Nedávný průzkum ústavu STEM přinesl překvapivě příznivá data o tom, jak veřejnost rozumí klimatické krizi. Výrazná většina respondentů chápe antropogenní klimatické změny jako nebezpečné a uznává, že je nutné snížit emise skleníkových plynů. Panuje sice nejistota ohledně pojmů, jako je uhlíková neutralita, a zřejmé obavy z možných ekonomických následků ekologických opatření, výsledky jsou ale v souhrnu vcelku optimistické.

„Oblíbená mylná představa o Češích jako klimaskepticích se v nejobecnějším pohledu nepotvrzuje. Čtyřiaosmdesát veřejnosti souhlasí s tím, že člověkem způsobené klimatické změny ohrožují naši budoucnost. Nejčastěji se lidé obávají degradace české krajiny. Navíc i čeští vědci mluví o suchu a nedostatečném množství spodní vody jako o největších problémech, kterým budeme v nejbližších letech čelit,“ uvádějí výzkumníci STEMu v tiskové zprávě. 

Dodávají, že občané přirozeně spojují snižování emisí skleníkových plynů s ochranou životního prostředí. Sedmaosmdesát procent respondentů uvedlo, že „bez snižování emisí neochráníme naši krajinu před suchem, smogem a usycháním lesů“.

Výsledky obdobných průzkumů ze zahraničí jsou ještě příznivější. Čerstvě zveřejněné výsledky šetření Eurobarometru konstatují, že čtyřiadevadesát procent obyvatel Evropské unie pokládá za významnou ochranu životního prostředí a srovnatelný počet je toho názoru, že změny klimatu představují pro Unii závažný problém. Třiaosmdesát procent respondentů dokonce uvedlo, že je k řešení situace nezbytná evropská legislativa.

Podobných průzkumů je více, proto je na místě se ptát: co to znamená pro nás, kteří se tím či oním způsobem snažíme veřejnost seznamovat se závažností změn klimatu a nutností je řešit?

Je totiž nasnadě, že téma stále zahaluje mnoho nejasností vycházejících se značné komplikovanosti oborů klimatologie i ekologie a — řečeno slovy britského portálu Desmog — smogu vypouštěného zcela cíleně fosilním průmyslem i konzervativními prouhelnými politiky. Co si s tím počít?

Přírodní děje jsou komplikovanější, než je zkratkovitá média vykládají

Popírat klimatickou krizi je s postupem let obtížnější, ale stále je také nesnadné ji chápat či vysvětlovat. Z podstaty se totiž jedná o tak komplexní jev odehrávající se s proměnlivou intenzitou na velmi dlouhé časové ose, že mnohonásobně překračuje běžný mentální rámec založený na smyslovosti a chápání relativně jednoduchých příčinných souvislostí typu „káva je po uvaření horká“ či „když vyjdu později, ujede mi tramvaj a přijdu pozdě do práce“.