Rozhovor s Naomi Kleinovou: Hrozí nám éra klimatického barbarství

Natalie Henmanová

V rámci spolupráce světových médií v akci Covering Climate Now přinášíme rozhovor deníku The Guardian s kanadskou novinářkou Naomi Kleinovou — o ekologickém hnutí, nové generaci aktivistů, o klimatickém barbarství a o naději.

Naomi Kleinová je jednou z nejvýraznějších postav současného světového novinářství a ekologického hnutí. Vedoucí ekologické rubriky Guardianu Natalie Henmanová s ní rozmlouvala u příležitosti vydání souboru textů z posledních deseti let, který vyšel pod titulem V ohni: žhavý argument pro přijetí Green New Deal. Britský deník rozhovor vydal na úvod týdenní akce Covering Climate Now, v jejímž rámci jej poskytl všem zúčastněným světovým médiím k dispozici.

Proč svou novou knihu vydáváte právě teď?

Mám dojem, že způsob, jimž hovoříme o změnách klimatu, je příliš omezený, téma se příliš odděluje od jiných krizí, jimž dnes čelíme. Jedním ze silných témat, které se knihou vine, je spojení změn klimatu se vzestupem hnutí bělošské nadřazenosti, různých forem nacionalismu, s faktem, že tak mnozí lidé musejí opouštět své domovy a s válkou, která se dnes vede proti naší schopnosti soustředit se. Jedná se o vzájemně propojené krize, a tím pádem také řešení, která hledáme, musejí brát v potaz všechny současně.

Kniha shrnuje vaše eseje z poslední dekády. Změnila jste během ní na něco názor?

Když se ohlížím zpět, myslím, že jsme nekladla dost důrazu na to, jakou výzvu představuje změna klimatu pro levici. Je celkem jasné, jak klimatická krize zpochybňuje dominantní pravicový pohled na svět a také kult centrismu, který nikdy nechce udělat nic pořádného a všechno rozměňuje na drobné. Ale změny klimatu představují zásadní otázku také pro levici a její pohled na svět, v jehož rámci se tradičně zajímala pouze o to, jak rozdělovat kořist z extrakce přírodních zdrojů, aniž by se zabývala tím, že bezbřehá spotřeba není možná, že má své limity.

Co v tom levici brání?

V severoamerickém kontextu je ochota přiznat, že existují limity, prolomením největšího tabu. Vidíte to ve způsobu, jakým jdou Fox News po myšlence Green New Deal — „Podívejte, chtěj vám vzít vaše hamburgery!“ Strefuje se to do srdce amerického snu — podle nějž každá generace bude mít více nežli ta předchozí a podle než každou hranici, limit, lze prolomit. Je to ustavující idea národů kolonizujících osadníků, jako jsme my. Když se najednou někdo zjeví a řekne, že tu jsou reálné limity, že nás čekají nějaká tvrdá rozhodnutí, že musíme zorganizovat péči o to, co nám ještě zbývá, a že se budeme muset začít spravedlivě dělit — je to psychologický útok.

Reakce zleva byla vyhýbavá, v duchu snahy ujišťovat všechny, že o nic nepřijdou, že je naopak čeká spousta výhod: že budeme mít města příjemnější k životu, čistší vzduch, že strávíme méně času v dopravních zácpách, že si budeme s to zařídit v mnoha směrech šťastnější a bohatší životy. Jenomže my se opravdu budeme muset také omezit na straně nekonečné, bezbřehé spotřeby.

Čerpáte z debaty o New Green Deal povzbuzení?

Pokládám za ohromně vzrušující a beru s úlevou, že konečně začínáme hovořit o řešení, které svým rozsahem odpovídá krizi, jíž čelíme. Konečně se už nemluví o jakési nicotné uhlíkové dani nebo obchodovatelných povolenkách jako všespásných krocích. Mluví se o kompletní ekonomické transformaci. Dnešní systém beztak neslouží valné většině lidí, což je příčina, proč nás postihlo období politické destabilizace — se všemi svými Trumpy, brexity a vládci silné ruky. Proč se tedy nepokusit změnit vše najednou, zdola nahoru, způsobem, který se bude zabývat všemi krizemi současně?

Je dost dobře možné, že už to nezvládneme, ale každý dílek oteplení, který budeme schopni odvrátit, je vítězstvím, a každé politické opatření, jež dokážeme prosadit a jež učiní naše společnosti přívětivějším místem k životu, nám pomůže lépe zvládat bouře a otřesy, jež se nevyhnutelně blíží, aniž by se přitom naše společnosti sesunuly k barbarství. Protože jestli mi dnes doopravdy něco nahání hrůzu, jsou to obrazy, které vidíme na hranicích Evropy, severní Ameriky či Austrálie. Nepokládám za náhodu, že státy koloniálních osadníků a země, které byly hybnou silou kolonialismu, dnes stojí v čele protimigračních proudů. Jsou to první příznaky klimatického barbarství. Viděli jsme to v Christchurchi, v El Pasu, kde se jednalo o sňatek násilí motivovaného pocitem bělošské nadřazenosti se zvrhlým antiimigračním rasismem.

×