Můj žal ze sucha
Jan BeránekVyschlá říčka Libochůvka na Tišnovsku je předzvěstí daleko horších dějů, jež nás čekají vinou spalování fosilních paliv. Reakce české politiky i veřejnosti na sucho a změny klimatu je zcela neadekvátní.
V Nizozemsku, kraji jindy deštěm oplývajícím, se mi už od června nabízely pohledy, který tam nikdo nepamatuje: trávníky ve městech ani travnaté svahy hrází už nejsou zelené. Krajina zežloutla a zhnědla, s výjimkou uměle zavlažovaných polí a pastvin se proměnila ve vyprahlou step.
Začalo dokonce usychat i několik stromků v aleji podél amsterdamského kanálu nedaleko místa, kde nyní bydlíme. Nanosil jsem k nim mnoho kýblů vody, ale jestli to přežijí, uvidím až po návratu z dovolené.
Teď jsem s dětmi na prázdninách na Moravě. Před pár dny jsme navštívili náš dům v osadě Chytálky poblíž Tišnova a vyrazili odtud údolím říčky Libochůvky na procházku. Co jsem viděl, mě zasáhlo strašně a hlouběji, než bych čekal.
Koryto řeky, kudy normálně protéká pstruhová říčka, bylo úplně vyschlé. Na dně řečiště je suchý štěrk, jen tu a tam zůstalo pár malých, izolovaných tůní. Byly v nich vidět nějaké rybky, které se sem včas stáhly a podařilo se jim tak přežít - zatím.
Zato raci to nezvládli. Jen v jednom ohybu řeky jsem letmo napočítal pět jejich mrtvolek. Z toho žalostného pohledu jsem neměl daleko k slzám.
×
Domov → Komentář
18. srpna 2018 ve 12.00
Související
Diskuse
PM
Protože se stoupající teplotou rapidně klesá i
důvěra v sebezáchovný instinkt protagonistů živelné technologie i stejně takého profitu.
A stejně tak klesá i schopnost zbytkové společnosti radikálně reagovat na nadcházející horor otázkou:
K čemu to všechno, kam, a co potom?
důvěra v sebezáchovný instinkt protagonistů živelné technologie i stejně takého profitu.
A stejně tak klesá i schopnost zbytkové společnosti radikálně reagovat na nadcházející horor otázkou:
K čemu to všechno, kam, a co potom?
Je to fakt strašný. Podle liberálů se máme tak dobře, jako nikdy předtím. A hlavně, že nám tu nevládnou komunisti, že...
JN
"Markeťáci Exxonu se účastí na akci pokusili přerámovat význam pojmu globální 'oteplování'," píše jinde Petr Bittner.
Podle jiných liberálů by se tedy sucho dalo zahnat sexuálním harašením. Hlavně, že se přitom svrhne i ten kapitalismus...
Podle jiných liberálů by se tedy sucho dalo zahnat sexuálním harašením. Hlavně, že se přitom svrhne i ten kapitalismus...
JN
August 18, 2018 v 22.45
Možná si dezorientovaná veřejnost myslí,
že to není až tak vážný problém, když se i Strana zelených věnuje spíše problematice genderu...
AM
August 19, 2018 v 8.53
Jak říká už desetiletí Hansen, dokud bude spalování fosilních paliv ekonomicky nejvýhodnější, tak bez šance.
Navíc nemáme žádnou lepší nebo aspoň srovnatelnou náhradu za spalovací motor.
A tak např. světové aerolinky očekávají v příštích 20 letech obrovský růst a objednávky letadel trhají rekordy.
Jsme v prdeli...
Navíc nemáme žádnou lepší nebo aspoň srovnatelnou náhradu za spalovací motor.
A tak např. světové aerolinky očekávají v příštích 20 letech obrovský růst a objednávky letadel trhají rekordy.
Jsme v prdeli...
PM
nám bezohledně sděluje:
Žádné lidské civilizaci se doposud nepodařilo nastolit podmínky udržitelného růstu poznání.
Tahle naše vyvěrající z víry ve vědeckotechnický pokrok globálních rozměrů a doprovázená nabídkou četných, mnohdy rivalizujících teologických konstruktů zatím jó neslibuje změnu.
Spíše jednu z nesčetných aproximací...bych si zarozjímal z nedělní kazatelny.
Žádné lidské civilizaci se doposud nepodařilo nastolit podmínky udržitelného růstu poznání.
Tahle naše vyvěrající z víry ve vědeckotechnický pokrok globálních rozměrů a doprovázená nabídkou četných, mnohdy rivalizujících teologických konstruktů zatím jó neslibuje změnu.
