Probudil se spící obr? Uvolňování metanu ze sibiřských moří provází nejasnosti
Radek KubalaGuardian zveřejnil zprávu o únicích metanu z arktických mořských zásob, které by znamenaly novou fázi oteplování planety. Článek ale zřejmě zašel dál než bylo na místě a dočkal se kritiky vědců.
Nejspíš jsme překonali další bod zlomu, který povede k významnému prohloubení klimatické krize. Rozsáhlé zásoby zmrzlého metanu v pobřežních mělčinách Arktického moře začaly tát, a to na velkém prostoru u východosibiřského pobřeží. Takto ve čtvrtek exkluzivně informoval britský Guardian o předběžných výsledcích průzkumu arktických oblastí provedeného pomocí ruské výzkumné lodě Akademik Keldysh.
Článek Jonathana Wattse obletěl doslova celý svět a přebraly jej světová i česká média. Potvrzení předběžných výsledků výzkumu by totiž znamenalo nástup nové ještě intenzivnější fáze oteplování planety, které způsobuje člověk spalováním fosilních paliv. Výzkumníci doslova popsali, že viděli uvolněné bubliny metanu, což v minulosti nikdo nezpozoroval.
Sedimenty na pevninských mělčinách pobřeží Severního ledového oceánu totiž obsahují velké zásoby zmrzlého metanu, ale i dalších plynů, které jsou známé jako hydráty. Jejich uvolňování do atmosféry by znamenalo významný nárůst objemu skleníkových plynů, a tedy i prohloubení klimatické krize. Americká vládní agentura United States Geological Survey uvádí destabilizaci arktických hydrátů jako jeden ze čtyř nejzávažnějších scénářů klimatické krize.
„Nález aktivního uvolňování hydrátů z pevninských mělčin je velmi důležitý a dosud neznámý. Může se jednat o novou kapitolu ve vývoji klimatu. Potenciálně to může mít vážně následky na planetární klima, nicméně své výsledky musíme potvrdit ještě dalším výzkumem,“ řekl Guardianu jeden z výzkumníků, Igor Semiletov z Ruské akademie věd.
Vědci: chybí důležitý kontext
Článek v Guardianu však tak opatrný nebyl. Podle vědců pomíjí některé nejasnosti, které celý výzkum provázejí. Upozornil na to už v pátek vědecký server Climate feedback, který se specializuje právě na hodnocení důležitých článků týkajících se klimatické krize.
Článek v Guardianu recenzovali čtyři vědci z různých institucí a konstatovali, že vědecká relevance článku je nízká. Na stupnici od mínus dvou do dvou bodů získal známku mínus jedna.
Článek se totiž opírá pouze o vysoké hodnoty metanu, jež byly naměřeny v třísetmetrové hloubce moře Laptěvů rozkládajícího se na sever od Sibiře mezi poloostrovem Tajmyr a ostrovy Severní země. Z výzkumu přitom není zřejmé, jestli jde o metan, který uniká nově v důsledku klimatické krize.
Dále není jasné, jestli se metan z moře vůbec dostává do atmosféry, protože v mořských podmínkách tato látka ve velké míře oxiduje a rozpouští se. Článek zároveň pouze konstatuje vyšší množství metanu, než vědci předpokládali, a nepotvrzuje tedy, že se jeho množství v arktických mořích zvyšuje. Podobná měření navíc v minulosti prokazovala opak.
To, že metan uniká vlivem jiných příčin, než je současné oteplování, ukázal také výzkum poblíž norských Špicberků. Podobně výzkumy zaměřené na měření koncentrace metanu v atmosféře prokazují, že množství metanu uvolněného z mořských zásob hydrátů v posledních dvaceti letech významně neroste.
Vědci z Climate feedback ale netvrdí, že se nemůže jednat o průlomový výzkum. Výsledky jsou však podle nich pouze předběžné, nejsou průkazné, neodpovídají dosavadním poznatkům o únicích metanu a to, že jsme překročili další planetární bod zlomu, se z nich nedá zatím predikovat vůbec.
„Článek v Guardianu hrubým způsobem zveličuje relativně nepatrný zdroj metanu, jehož množství se navíc pravděpodobně nezvyšuje. Používá přitom děsivé metafory jako tu o probouzení spícího obra. Odklání tím pozornost od skutečně vážných proměn planetárního systému, jako je uvolňování uhlíku z permafrostu, rozpad světových ekosystémů nebo masivní úbytek ledovců,“ zhodnotil článek pro Climate Feedback Frans Parmentier z Lundské univerzity v Oslu.
Za vypouštění metanu může člověk
Letos v červenci vědci z Methan Budget zveřejnili zprávu, podle které současné množství metanu v atmosféře láme rekordy. Hlavním viníkem však není tání permafrostu nebo uvolňování metanu z moří, ale chov zvířat, průmyslové zemědělství a využívání fosilních paliv.
K vypouštění metanu přispívají kromě nadměrné spotřeby masa také úniky vzniklé při transportu fosilních paliv plynovody a ropovody. Dalším zdrojem je těžba plynu metodou hydraulického štěpení, takzvaného frakování. Ke snížení množství metanu v atmosféře tak může předně vést snížení spotřeby masa, ekologizace zemědělství a také přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie.
