Sedm stupňů sem, sedm stupňů tam: přehánění ochraně klimatu nepomůže

Radek Kubala

Informování o vedrech na Sibiři je plné nepřesností a dezinformací. Rekordní horka panující i za polárním kruhem však otevírají spoustu důležitých otázek o stavu naší planety. Nafukovat je či podceňovat s řešením klimatické krize nepomáhá.

Sibiřská vedra jsou vážná, ale neznamenají konec civilizace. Foto NASA

„Ano, na Sibiři právě bylo pětačtyřicet stupňů Celsia,“ tvrdí na sociálních sítích hojně sdílená a hojně lajkovaná grafika vyprodukovaná serverem Alarm. Reálně je to však poněkud jinak. Na Sibiři sice padl teplotní rekord a místní dlouhodobá vlna veder značí, že klimatická krize postupuje velmi rychle, přesto ale na severu Ruska není tepleji než v Kataru.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Oněch pětačtyřicet stupňů bylo ve skutečnosti naměřeno na povrchu na jednom konkrétním místě Sibiře, přičemž povrchové teploty se od těch naměřených jen dva metry nad zemí liší mnohdy i o dvacet stupňů. Jinými slovy: je to jako usuzovat teplotu vzduchu z teploty povrchu betonové vozovky v centru Prahy.

V médiích, a těch českých obzvlášť, se v souvislosti se sibiřskou vlnou veder objevuje spousta nepřesných informací, zveličování, ale i podceňování celé situace. Přitom by stačilo poslouchat vědce, kteří se situací na Sibiři a v Arktidě zabývají dlouhodobě.

Rekordní horka či tání permafrostu neznamenají konec civilizace a pravděpodobně se nejedná ani o hojně zmiňovaný bod zlomu, po kterém jsou změny klimatu nezvratné. Je s podivem, že největšího nadsazování se dopouštějí zejména ti, kteří po lidech a politicích běžně chtějí, aby vědu poslouchali.

Obecně přesto platí, že mnohem horší by bylo celou situaci podcenit a tvářit se, že sibiřská vedra nejsou důležitou zprávou o rozsahu současné environmentální krize. Je dobré tudíž připomenout hlavní zjištěná fakta k tématu a nezodpovězené otázky vyplývající z vědeckých pozorování.

Abnormálně vysoké teploty

Do médií se informace o vlně veder na Sibiři dostala 20. června, kdy ve městě Verchojansk ležícím za sedmašedesátou rovnoběžkou meteorologové naměřili popsaným způsobem skutečně teplotu přesahující osmatřicet stupňů. Pokud měření potvrdí vědci, zapíše se do Guinessovy knihy rekordů jako nový teplotní rekord pro oblasti za severním polárním kruhem.

Méně se píše o faktu, že Verchojansk představuje město s nejvyššími výkyvy teplot na světě. Kvůli tomuto jevu je Guinessově knize rekordů již zapsané. Teploty v okolí často kolísají: v zimě se propadají až na minus šedesát, v létě pravidelně přesahují třicet stupňů. Dosavadní rekord 37,3 stupně Celsia zde naměřili v roce 1988.

Mnohem důležitější než teplota v jednom místě je proto pohled na průměrné teploty v sibiřských oblastech. Tady už podle vědců vidíme jednoznačný vliv oteplování planety způsobeného zejména spalováním fosilních paliv.

Celá oblast severu Sibiře se podle odborných dat otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Letošní zima a jaro jsou zde nebývale horké, průměrné teploty jsou od prosince o šest stupňů Celsia vyšší než kdykoli v historii měření.

I v oblasti Verchojansku byla při naměřeném rekordu teplota o osmnáct stupňů vyšší, než je místní dlouhodobý průměr pro červen. Teploty přesahující třicet stupňů naměřili meteorologové na začátku června také ve městě Nižnaja Peša, které leží přímo na severu Ruska u Barentsova moře. Květnový rekord 25,4 stupně Celsia padl v ruské Chatanze na nejsevernějším výběžku asijského kontinentu, poloostrovu Tajmyr. V obou těchto oblastech jsou pro dané období typické teploty okolo nuly.

V podobných případech se už dle vědců může mluvit o extrémech. Martin Stendel z Dánského meteorologického institutu spočítal, že podobné abnormálně vysoké teploty by se za normální situace v oblasti severo-západní Sibiře objevily jednou za sto tisíc let. Jenomže je tu člověkem způsobené oteplování planety.