Spíše jednu z nesčetných aproximací...bych si zarozjímal z nedělní kazatelny.
Dcera nedávno zašla s babičkou na nedělní kázání do katolického kostela v centru Brna. Nevěřila svým uším, když z kazatelny zněly apely vyzývající k odmítnutí jiných kultur a homosexuálů. Tolik k dnešní katolické církvi u nás a její schopnosti povznášet věřící a rozjímat s nimi nad palčivými problémy dneška.
JN
August 19, 2018 v 18.45
Do katolického kostela byste dceru vůbec neměl pouštět. Je to dost jiná kultura.
JN
August 20, 2018 v 13.17
Pokud by se Vaše dcera účastnila mše celé (nejen kázání po třetím čtení z Bible), možná by jí to přišlo celé ještě daleko podivnější.
VP
August 20, 2018 v 18.45
To je lepší poslechnout si nějaké islámské radikály. Ti nedělají rozdíl mezi věřícími a nevěřícími. Celá Evropa a Amerika přijde zlikvidovat.
Tažení ekoaktivistů celého světa v čele s Greenpeace proti jaderné energii jako největší hrozbě znemožnilo včasný útlum uhelného a ropného průmyslu. To zmatení pojmů, v němž ekoaktivisté ztotožnili jaderný reaktor s jadernou bombou, bych nazval omylem století, kdyby tunebyl přinejmenším jeden ještě horší omyl s katstrofálnějšími následky, mimo jiné i hlavní příčina nezastavitelnosti globálního oteplování — ztotožnění demokracie s kapitalismem.
Nakonec to bude Donald Trump, kdo globální oteplování zastaví — jadernou zimou.
Nakonec to bude Donald Trump, kdo globální oteplování zastaví — jadernou zimou.
JP
September 7, 2018 v 11.24
Ta demokracie s tím kapitalismem ovšem totožná je. Alespoň pokud máme na mysli tu současnou formální, ryze politickou demokracii, která se vůbec nezabývá vlastní k v a l i t o u lidského rozhodování, ale místo toho jenom počítá hlasy jednotlivých zájmových skupin. Takováto demokracie je sice ne bezpodmínečně nutnou, ale přece jenom nejpřirozenější formou kapitalismu, který je stejně tak založen na nepřetržitém konkurenčním boji různých zájmových skupin.
JN
September 7, 2018 v 16.23
"Máme na mysli tu současnou formální, ryze politickou demokracii, která se vůbec nezabývá vlastní k v a l i t o u lidského rozhodování..."
Máte nějakou představu, jak zvýšit vlastní kvalitu lidského rozhodování?
Máte nějakou představu, jak zvýšit vlastní kvalitu lidského rozhodování?
JP
September 8, 2018 v 11.17
Mít představu, to není až takový problém, pane Nusharte.
Zásadní problém je v tom, získat dostatečné množství lidí, kteří by byli vůbec ochotni se takového projektu zúčastnit.
Zásadní problém je v tom, získat dostatečné množství lidí, kteří by byli vůbec ochotni se takového projektu zúčastnit.
Demokracie je totožná s kapitalismem asi tak, jako je zmrzlina totožná s kornoutem, píseň s klavírem nebo zajíc s liškou.
Demokracie je politické zřízení, které se v historii objevovalo dávno před vznikem kapitalismu, způsob řízení státu, obecněji společnosti nebo jakékoliv skupiny. Kapitalismus je systém výrobních vztahů, způsob řízení hospodářství. Ztotožnění kapitalismu s demokracií je naprosto nesmyslné, protožesměšuje pojmy odlišných kategorií. Je dílem i nástrojem kapitalistické propagandy — a umožněno bylo pravděpodobně přímo tím, že ve skutečnosti je kapitalismus demokracii zcela nepřátelský.
Kapitalismus vylučuje demokracii z řízení ekonomiky. Kapitalistická demokracie byla vystavěna na iluzi oddělení ekonomiky od politiky, na představě, že můžete mít svobodné volby, i když zkoušet demokracii na pracovišti by se vám šeredně nevyplatilo. Tak bylo možné dlouhou dobu udržovat v kapitalistických státech zdánlivě velmi svobodnou a otevřenou formální demokracii, zatímco v jejich hospodářství probíhala nerušeně akumulace kapitálu a majetkové elity, které z ní vzešly, si vystačily s občasným skrytým zákulisním zasahováním do správy státu. Teprve dnes se jasně ukazuje, že potřeba věčného růstu dělá z kapitalismu zhoubné bujení, které nemůže jinak než rozšířit se do všech oblastí společenského života, metastázovat ve školství i zdravotnictví, pohltit penzijní systém, rozložit systém sociální podpory a zahubit demokratický stát.
