„Oheň se nedaří zastavit.“ Sibiřské lesní požáry ničí půdu i ovzduší
Adam Rektor PolánekVýchodoruská oblast Jakutsko opět bojuje s lesními požáry — horšími než kdy dřív. Jde o další z projevů klimatických změn. Kromě milionů hektarů půdy plameny ohrožují i ovzduší: statisíce Sibiřanů je vystaveno jedovatému smogu.
Sibiřská oblast Jakutsko obecně platí za jedno z nejchladnější míst na Zemi. Nachází se na permafrostu, a teplota se v zimních měsících běžně pohybuje mezi mínus pětatřiceti a mínus padesáti stupni Celsia.
V posledních týdnech se však Jakutsko potýká s extrémními lesními požáry. Plameny už pohltily na jeden a půl milionu hektarů půdy a šíří se dál.
„Už měsíc kvůli hustému dýmu není nic vidět. Děti jsme raději poslali pryč, požáry už jsou pouhé dva kilometry od naší vesnice. Složky záchranného integrovaného systému i vesničané se snaží pomoct, ale nedaří se jim oheň zastavit. Všechno je v plamenech,“ popsala situaci pro deník Guardian Varvara, obyvatelka sibiřské obce Terjut.
Vlny veder jsou na Sibiři v posledních letech časté, stále se však prohlubují. Letošní sibiřské léto má být vůbec nejsušší v historii měření — a suchem způsobené lesní požáry ještě extrémnější, než ty loňské.
Hustý žlutý dým
Požáry navíc daly vzniknout vysoce jedovatému smogu. Ve vzduchu se totiž polétavý prach mísí s ozónem či benzenem. Podle odborníků jde o jeden z nejhorších případů znečištění ovzduší v dějinách.
V posledních dnech naměřili v ovzduší města Jakutsk přes tisíc mikrogramů škodlivých částic na metr krychlový. Jde o cifru čtyřicetkrát vyšší, než kolik je zdraví bezpečný průměr. Vedení města proto vyzvalo všech přes tři sta tisíc obyvatel, aby neopouštěli své domovy.
„Je to jako stát vedle táboráku. Stačí otevřít okno a pokoj ihned vyplní nepříjemný zápach. Lidem je z toho zle. V pondělí vítr na pár hodin situaci zlepšil, tak jsme šli rychle nakoupit. Byt jsme opustili od pátku vůbec poprvé,“ uvedla pro deník Guardian Aytalina, jedna z obyvatel města.
„Hustý žlutý dým,“ jak smog popisují místní, je největším rizikem pro děti a důchodce. Komplikuje ale také zdravotní situaci covidových pacientů, čímž dopady epidemie ještě zhoršuje.
Projev i příčina klimatických změn
Sibiřské lesní požáry letos do atmosféry vypustily pětašedesát megatun uhlíku, tedy nejvíc ze všech místních požárů za posledních osmnáct let. Pokud se bude oheň dál šířit dosavadním tempem, brzy půjde o nejvíc emisí ze Sibiře v dějinách měření.
Požáry jsou způsobené extrémními projevy změn klimatu, zároveň však vypouštěním uhlíku klimatickou krizi prohlubují. Jde o takzvanou pozitivní zpětnou vazbu, tedy o princip, podle kterého stávající zdroje oteplení vytváří zdroje nové. Kromě lesních požárů je příkladem třeba tání ledovců, které uvolňuje pro klima vysoce škodlivý metan.
A právě tání je na Sibiři klíčovým tématem. Tamní permafrost totiž mizí rekordním tempem, což ohrožuje lidské životy i stabilitu infrastruktury.
Ruská klimatická politika: prozatím slova bez činů
Intenzita i frekvence nepřirozeného tání a lesních požárů se přitom přímo odvíjí od stavu klimatu. Ve světle posledních týdnů tak hlavní představitel Jakutska Ajsen Nikolajev v úterý vyzval vládu, aby začala brát klimatickou krizi vážně.
„Lesní požáry mají jedinou příčinu: globální změny klimatu. Jsou velkou výzvou pro celou naši zemi, v Jakutsku se nachází třetina ruských lesů. Musíme naši přírodu lépe chránit,“ uvedl Ajsen Nikolajev pro státní agenturu RIA Novosti.
Ruská vláda dlouhou dobu nejprve popírala a následně relativizovala klimatické změny, v posledních pár letech však své stanovisko mění. Prezident Vladimir Putin i ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov se nedávno nechali slyšet, že změny klimatu zasluhují víc politické pozornosti a je zapotřebí obecná „změna přístupu“.
Podle vědecké komunity však zatím mají oba od slov k činům daleko. Ruská energetika i ekonomika vykazují vysokou závislost na fosilních palivech, především na plynu. Na půdě ruské federace tak vzniká kolem pěti procent světových emisí oxidu uhličitého.