Tání ledovců a hypotéza o zpomalení tryskového proudění

Odborníci říkají, že hlavním důvodem vysokých teplot je roztápění ledovců snižující schopnost polárních oblastí odrážet sluneční svit. Bílé plochy totiž nepohlcují sluneční teplo, zatímco méně sněhu a ledu znamená tmavší povrch, který naopak paprsky přijímá. V oblasti se tak akumuluje větší množství tepla, což má vliv na teplotu na povrchu i nad ním.

Tání ledovců způsobuje rovněž změny mořských proudů. Do Arktického oceánu se dostává více sladké vody, jež má menší hustotu, a drží se proto nahoře. Jev proměňuje sílu a směr mořského proudění, přičemž v současnosti není známý rozsah dopadů na celosvětové počasí. Podle jedné z hypotéz je ale vlna veder na Sibiři způsobená právě těmito změnami.

Dodejme, že arktická ledová pokrývka je v současnosti druhá nejnižší v historii měření, přičemž trendy uvádějí, že každých deset let taje v průměru o přibližně 600 tisíc kilometrů čtverečních ledu více než o dekádu dřív.

Podle některých odborníků může rekordní vlnu veder na Sibiři způsobovat také zpomalení tryskového proudění. Jedná se o mohutný proud vzduchu, který vzniká okolo rovnoběžek a v důsledku střetávání teplého a studeného vzduchu doslova fouká od západu na východ.

Poslední větší zpomalení tryskového proudění vědci zaznamenali v červenci roku 2010. Tehdy do střední Evropy pronikl studený vzduch ze Skandinávie a horký vzduch ze severní Afriky naopak ohřál značnou část Ruska. To napomohlo šíření požárů lesů a rašelinišť, zatímco chladný vzduch z oblasti Karského moře vyvolal v Pákistánu rozsáhlé povodně.

Současné dění na Sibiři může podle vědců potvrzovat hypotézu, že oslabování tryskového proudění a polárních vírů bude v důsledku klimatické krize čím dál častěji způsobovat extrémní projevy počasí po celém světě. Ostatně podobně hovoří i pozorování NASA, podle které frekvence extrémních projevů počasí v Arktidě každoročně stoupá.

Stále se nicméně může jednat i o nahodilé zpomalení tryskového proudění a dopady nebudou tak vážné. Přesnou odpověď v této otázce zatím vědci nemají.

Permafrost taje, ale pomalu

Nejčastější obavy týkající se vlny veder na Sibiři jsou spojené s táním permafrostu, tedy trvale zamrzlé půdy v oblasti polární tundry. Není divu, protože v sobě ve formě metanu váže dvakrát větší množství uhlíku, než se nachází v současné atmosféře.

Dalším problémem je, že tající permafrost uvolňuje dávné viry a nemoci. Už před třemi lety zaznamenali sibiřští lékaři první případy antraxu, který se pravděpodobně rozšířil z infikovaného soba dlouhodobě pohřbeného pod zamrzlou půdou. Trvale zmrzlý led přitom dle odborných předpokladů skrývá i různé neznámé druhy neštovic nebo tetanu.

Přesto ale i zde varují vědci před nadměrným zveličováním celého problému. Metan sice je osmadvacetkrát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, nicméně v atmosféře se většinově rozloží během deseti let. Oxid uhličitý se rozkládá minimálně sto, mnohdy přes dvě stě let.

Podle analýz Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) permafrost netaje tak rychle, jak se předpokládalo. Po celé jednadvacáté století vědci očekávají z důvodu uvolňování metanu nárůst skleníkového efektu o ekvivalent sta miliard tun oxidu uhličitého. Spalováním fosilních paliv však ročně uvolníme do atmosféry čtyřicet miliard tun oxidu uhličitého.

Jakkoliv zní tedy uvolňování mohutných zásob metanu z permafrostu hrozivě, není důvod propadat depresi. Jejich kompletní uvolnění bude trvat stovky let, i při současném zvyšujícím se tempu oteplování planety. Přírůstek na oteplení planety bude nejspíše pouze v desetinách stupňů. Čas jednat pořád máme, i když se naší vlastní vinou snižuje.