Socialismus oproti tomu odhaluje, že ekonomika je součástí společnosti, a otevřeně propojuje její řízení s politikou. Tím se zbavuje možnosti předstírat demokratickou politiku bez ekonomické demokracie — a když se v něm vytvořily majetkové elity a když si tyto elity chtěly udržet výsadní postavení, neměly jinou možnost než demokracii zcela popřít a formálně demokratické struktury udělat zjevně nefunkčními.
Socialismus neprohrál s kapitalismem proto, že by byl méně demokratický, ale naopak proto, že nedokázal zcela odstranit demokracii z jedné velké a významné oblasti společenského života a bezpečně od ní oddělit prostor pro pískoviště, na kterém by si mohli aspoň dočasně členové společnosti, občané státu, na demokracii neškodně hrát.
Demokracie je politické zřízení, které se v historii objevovalo dávno před vznikem kapitalismu, způsob řízení státu, obecněji společnosti nebo jakékoliv skupiny. Kapitalismus je systém výrobních vztahů, způsob řízení hospodářství. Ztotožnění kapitalismu s demokracií je naprosto nesmyslné, protožesměšuje pojmy odlišných kategorií. Je dílem i nástrojem kapitalistické propagandy — a umožněno bylo pravděpodobně přímo tím, že ve skutečnosti je kapitalismus demokracii zcela nepřátelský.
Kapitalismus vylučuje demokracii z řízení ekonomiky. Kapitalistická demokracie byla vystavěna na iluzi oddělení ekonomiky od politiky, na představě, že můžete mít svobodné volby, i když zkoušet demokracii na pracovišti by se vám šeredně nevyplatilo. Tak bylo možné dlouhou dobu udržovat v kapitalistických státech zdánlivě velmi svobodnou a otevřenou formální demokracii, zatímco v jejich hospodářství probíhala nerušeně akumulace kapitálu a majetkové elity, které z ní vzešly, si vystačily s občasným skrytým zákulisním zasahováním do správy státu. Teprve dnes se jasně ukazuje, že potřeba věčného růstu dělá z kapitalismu zhoubné bujení, které nemůže jinak než rozšířit se do všech oblastí společenského života, metastázovat ve školství i zdravotnictví, pohltit penzijní systém, rozložit systém sociální podpory a zahubit demokratický stát.
Socialismus oproti tomu odhaluje, že ekonomika je součástí společnosti, a otevřeně propojuje její řízení s politikou. Tím se zbavuje možnosti předstírat demokratickou politiku bez ekonomické demokracie — a když se v něm vytvořily majetkové elity a když si tyto elity chtěly udržet výsadní postavení, neměly jinou možnost než demokracii zcela popřít a formálně demokratické struktury udělat zjevně nefunkčními.
Socialismus neprohrál s kapitalismem proto, že by byl méně demokratický, ale naopak proto, že nedokázal zcela odstranit demokracii z jedné velké a významné oblasti společenského života a bezpečně od ní oddělit prostor pro pískoviště, na kterém by si mohli aspoň dočasně členové společnosti, občané státu, na demokracii neškodně hrát.
JP
September 12, 2018 v 11.16
Kapitalismus, demokracie formální a demokracie substanciální
Pane Macháčku, v zásadě píšete správné věci; ale ve Vašich úvahách je jedna zásadní chyba (která je ovšem zcela běžná a vlastně vysloveně klasická) - totiž že přinejmenším nedostatečně diferencujete demokracii pouze formální, a demokracii obsahovou, respektive substanciální.
Takže si v tom udělejme pořádek. Kapitalismus se k demokracii má bezprostředně přesně tak, jako - v ryze filozofickém smyslu - obsah k formě.
To znamená: demokracie je bezprostředně pouze ryze politická f o r m a. Jako taková má svou relativní autonomii, může tedy existovat tu a tam, v různých historických obdobích, za různých ekonomicko-společenských podmínek. Tato demokracie - jakožto politická forma - neznamená nic jiného, nežli že daný stát je řízen - v politickém smyslu - nikoli jednotlivcem a nikoli skupinou jednotlivců, nýbrž celou, kompletní masou obyvatelstva.
Tento rozdíl je tedy bezprostředně ryze k v a n t i t a t i v n í, a tedy pouze formální. A protože je pouze formální, sám o sobě ještě nezaručuje skutečnou kvalitu (respektive humanitu) ve způsobu řízení státu. A jak velice přesvědčivě dokládá Aristoteles, demokracie sama o sobě ještě nemusí být lepším státním zřízením nežli oligarchie nebo monarchie.
