Greta T. se vlastně na poslední - ovšem rozhodující! - chvíli dokázala vyvléct z klišé, do kterého už postupně (byť ne vlastní vinou) začínala upadat.

Totiž do klišé respektive kýčovité role jakési celoplanetární celebritní panenky, která světu sice vytýká jeho poklesky, ale činí tak způsobem vposledku půvabným, který si tento svět sám může přisvojit, aniž by musel brát vážně samotný obsah jejích výčitek. Víceméně stejně, jako tento svět (západní společnost) svého času dokázal pohltit, zkomercializovat například původně radikálně kritický punk.

Ta "jejich" panenka Greta ale dokázala něco jedinečného: právě svým krajně emocionálním, ale naprosto přirozeným a nepředstíraným výstupem odmítla tu roli ochočeného maskota, a tomu falešnému světu definitivně a nedvojsmyslně vyhlásila válku.

Je to boj vyhlášený, je to boj opovědný, a hranice jsou jasné: tady jsme vy, a vy stojíte na opačné straně barikády. Pokud nejste schopni a ochotni skutečně jednat - pak s vámi nechci mít naprosto nic společného.

Greta Thunbergová svým osobním atakem rozbila celou tu hru vysoké politiky na to, že "my budeme předstírat že něco pro klima děláme, a vy budete předstírat že nám to věříte". Greta Thunbergová žádá činy - a je ochotna uznat jenom a pouze činy. Ty věčné řečičky profesionálních politiků - s tím si na ni opravdu nepřijdou.

"boj o udržení životního standardu, který měli naši rodiče, už jsme prohráli"

Čí rodiče? Radovana Bartoška nebo Grety Thunberg? A jak se ten standard definuje?

Kojenecká úmrtnost, počet dětí umírajících hlady, negramotnost, průměrná délka dožití a průměrná doba života v plné životní síle -- to vše se zřetelně změnilo od doby, kdy se narodil Radovan Bartošek a sice méně zřetelně, ale postřehnutelně i od doby, kdy se narodila Greta Thunberg, a změnilo se to pozitivně. Klesl podíl světové chudoby.

Svět se od Bartoškova narození změnil -- od mého ještě mnohem více -- a nebyly to jen změny k lepšímu. Ale pokles životního standardu, abych tak řekl se svými vrstevníky: Sorry jako ...

S tím podílem světové chudoby se to má asi jako s úředním stanovením hygienických norem obsahu některých látek v potravinách nebo v ovzduší. Když jsou něčeho povoleny třeba 2 mg/kg, tak při obsahu 1,99 mg/kg to bude nepochybně zcela nezávadné a jistě toho můžu do sebe cpát dlouhodobě jakékoli množství, aniž by se to podepsalo ne mém zdraví. (Klasickým příkladem jsou azobarviva - podezřelé karcinogeny, které se používají jako potravinářská barviva. Za těch hnusných komunistů byla zcela zakázána a povolena jsou až od doby, kdy jsme se stali součástí té "lepší" Evropy.) Podobně když je míra chudoby stanovena jako příjem do 2 USD na osobu a den, tak kdo má 1,99 USD, tak jistě trpí nesnesitelnou chudobou, zatímco když jeho příjem vzroste na 2,01 USD, mávnutím proutku se stane - čím vlastně? Nechudým? A to radši nebudu mluvit o kouzlech se spotřebním košem, kupní silou a podobnými zaklínadly. Nebo o tom, že relativně možná těch největších chudáků ubylo, ale absolutně jejich počty rostou spolu s pozemskou populací.

Ono to tak jednoduché s těmi parametry není a netvrdím, že té bídy není strašně moc. Ta chudoba klesá i v absolutních číslech, ale jednak se o to víc rozevírají nůžky a pak, chudým v Africe je asi dost jedno, že Čína radikálně snížila skupinu lidí pod hranicí absolutní chudoby a Indii se podařilo zastavit její růst.
Jenže se životním standardem jakésiho "my" si začal pan Bartošek -- kvač, který neplatí ani pro Českou republiku, ani pro EU, ani světově. Oblíbený u pravicových ekonomů, kteří vysvětlují, jak musíme šetřit -- tedy my, stát, na školství, kultuře a rozvojové pomoci a my, lidé s příjmy do přibližně dvojnásobku průměrného přijmu, bohatí samozřejmě šetřit nesmí, protože jejich spotřeba táhne ekonomiku.

Pokud to dokážu posoudit, tak Greta T. tím zřejmě chtěla vyjádřit většinové postoje běžné např. v USA. Tam skutečně reálná hodnota platů a mezd stagnuje už od dob reaganomiky, na rozdíl od podílu platů a mezd na celkových příjmech, který trvale už přes 30 let klesá; a generace 30+ je zřejmě první, která většinově očekává snížení životní úrovně ve srovnání se svými rodiči.

