Zatímco se kyberprostor otřásá kulturní bitvou o projev Grety Thunbergové na klimatickém summitu, Andrej Babiš vystoupil na navazujícím Valném shromáždění OSN. V projevu uvedl, že svět má i jiné problémy než změny klimatu.

K těm se u příležitosti summitu, jemuž předcházely historicky největší demonstrace požadující okamžitá opatření, jež by zvýšila naděje na přežití lidské civilizace, vyjádřil v tom smyslu, že se na řešení pracuje a nic nehrozí.

„Bylo to zajímavé, samozřejmě. Byl jsem trochu překvapený tím tónem. Myslím si, že bychom se neměli strašit tím, že přijde nějaká apokalypsa a že vymřeme, když se nestaráme o klimatickou změnu,“ okomentoval premiér, proslulý svou státnickou kontrolou emocí a za všech okolností uměřeným tónem, apely Thunbergové v přestávce mezi pořizováním nekonečné série selfies.

Český úředník se učí telefonovat přes internet, planeta tleská

Babiš samozřejmě mlží. To, co označuje za strašení apokalypsou, je totiž prosté konstatování vědeckých poznatků, a to ještě těch z pera klimatického panelu OSN, který je oproti některým klimatologům poměrně konzervativní. Jeho pohoršení je ovšem ve svých důsledcích nanejvýš zajímavé.

Premiér během snad všech vyjádření týkajících se klimatického summitu kladl důraz na to, že je situace pod kontrolou, protože „se na tom maká“. Česká republika může být v klidu dvojnásob, protože prý dodržuje závazky vyplývající z Pařížské dohody o snižování emisí (a další emise se nepočítají) a plánuje i opatření nad rámec tohoto nesmírného nasazení.

Skype. Ano, ona šestnáct let stará aplikace pro telefonování přes internet, kterou Babiš objevil při schůzce s prezidentem Microsoftu Bradem Smithem, a která má posloužit mimo jiné tomu, aby čeští úředníci během našeho předsednictví Evropské unii v roce 2022 nemuseli tolik cestovat letadlem. Greta by prý byla ráda.

Premiérova „klimatická komunikace“ je tradičně plná prchalovštiny, jež toho málo říká a mnohé skrývá. Cílem sdělení zde není předat informaci, ale uspokojit čtenáře se všemi možnými postoji k tématu tím, že Thunbergová sice „měla v mnohém pravdu“, ale současně prý projevuje agresivitu a hysterii rozdělující společnost a dopouští se paušalizace, když naznačuje, že světoví lídři s počínajícím klimatickým zhroucením nic nedělají.

Babišovi se ve světle všech těchto podivných a neurčitých sdělení lze pošklebovat, že o problémech klimatu pravděpodobně nic moc neví (přičemž podobné podezření vzbuzuje i značná část jeho politického hnutí) a že na půdě klimatického summitu na rozdíl od slovenské prezidentky Zuzany Čaputové zkrátka nikoho nezajímal. Skutečnost je ale komplikovanější.

Politická ekonomie plků

Rétorika „na klimatu makáme, nerušit agresivitou a hysterií“ se totiž postupně etabluje jako metoda u politiků, kteří si z toho či onoho důvodu netroufnou na otevřenou trumpovskou tupost a výsměch, ale současně ani nic zásadního proti změnám klimatu nehodlají dělat. Takovým způsobem se ve vztahu ke klimatickému summitu a Thunbergové vyjadřuje nejen český žlutý baron, ale také větší autority: například někdejší naděje (neo)liberalismu a francouzský prezident Emanuel Macron.

Ten mladou aktivistku svého času osobně přijal ve Francii, nyní ale vztyčuje varovný prst. „Velice radikální postoje staví společnosti proti sobě,“ upozorňuje s důrazem na to, že jeho zemi rozhodně nelze cokoli vyčítat, protože přesunula většinu energetiky od uhlí k jádru a poslední uhelnou elektrárnu chce zavřít v roce 2022.

Francie totiž jistě jen nešťastnou náhodou spadla do společnosti zemí, které nyní mladí klimatičtí aktivisté žalují za to, že ignorují nutnost dostatečně rychlého snížení emisí skleníkových plynů.

Macron víceméně odhaluje, jaké výzvě bude úsilí o řešení klimatické krize v blízké budoucnosti čelit. Zatímco progresivní levice postupně formuje alespoň přibližné koncepce  možné zelené transformace ekonomiky, k níž nás globální vývoj dříve či později dotlačí, politické a ekonomické elity postupně rozvažují, jak se ze současné krize dostat s co nejmenšími škodami na ekonomickém systému, růstu a volném trhu.

Když se nejen ve Spojených státech mluví o tom, že Green New Deal v jakékoli podobě závisí na nebývalé mezinárodní spolupráci a intenzivní podpoře energeticky „špinavých“ zemí globálního Jihu, vedení globálního Severu vcelku logicky opáčí, že si to každý má vyřešit po svém. Představa, že má klimatická odpovědnost ekonomicky vyspělých zemí spočívat i v bilionových subvencích pro země chudé, je pro něj jistě znepokojivá.

V podmínkách střední a východní Evropy s jejími osobitými bizarnostmi ovšem za linií „děláme dost, neotravujte nějakou odpovědností za svět“ samozřejmě stojí i něco víc než obava z toho, že bude nutné investovat do zelené transformace v postkoloniálních zemích. V českém kontextu je to především řešení ekologických problémů formou „motýle mají rády řepku“.

Teoreticky pro-klimatická opatření typu biopaliv se zde totiž s železnou pravidelností stávají prostředkem k vysoce kreativnímu podnikání založenému na dotacích, které nemá žádný reálný přínos. „Makání“ na klimatu se navíc realizuje spíše pomocí prapodivných systémů výjimek a bezzubých komisí, než srze seriózní plány a skutečný záměr kupříkladu razantně omezit spalování uhlí.

Žádný schovávačky, všechno naostro

Babišovy prupovídky o tom, že Česká republika plní své klimatické závazky a není se čeho obávat, tedy nejsou ani tak projevem nepoučenosti, jako spíše snahou o zamaskování nemilé reality, v níž se většina politická reprezentace ve vztahu ke klimatu předhání jedině tak v kverulantství či otevřené nejapnosti.

To se samo od sebe nezmění: tím spíše, že je stav české debaty o klimatu stále vcelku tristní a odráží bídné obecné povědomí o tématu. Proměna k lepšímu bude vyžadovat ohromné množství práce i realistické zhodnocení faktu, že je naprosto nemožné spoléhat na politickou reprezentaci. Skutečně něco udělá jen tehdy, když jí bude dýchat na záda silné a radikální klimatické hnutí.

Babišova účast na akčním summitu OSN navíc potvrzuje, že součástí problému není pouze účelová neochota jednat, ale také nadvláda prchalovštiny a technokratického populismu. Zde se klimatické hnutí může potkat i s širší občanskou opozicí protestující proti stávajícím poměrům.

„Pokud se rozhodnete nás podrazit, říkám vám, nikdy vám to neodpustíme. Nedovolíme vám se z toho vykroutit. Teď a tady děláme jasnou čáru. Svět se probouzí. A změny přicházejí. Ať už se vám to líbí, nebo ne,“ řekla Thunbergová světovým lídrům ve svém stručném, ale tvrdém a přesném projevu.

Je nabíledni, že to řekla zcela správně. Nyní potřebujeme její slova uvést do praxe, a to i u nás: pokud nám tedy nestačí vize toho, že budou čeští úředníci rozebírat eskalující klimatickou krizi přes Skype.