„Odvěká krása mizí před očima.“ Alpské ledovce tají rekordním tempem

Adam Rektor Polánek

V posledních deseti letech alpské ledovce tají rychlostí, která překonává prognózy. Do roku 2050 může zmizet až polovina z nich, včetně těch největších. Další z projevů změn klimatu dopadá hned na několik zemí, především však na Švýcarsko.

Nebezpečným dopadem tání pevninských ledovců je úbytek zásob vody. Jen na švýcarském území se v ledovcích nachází dostatek pitné vody pro každého Švýcara na příštích šedesát let. Nebo přesněji: nacházelo. Foto Fabrice Coffrini, AFP

Aletschský ledovec je největším údolním ledovcem v Alpách. Sám o sobě tvoří pětinu veškeré ledové plochy ve Švýcarsku a je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Vinou změn klimatu však doslova mizí před očima.

Jen v poslední dekádě z Aletschského ledovce ubyl jeden kilometr krychlový. Pod náporem extrémních teplot se ledovec každoročně o metr a půl ztenčí.

„Změna probíhá opravdu, ale opravdu rychle. Ledovce se chovají jako obrovský teploměr. Jejich tání vypovídá o rostoucích teplotách mnohem lépe než grafy,“ zhodnotil pro vědecký server Phys.org situaci švýcarský glaciolog Mathias Huss.

Alpské ledovce tají dlouhodobě, od roku 1850 přišly o šedesát procent objemu. Podle vědecké skupiny pro pozorování švýcarských ledovců (GLAMOS) je však úbytek ledové plochy obzvlášť extrémní v posledních deseti letech — a do budoucna se má jen horšit.

Při stávajícím tempu oteplování roztaje polovina z asi patnácti set alpských ledovců — včetně právě toho Aletschského — před rokem 2050. A pokud se rychle nepodaří prosadit výrazné snížení emisí, do konce století pak mohou roztát úplně všechny evropské ledovce.

Řeší se projevy, nikoli příčiny

Konec ledovců v Alpách navíc není nijak nepředstavitelný, nespočet z nich už ostatně definitivně zmizel. Jedním z nich je Pizol na východě Švýcarska, kterému v roce 2019 vědci a místní uspořádali symbolický „pohřeb“. Příčinou předčasné „smrti“ byly právě změny klimatu.

„Pizol jsme přestali zkoumat. Už to nemá smysl,“ cituje server Phys.org rezignovaný výrok glaciologa Mathiase Husse. „Stejný osud čeká v příštích deseti dvaceti letech mnoho dalších známých ledovců,“ dodává Huss.

Odborníci navíc připomínají, že úbytek ledové plochy není pouze ekologickou katastrofou. S postupným táním se zvyšuje šance na výskyt živelních katastrof — především povodní a sesuvů půdy. Způsobit je může nejen voda z ledovců, ale i vylití horských jezer, kterým často tvoří oporu právě vrstvy ledu. V přímém ohrožení jsou alpské vesnice i města.

Dalším nepříznivým dopadem tání je úbytek zásob vody. Jen na švýcarském území se v ledovcích nachází dostatek pitné vody pro každého Švýcara na příštích šedesát let. Nebo přesněji: nacházelo. S postupující klimatickou krizí zásob totiž výrazně ubývá.

Vědci proto hledají metody, jak tání zvrátit či alespoň částečně omezit. Například na ledovci Morteratsch ve východních Alpách testují pilotní projekt, v jehož rámci přirozený sníh pokrývají umělým. Cílem projektu je zvýšit obranyschopnost ledovce, a pokud se osvědčí, už brzy může být využit i k ochraně ledovců v Himálajích či Andách.

Někteří odborníci však využití umělého sněhu kritizují. „Zachránit tímto způsobem celé ledovce je prakticky nemožné — nejen kvůli jejich velikosti, ale i kvůli absurdně vysokým nákladům na zasněžování,“ argumentuje pro časopis Wired Daniel Farinotti, glaciolog při Švýcarském technologickém institutu v Curychu. Podle něj podobná opatření jen odvádějí pozornost od skutečného řešení: boje s klimatickou krizí.

I další komentátoři připomínají, že podobná opatření řeší pouze projevy změn klimatu, a nikoli jejich příčinu. Alespoň relativní stabilizaci stavu ledovců totiž zajistí pouze neodkladný přechod na bezemisní ekonomiku. Švýcarsko se, stejně jako Evropská unie, ovšem zavázalo k dosažení uhlíkové neutrality teprve k roku 2050.

Další informace:

Diskuse