Ono i v našich podmínkách stačí na toto téma zavést řeč s někým věku 30+, komu začíná být jasné, že se za celý svůj produktivní život nezmůže např. na rozumné bydlení. Naše generace se ve věku 30+ posmívala sovětskému standardu sdílených bytů, protože sami jsme už po třicítce většinou měli samostatné bydlení, lhostejno v jaké vlastnické formě. Dnes se sdílené byty vracejí v řadě západních zemí včetně té naší jako holá nutnost, která postihuje čím dál tím více lidí. Pak se nemůžete divit, že někdo považuje svůj životní standard za nižší než měli jeho rodiče.

A o chudších zemích nemluvě. Milióny jejich obyvatel hlasují o svém životním standardu a o své životní perspektivě ve svých domovských zemích nohama.

To, co se obvykle sleduje (a co skutečně stále ještě v celosvětovém měřítku roste), je _očekávaná délka_ dožití ([1]) hypotetické osoby narozené v daném roce, která se vypočítá z nějakého předpokládaného vývoje závislosti úmrtnosti na věku. Konzervativní odhad vychází z toho, že úmrtnost zůstane stejná, a optimistický (třeba pro životní pojistky) modeluje nějaké zlepšení (že se křivka lehce "protáhne" do pozdějšího věku).

Jinými slovy, tahle hodnota nemá nutně nic moc společného se skutečnou budoucností dnešních mladých. Je ve skutečnosti jen odrazem toho, jak dobře se lidem žilo v posledních desetiletích. V diskuzi s teenagery se starostí o klima doporučuji jako argument nepoužívat, pokud jste vyššího věku.

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Life_expectancy

Životní standard lidstva podle většiny kritérií bezprecedentně vzrůstá.

S celkovou naší životní úrovní se to přitom má trochu podobně jako s jednotlivými jejími partikulárními prvky, třeba s jídlem. Také můžeme říci, že většina lidí má lepší výživu než měli jejich rodiče, že si kupují leccos dříve nedostupného a že chodí více do restaurací. Právě tak je ovšem pravda, že velmi mnoho z nás se převážně nestravuje právě na výši. Taková M. D. Rettigová jistě věděla, že na realizaci jejích značně opulentních receptů se leckteré rodině nedostává peněz, zhrozit by se však zhrozila hlavně z nynější praxe, jak mnoho lidí jí. Jako nevolníci na poli.

A tak je tomu s lecčím.

Jen tak mimochodem, z ušlechtilé starosti o planetu Zemi, nesoucí úžasnou biosféru, se celkem snadno přešlápne do starosti o to, aby budoucí generace neměla náhodou potíž stát ve dvaceti na ramenou rodičů.

Souhlasím pane Poláčku -- Gréta je zjevně velice inteligentní, dokáže odhadnout své možnosti a předala přesně to, co chtěla.

Druhá věc ovšem je, že je to zatím házení hrachu na stěnu.
Konference nic nového nepřinesla, někteří ji dokonce bojkotovali.

Jedeme dál stejným směrem s cihlou na plynu...

Mea culpa. Nadepsal jsem to jasně "mimo mísu". Nešlo o projev Grety Thunberg, ta o tom nemluvila, ale o bezmyšlekovitou
novinářskou frázi Radovana Bartoška. Pochopitelně existuje nexus mezi změnou současného fosilního planetárního pohonu na udržitelný a mezi existenčními podmínkami obrovských skupin lidí na naší planetě. Jen vážně pochybuji, že ty náklady významně ponesou potomci třídy většiny v bohatých zemích Severu, u kterým jednině by bylo legitimní použít ono Bartoškovo "my", zahrnující jeho i Thunberg.

Jindřichu Kalousovi
Přesněji řečeno -- nevzmůžou se na rozumné bydlení ve svém a za nájemní bydlení bez trvalého bydliště zaplatí v relaci k průměrnému přijmu víc jak dvojnásobek toho, co v osmdesátých letech minulého století jejich rodiče či prarodiče.
Problém politický, který se fakticky týká bytové politiky sedmi nebo osmi měst v České republice a neřešitelný de facto z roku na rok jen v Praze.