Aby demokracie byla opravdu tím lepším, spravedlivějším, humánnějším způsobem řízení státu, pak k tomu musejí nutně přistoupit - d o d a t e č n ě ! - ještě i kritéria kvalitativní. My sice když dnes proneseme slovo "demokracie" pak s tím automaticky implikujeme představu, že to má být přece d o b r é pro člověka, pro lid, pro humanitu... Ale jak vyplývá z uvedeného, tato souvislost není nijak automatická. Právě z této záměny vznikají všechny ty omyly a iluze ohledně současné demokracie.
Vy sice děláte zcela správně rozdíl mezi čistě formální demokracií politickou na straně jedné, a mezi reálnou (respektive obsahovou, substanciální) demokracií dejme tomu produkční, ale nakonec Vám obojí stejně splývá v jeden jediný pojem "demokracie".
Je totiž nutno uvědomit si jedno: stejně jako ryze politická demokratická forma sama o sobě ještě nezaručuje tu demokracii substanciální, tak ne jinak je tomu i v té demokracii v oblasti produkce!! Zkrátka řečeno: to že by dejme tomu výrobní podniky začaly být řízeny jejich zaměstnanci, to by samo o sobě ještě nebylo žádnou zárukou toho, že se zde nastolí skutečně pozitivní, humánní produkčně-mezilidské vztahy.
Například: už v šedesátých létech minulého století v Jugoslávii zavedli svou podnikovou samosprávu; ovšem výsledky tohoto experimentu byly krajně problematické. Na jedné straně to vedlo k tomu že dělníci si odhlasovali zvýšení mezd, aniž by toto zvýšení bylo pokryto zvýšenou produktivitou. A na straně druhé se tím zřejmě nijak nezmenšil obecný pocit odcizení, smysluprázdnosti vlastního konání, vlastní práce.
A tím se zároveň - po projednání pojmů demokracie formální a demokracie substanciální - dostáváme k třetímu z uvedených pojmů, totiž k pojmu kapitalismu.
Ano, asi se shodneme na tom, že kapitalismus sám - svým podřizováním člověka diktátu zisku - neumožňuje skutečně humánní způsob lidské existence. Teď se tedy podívejme, jak se tento kapitalismus vztahuje k demokracii - v těch dvou jejích formách jak jsme je rozebrali. A připomeňme si ještě jednou: kapitalismus se k demokracii chová jako obsah k formě. Je to tedy kapitalismus (jakožto reálný obsah), který nakonec určuje i svou politickou formu. Ne naopak. Politika může kapitalismus do určité míry regulovat - ale nikdy nemůže překonat, zlomit jeho zcela základní určení.
Ano, je nepochybné - kapitalismus se nesnáší s tou pravou, substanciální demokracií. Ale - co se týče té demokracie f o r m á l n í, tak s tou se kapitalismus nejen snáší velice dobře, ale dokonce více, ta je pro něj nakonec tou zcela n e j p ř i r o z e n ě j š í politickou formou.
Připomeňme si: kapitalismus sice na straně jedné ovládá člověka - ale na stran druhé (jak věděl už Marx) právě tento kapitalismus potřebuje člověka (dělníka) osobně volného, aby ho mohl nasadit v produkci jednou tady a zítra někde zcela jinde, podle toho kam se právě přelévá kapitál. Kapitalismus nepotřebuje nevolníka vázaného na kus půdy.
No - a přesně na těch samých principech stojí i formální politická demokracie. Ta dává jednotlivci-občanu jeho autonomii, jeho volnost dělat si bezprostředně co se mu zachce - ale zároveň ho ovládá, manipuluje tak, aby se nakonec "rozhodoval" jenom tak, jak to vyhovuje systému (kapitalismu).
Takže to je tedy odpověď na otázku, jak se k sobě navzájem mají kapitalismus a demokracie. Naprosto rozhodující je vždy striktně rozlišovat, o j a k é m druhu demokracie je právě řeč.
Takže si v tom udělejme pořádek. Kapitalismus se k demokracii má bezprostředně přesně tak, jako - v ryze filozofickém smyslu - obsah k formě.
To znamená: demokracie je bezprostředně pouze ryze politická f o r m a. Jako taková má svou relativní autonomii, může tedy existovat tu a tam, v různých historických obdobích, za různých ekonomicko-společenských podmínek. Tato demokracie - jakožto politická forma - neznamená nic jiného, nežli že daný stát je řízen - v politickém smyslu - nikoli jednotlivcem a nikoli skupinou jednotlivců, nýbrž celou, kompletní masou obyvatelstva.
