↗

Bratři Kubalové v Těrlicku. „Kdo nikdy nezažil zatékající sníh za krk a oblečení, pomalu se rozpouštějící na těle při sněhové bitvě, jako by neměl dětství.“ Foto Archív Radka Kubaly

Vlastně si ani moc nepamatuji, kdy jsem naposledy zažil bílé vánoce. Zato ale rád vzpomínám na tuhé zimy plné sněhu a mrazivých teplot u nás v Těrlicku. Ikonickou vzpomínku na to období chovám ještě z brzkých dětských let, kdy brutální sněhová nadílka způsobila, že jsme s mamkou nevyjeli autem až před dům a museli jsme šlapat pěšky.

Dodneška moji rodiče vzpomínají, jak jsem celou cestu pěšky závějí a ve sněhové vánici probrečel. I tak na to ale vzpomínám v dobrém. Co teprve, když zamrzl těrlický Biologický rybník, takzvaný Biologičák. Právě tam jsme se scházeli z celého okolí a za dozoru rodičů se učili bruslit a hrát hokej. Právě při vypjatých hokejových zápasech jsem se učil manipulovat s hokejkou, což jsem později využil při závodním hraní florbalu.