Jaroslavu Horákovi
Konstrukce každé komplexní národohospodářské a demografické kategorie je jednostranná. Nicméně zrovna kojenecká úmrtnost překračujícící řád promile a očekávaná délka dožití pod šedesát docela spolehlivě indikují zemi s hodně nízkým životním standardem. A pokud ta banda idiotů, ke které mluvila Greta Thunberg, nespustí, s udiveným výrazem v obličejích a s pocitem, že ono nebude tak zle a jde konec konců jen o byznys, třetí světovou -- posledních patnáct let nasvědčuje tomu, že je stále ještě větší hrozba než klimatická krize -- není příliš důvodů se domnívat, že se Gretini vrstevníci v průměru budou dožívat nižšího věku než jejich rodiče.

Kdo do té bandy patří a kdo už ne?

Pane Nusharte, tak touto otázkou jste ovšem panu Profantovi bezděky nahrál na velmi zabijáckou smeč.

Jsem ve střehu, pane Poláčku.

Nelze popírat, že v posledních desetiletích se životní úroveň (a tedy i průměrná délka života) v zemích třetího světa přece jenom signifikantně zlepšila. Světové společenství (ať centrálně, přes OSN, anebo jednotlivé státy Západu) přece jenom provádí určité programy v sociální oblasti, a tyto programy přece jenom nesou určité ovoce. Klesl - a to značně významně, o celé desítky procent - počet hladovějících, a stejně tak se prodloužil průměrný věk obyvatel třetího světa. (Nevím ovšem, do jaké míry jsou tyto obecné statistiky ovlivněny, respektive deformovány vývojem v Číně, která se - díky zavedení kapitalismu - vyhrabala z naprosto devastovaného stavu především po katastrofách z dob "kulturní revoluce".)

(Na straně druhé jsem ovšem zrovna nedávno četl, že v poslední době se tento pozitivní trend zastavil, a dokonce obrátil - tedy že už zase začíná růst počet hladovějících.)

Ovšem i tady - stejně jako ohledně růstu životní úrovně v našich regionech - je nutno v dané souvislosti vždy myslet na to: všechen tento růst byl do značné míry na ekologický dluh. Životní úroveň mohla růst, protože se vyrábělo lacino; a lacino se vyrábělo proto, protože se do koncových cen zboží nijak nezapočítávaly ekologické dopady produkce.

Teprve až teď na nás ty dluhy minulosti udeří, vrátí se jako bumerang - a až teprve potom když se do cen všech produktů započítají všechny ty - ne miliardy, ale bilióny a stovky bilióny dolarů, které bude zapotřebí vynaložit na alespoň základní uchování obyvatelnosti této planety - teprve až potom se uvidí, jak to všechno vlastně doopravdy bude vypadat s tou reálnou životní úrovní.

Za byt, v němž bydlím, se před rokem 1989 platilo čisté nájemné 240 Kčs měsíčně, dnes se za podobné v okolí platí asi 120x více.

Je samozřejmě rozdíl, jestli za byt někdo 30 tisíc platí, nebo 30 tisíc dostává. Za 10 let je rozdíl přes 7 mil. Kč. Mezitím už může jednomu nést další byt, pořízený na hypotéku.

O tom, kam kdo přijde, rozhodovala často čistě jen náhoda. Smůla, resp. štěstí. A od toho začátku máte odvozeny postoje lidí. K režimu, životu, druhým, poctivosti.

Když jsem se ráno probudil živý, říkal jsem si: "Fajn, tak ta banda idiotů to zatím ještě nespustila, možná až dneska." Přes den jsem na to ve škole zapomněl, pokud jsme ovšem zrovna neměli branné cvičení a neevakuovali jsme se v plynových maskách a pláštěnkách, držíce se přitom za pytlíky (igelitové navlečené na rukách), do školních šaten.

"Svými prázdnými řečmi o světovém míru mě ta banda idiotů připravila o sny a o dětství" - docela podobně, jako se to stalo Gretě.

Zasedala jen část bandy gaunerů a idiotů, polovina jich zůstala doma. A ta půlka se zabývala tím, že zbytek poslanců nazývala špínou :-)

Ale nemějte strach, on nás oba někdo upozorní, ať již při tom bude citovat bibli nebo ne, že nemáme dostatečné pochopení pro ty lidi, kteří byli zděšeni představou, že by jejich milovaný prezident mohl nabýt dojmu, že ho nehájili dostatečně tvrdě a podlézavě a že nemají dostatečnou úctu ke stáří.

Původně jsem chtěl napsat, že by nás upozornili i kdybychom projevili nedostatek pochopení pro ty, kteří by z pochopitelné obavy z neznámého chtěli třeba zřizovat koncentrační tábory -- ale pak jsem si vzpomněl na sociálně demokratického ministra vnitra, který hrdě předváděl nový žiletkový drát kolem detencí pro uprchlíky, takže ono by to vlastně nebylo "kdyby".