Tento rozdíl je tedy bezprostředně ryze k v a n t i t a t i v n í, a tedy pouze formální. A protože je pouze formální, sám o sobě ještě nezaručuje skutečnou kvalitu (respektive humanitu) ve způsobu řízení státu. A jak velice přesvědčivě dokládá Aristoteles, demokracie sama o sobě ještě nemusí být lepším státním zřízením nežli oligarchie nebo monarchie.
Aby demokracie byla opravdu tím lepším, spravedlivějším, humánnějším způsobem řízení státu, pak k tomu musejí nutně přistoupit - d o d a t e č n ě ! - ještě i kritéria kvalitativní. My sice když dnes proneseme slovo "demokracie" pak s tím automaticky implikujeme představu, že to má být přece d o b r é pro člověka, pro lid, pro humanitu... Ale jak vyplývá z uvedeného, tato souvislost není nijak automatická. Právě z této záměny vznikají všechny ty omyly a iluze ohledně současné demokracie.
Vy sice děláte zcela správně rozdíl mezi čistě formální demokracií politickou na straně jedné, a mezi reálnou (respektive obsahovou, substanciální) demokracií dejme tomu produkční, ale nakonec Vám obojí stejně splývá v jeden jediný pojem "demokracie".
Je totiž nutno uvědomit si jedno: stejně jako ryze politická demokratická forma sama o sobě ještě nezaručuje tu demokracii substanciální, tak ne jinak je tomu i v té demokracii v oblasti produkce!! Zkrátka řečeno: to že by dejme tomu výrobní podniky začaly být řízeny jejich zaměstnanci, to by samo o sobě ještě nebylo žádnou zárukou toho, že se zde nastolí skutečně pozitivní, humánní produkčně-mezilidské vztahy.
Například: už v šedesátých létech minulého století v Jugoslávii zavedli svou podnikovou samosprávu; ovšem výsledky tohoto experimentu byly krajně problematické. Na jedné straně to vedlo k tomu že dělníci si odhlasovali zvýšení mezd, aniž by toto zvýšení bylo pokryto zvýšenou produktivitou. A na straně druhé se tím zřejmě nijak nezmenšil obecný pocit odcizení, smysluprázdnosti vlastního konání, vlastní práce.
A tím se zároveň - po projednání pojmů demokracie formální a demokracie substanciální - dostáváme k třetímu z uvedených pojmů, totiž k pojmu kapitalismu.
Ano, asi se shodneme na tom, že kapitalismus sám - svým podřizováním člověka diktátu zisku - neumožňuje skutečně humánní způsob lidské existence. Teď se tedy podívejme, jak se tento kapitalismus vztahuje k demokracii - v těch dvou jejích formách jak jsme je rozebrali. A připomeňme si ještě jednou: kapitalismus se k demokracii chová jako obsah k formě. Je to tedy kapitalismus (jakožto reálný obsah), který nakonec určuje i svou politickou formu. Ne naopak. Politika může kapitalismus do určité míry regulovat - ale nikdy nemůže překonat, zlomit jeho zcela základní určení.
Ano, je nepochybné - kapitalismus se nesnáší s tou pravou, substanciální demokracií. Ale - co se týče té demokracie f o r m á l n í, tak s tou se kapitalismus nejen snáší velice dobře, ale dokonce více, ta je pro něj nakonec tou zcela n e j p ř i r o z e n ě j š í politickou formou.
Připomeňme si: kapitalismus sice na straně jedné ovládá člověka - ale na stran druhé (jak věděl už Marx) právě tento kapitalismus potřebuje člověka (dělníka) osobně volného, aby ho mohl nasadit v produkci jednou tady a zítra někde zcela jinde, podle toho kam se právě přelévá kapitál. Kapitalismus nepotřebuje nevolníka vázaného na kus půdy.
No - a přesně na těch samých principech stojí i formální politická demokracie. Ta dává jednotlivci-občanu jeho autonomii, jeho volnost dělat si bezprostředně co se mu zachce - ale zároveň ho ovládá, manipuluje tak, aby se nakonec "rozhodoval" jenom tak, jak to vyhovuje systému (kapitalismu).
Takže to je tedy odpověď na otázku, jak se k sobě navzájem mají kapitalismus a demokracie. Naprosto rozhodující je vždy striktně rozlišovat, o j a k é m druhu demokracie je právě řeč.
+ Další komentáře