Další informace:
- The Siberian Times Permafrost is ablaze with hundreds of wildfires in world’s coldest region
- Guardian ‘Airpocalypse’ hits Siberian city as heatwave sparks forest fires
- Nasa Earth Observatory Fires Scorch the Sakha Republic
"Lesní požáry mají jedinou příčinu: globální změny klimatu. Jsou velkou výzvou pro celou naši zemi, v Jakutsku se nachází třetina ruských lesů. Musíme naši přírodu lépe chránit," uvedl Ajsen Nikolajev pro státní agenturu RIA Novosti.
Současná politika má tu nepříjemnou vlastnost, že reaguje až ve chvíli, kdy už si věci jdou svými cestami, na které nemáme vliv. Dřív ani náhodou. Už dlouho má Ruská akademie věd na severu země tisíce sond v permafrostu, ve třech různých hloubkách, statisticky vyhodnocuje spoustu relevantních dat o teplotě a tlaku v dlouhém časovém horizontu. A výsledky už léta říkají, že se teplota permafrostu lineárně pomalu zvedá a začátkem 20. let našeho století začne tát. Ví už dvacet let, že se to teď stane, ale dokud se nic nedělo, tak se nic nedělo, i když se vědělo.
Teď se jim obrovský, monoliticky pevný kus permafrostu mění v rozmrzlou zem.
A všem začíná docházet, že i kdyby se na stokrát přetrhli v tom "starat se o tu naší přírodu", už to neovlivní. To, co se děje, se děje v rámci globální klimatické krize, děje se z celosvětového pohybu, místně to nejde nijak zastavit.
A to zjištění je tak hrozné, že i oligarchové začínají aspoň rétoricky brát klimatickou změnu vážně.
To samé Čína.
Severozápad Číny se desertizuje, krajina ztrácí plodnost a mění se v poušť. Za čtyři roky přesídlili do okolí velkých měst 1.6 milionů obyvatel. Zatím to vydávají za program proti chudobě, rolníky předěůávají na dělníky a řemeslníky, roste HDP a funguje to, ale ta rostoucí poušť, která od severozápadu sílí směrem dovnitř Číny, ta už nyní děsí.
Austrálii se pro změnu bělí velký bariérový útes. Korály odumírají. Ryby se ještě pár let nad bílými kostrami korálů udrží. Spoustě z nich korály poskytují útočiště a úkryt. Jak se ovšem časem mrtvé korály hroutí a rozpadají, mizí i úkryty a časem zmizí i ty ryby...
A zase, i kdyby se Austrálie lokálně přetrhla s ochranou a péčí, teď už to nepomůže --- odumírání je způsobeno zvyšující se globální teplotou a kyselostí moří, s tím nic jenom z Austrálie neuděláte.....
Potíže začínají mít i USA (chtělo by se říct zaplaťpánbůh, ale zní to nekorektně, tak nic).
Klimatický panel IPCC poprvé propadá poměrně zřetelné panice. V posledních letech klimatická změna graduje s překvapivou silou. Ještě donedávna scénáře považované za příliš zveličené najednou ani nestačí sledovat vývoj.
Vypadá to, že je před náma možná klíčové desetiletí, kdy by gradující klimatické problémy rozhodujících světových mocnosti mohly celý svět pohnout k radikálnímu činu a celosvětovému přechodu na bezemisní zdroje.
A modlit se, že ještě není pozdě.
------------------------------
Anebo je to fuk a už je stejně pozdě na cokoliv.
...na podporu svého tvrzení, dnes tomu bude naopak. "Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít, nebo nechat se zabít, dříve než stačila ... odvolat", recitativ na začátku písně Marat ve vaně. Jenže mne opakovaně napadá dějinná úloha osobností, kterým se nic nestalo. Jen ovlivnili víc, než domysleli, a vlastně než mohli domyslet.
Řekněme soudci Nejvyššího soudu USA, kteří po volbách 2000 zastavili běžící (Floridským soudem nařízené) přepočítávání hlasů v některých okresech na Floridě.
Představme si, kdyby 11. září neřešil z úřadu prezidenta G. W. Bush, ale Al Gore. Opouštěli bychom nyní Afgánistán po dvaceti letech vojenské přítomnosti? Bylo by Guantanamo věznicí pro ty, komu se nesmí dostat práv zaručených každému na území USA? Byla by druhá válka v Iráku? A jestli ne, byla by pak válka v Sýrii, Libyii, Jemenu? A kde bychom byli se zmírňováním klimatické krize a adaptací na ni?
Nedomyslíme, nedozvíme se, ale hlavou mi to vrtá. Od osmdesátých let minulého století se používala otázka "přežijí rok 2000?" o druzích zvířat a rostlin ohrožených vyhynutím. Ale možná, že jedno hlasování devíti soudců, z nichž sedm bylo jmenováno některým republikánským prezidentem, právě v kulatém roce 2000 rozhodlo o přežití dnes naopak velmi početného druhu. Svého vlastního.