Praskání domů, ekologické havárie, přemnožené můry

Sibiřská vlna veder a dlouholeté tání permafrostu způsobují závažné lokální problémy. Ve městě Jakutsk se několik místních domů doslova rozlomilo vedví. Většina budov zde totiž stojí na pilířích zapuštěných až šest metrů do trvale zmrzlé půdy, přičemž tání způsobuje narušování statiky.

Vědci loni spočítali, že destrukce budov a infrastruktury způsobená táním permafrostu bude znamenat pro Rusko škody v hodnotě sto miliard dolarů do poloviny století. Stejný jev byl jedním z příčin nedávné masivní havárie v Norilsku, během které do místních řek uniklo až jednadvacet tisíc tun ropy. Tání totiž destabilizovalo nádrž, ze které se ropa uvolnila.

Ruské ekologické organizace však zároveň upozornily, že firma Norilsk Nickel se o zařízení dlouhodobě nestarala, a to ani poté, co jí výměnu nádrží nařídila státní inspekce. Tání permafrostu firma používá v komunikaci na svou obhajobu, aby odlákala pozornost od vlastního zanedbání.

Dalším lokálním dopadem vlny veder je přemnožení sibiřských můr, jejichž larvy požírají jehličnaté stromy. Místní ochranář a odborník na hmyz Vladimir Soldatov řekl The Siberian Times, že takto velké nájezdy můřích hejn za svůj život nepamatuje. Obává se, že dopady na místní lesy budou tragické.

Vědci objevili zombie požáry

Nebývale teplé počasí přispívá i k rychlejšímu šíření sibiřských lesních požárů, které jsou stejně jako loni mohutné, a navíc začaly o měsíce dříve. Důvod brzkého šíření ohňů představují podle pozorovatelů takzvané zombie požáry.

Jedná se o požáry rašelinišť fungující podobně jako doutnající cigareta. Oheň spaluje rašelinu až ke kořenům a pod zemí dokáže přečkat zimu, aniž by se udusil. Když roztaje sníh a teploty stoupnou, zeleň na jaře chytne jednodušeji. Fakticky tak na Sibiři hoří od loňského roku nepřetržitě, což způsobilo i rychlý nástup letošní požární sezóny.

Loni shořely tři miliony hektarů porostů a lesů. Kompletní čísla pro letošní rok ještě nejsou známá. Nicméně výzkumnická instituce Program Copernicus zřizovaná Evropskou unií zaznamenala, že lesní požáry zuří nejseverněji v historii měření, konkrétně o dvanáct kilometrů dále než loni. Jen v Jakutsku v posledních týdnech plane přes osm set tisíc hektarů.

Více než milion a čtvrt hektarů lesů a dalších porostů navíc hoří podle ruských úřadů nekontrolovaně, tedy v oblastech, kam se hasiči z různých důvodů nemůžou dostat. Lesní požáry za posledních osmnáct měsíců zapříčinily vypuštění stejného množství emisí skleníkových plynů jako za předešlých šestnáct let. Pokud bude horké počasí pokračovat, vědci očekávají v letních měsících ještě rychlejší šíření.

Informujme o klimatu zodpovědně

Jak lze vidět na informacích výše, situace na Sibiři je velmi komplexní a složitá, něž aby se dala zjednodušit do clickbaitových titulků a facebookových grafik, často s nádechem hoaxu. Porozumět tomu, co se skutečně děje, je přitom pro řešení klimatické krize klíčové.

Posilování emotivního informování bez kontextu a pravdivého základu vede jen k posilování pocitů bezmoci či odmítání celého rozsahu klimatické krize. Slovy klimatoložky Tamsin Edwardsové z londýnské King‘s College, která podobný článek o faktech vztahujících se k dění na Sibiři sepsala pro Guardian:

„Dnes je více než kdy dříve důležité vyhnout se zjednodušujícímu informování vedoucímu k pocitům, že jsme všichni odsouzení k záhubě. Stejně tak se nelze tvářit, že se nic neděje a vedra na Sibiři jsou jenom normálním projevem počasí. Potřebujeme porozumět detailům. Jeden příběh však můžeme zjednodušit. Každá desetina stupně oteplení planety, kterému se můžeme vyhnout, udělá z naší planety přívětivější místo k životu.“

Další informace:

    Diskuse