Klimatická změna je zdaleka nejvážnější krizí, které dnes musíme čelit. V sázce je budoucnost civilizace, jak ji známe. Veřejné povědomí i aktivity vlád zaostávají za prováděním nutných změn. Noam Chomsky s Robertem Pollinem v rozhovoru pro časopis TruthOut diskutují o úkolech, jež před námi stojí, a o tom, co je třeba dělat.

Noam Chomsky je emeritním profesorem lingvistiky Massachusettského technologického institutu a laureátním profesorem (specifická funkce užívaná coby jedno z nejvyšších ocenění akademické práce, pozn. překl.) na Arizonské univerzitě. Robert Pollin nese titul význačného univerzitního profesora (také akademický post udílený ve Spojených státech amerických jako pocta elitním vědcům, pozn. překl.) ekonomie a podílí se na vedení Institutu pro politicko-ekonomický výzkum na Massachusettské univerzitě.

Chomsky, Pollin a autor rozhovoru Chronis J. Polychroniou spolupracovali na knize o klimatických změnách a konceptu Green New Deal, která vyjde ve Spojených státech na jaře příštího roku.

Noame, s dovolením začnu s vámi a požádám vás, abyste se podělil o to, v čem je podle vás aktuální klimatická krize tak mimořádná.

Chomsky: Historie jako taková je až příliš plná strašlivých válek, nepopsatelných mučení, masakrů a všech představitelných potlačování základních lidských práv. Ale hrozba zničení organizovaného lidského života, to je něco zcela nového. Ekologická krize takového rozměru je v lidské historii unikátní a je v pravém slova smyslu krizí existenční.

Ti, kteří dnes žijí, rozhodnou o osudu lidstva, stejně jako o osudu množství dalších druhů, které nyní likvidujeme v míře nevídané po pětašedesát milionů let — tedy od chvíle, kdy na Zemi dopadl meteorit, ukončil věk dinosaurů a otevřel cestu pro drobné savce. Ti se vyvinuli do té míry, že nyní představují podobnou hrozbu pro život na zemi jako onen meteorit, a to přesto, že se odlišují schopností volního jednání.

Svět sleduje, jak se blížíme ke katastrofě nepředstavitelných rozměrů. Dostáváme se nebezpečně blízko světovým teplotám z doby před 120 tisíci lety, kdy se hladiny moří nacházely o nějakých šest až devět metrů výše než dnes.

Ledovce se propadají do oceánů pětkrát častěji než v devadesátých letech a kvůli oteplování světových vod se velikost ledové pokrývky v některých oblastech snížila o více než sto metrů: přičemž se tempo této ztráty s každou dekádou zdvojnásobuje.

Úplné vymizení ledových ploch by zvedlo hladiny moří o zhruba pět metrů, a potopilo tak pobřežní města, jakož i zdevastovalo množství dalších oblastí, jako jsou nížiny v Bangladéši. To je pouze jedna z věcí, který trápí ty, co se dívají kolem sebe.

Klimatologové se dívají pozorně — a ostatně také vznášejí děsivá varování. Izraelský klimatolog Baruch Rinkevič zachytil obecnou náladu vskutku lakonicky: „Po nás potopa, jak se říká. Lidé ale nepochopili, že v tomto případě rčení platí doslovně. Nerozumí tomu, že očekáváme proměnu všeho: vzduchu, který dýcháme, jídla, které jíme, vody, kterou pijeme, krajiny, již vidíme, oceánů, ročních období, denní rutiny, kvality života… Naše děti se budou muset přizpůsobit nebo vyhynout. To se mě netýká. Jsem rád, že tu nebudu.“

Přes to všechno: zrovna ve chvíli, kdy musíme jednat společně a se vším odhodláním se vyrovnat s největší výzvou lidstva, se lídři nejmocnějšího státu v historii věnují zničení zbývajících vyhlídek na přežití. A to s plným vědomím závažnosti toho, co dělají.

Až na výjimky se mainstream politického vedení Spojených států setrvale dívá stranou, kdykoli dojde na téma změn klimatu. Proč tomu tak je?

Chomsky: Obě politické strany se během let bujícího neoliberalismu posunuly vpravo, podobně jako v Evropě. Vedení demokratů je víceméně tím, co bychom před pár lety mohli označit za „umírněné republikány“. Republikáni mezitím ze spektra úplně vypadli.

Komparativní studie ukazují, že se jejich politická pozice posunula ke krajně pravicovým stranám Evropy. Navíc jsou jedinou významnou konzervativní stranou, která zcela odmítá chápat klimatickou změnu jako antropogenní, a namísto toho ji označuje za „globální anomálii“.