférický uhlík do půdy, a podobně. Ale i pokud zvítězíme na této frontě, na níž zatím spíše citelně prohráváme, přestane se oteplovat pouze atmosféra.

Zchladit oceány bude těžší úkol. Jeho splnění vyžaduje odstranit obrovské množství oxidu uhličitého z ovzduší i vody zároveň a uložit ho někam, odkud nemůže unikat.

Prototypy podobných „uhlíkově negativních“ technologií už existují. Jde například o obohacování hnojiv o rozmělněnou bazaltovou lávu, které může vést k odčerpávání vzdušného CO2. Další způsoby je však třeba urychleně vyvinout. Považuji za zásadní, abychom sledovali obě cesty — zastavení dalších emisí CO2 i odstraňování již vypuštěného oxidu uhličitého. Zaměřit se důkladně jen na jednu z cest nelze považovat za omluvu pro opomenutí té druhé, nýbrž za selhání.

Naše dilema přitom vychází z neznalosti základů fyziky. Jakmile se jednou CO2 uvolní, zůstává v atmosféře po tisíce let, zachytává teplo a ohřívá planetu tak, jako když se lidské tělo přikryje dekou. Zpravidla si nicméně neuvědomujeme, že většina tohoto oteplení, konkrétně přes třiadevadesát procent, se přelilo do oceánů a zásadně oteplilo jejich svrchních šest set metrů. Tím se urychluje tání ledu na pólech a hladina moří globálně roste — a nejinak tomu bude i v příštích staletích.