Můj žal ze sucha
Jan BeránekVyschlá říčka Libochůvka na Tišnovsku je předzvěstí daleko horších dějů, jež nás čekají vinou spalování fosilních paliv. Reakce české politiky i veřejnosti na sucho a změny klimatu je zcela neadekvátní.
V Nizozemsku, kraji jindy deštěm oplývajícím, se mi už od června nabízely pohledy, který tam nikdo nepamatuje: trávníky ve městech ani travnaté svahy hrází už nejsou zelené. Krajina zežloutla a zhnědla, s výjimkou uměle zavlažovaných polí a pastvin se proměnila ve vyprahlou step.
Začalo dokonce usychat i několik stromků v aleji podél amsterdamského kanálu nedaleko místa, kde nyní bydlíme. Nanosil jsem k nim mnoho kýblů vody, ale jestli to přežijí, uvidím až po návratu z dovolené.
Teď jsem s dětmi na prázdninách na Moravě. Před pár dny jsme navštívili náš dům v osadě Chytálky poblíž Tišnova a vyrazili odtud údolím říčky Libochůvky na procházku. Co jsem viděl, mě zasáhlo strašně a hlouběji, než bych čekal.
Koryto řeky, kudy normálně protéká pstruhová říčka, bylo úplně vyschlé. Na dně řečiště je suchý štěrk, jen tu a tam zůstalo pár malých, izolovaných tůní. Byly v nich vidět nějaké rybky, které se sem včas stáhly a podařilo se jim tak přežít - zatím.
Zato raci to nezvládli. Jen v jednom ohybu řeky jsem letmo napočítal pět jejich mrtvolek. Z toho žalostného pohledu jsem neměl daleko k slzám.
Promluvil jsem také se sousedkou. Byla nešťastná - poprvé, co jejich třígenerační rodina pamatuje, jim došla voda ve studni. Stejně tak i ještě jedněm dalším sousedům. V údolí není vodovod, takže vodu pro osobní potřebu musí vozit v kanystrech. Není, jak vyprat, ani čím svlažit zeleninu na záhonech. Zahrady rychle usychají.
Nemůžu na to přestat myslet. Naše příroda tak, jak ji známe, umírá - a to je jen začátek toho, co nás s klimatickými změnami teprve čeká. Vědecké scénáře pro střední Evropu předpovídají stále častější výskyt extrémního počasí: někdy drastická sucha, jindy katastrofální povodně. Můžeme přitom doufat, že nenastane úplný rozvratu klimatu, kdy by se třeba zastavily nebo změnily hlavní mořské proudy v Atlantiku, které u nás počasí pořád ještě jakž takž stabilizují.
A to jsme na tom ještě pořád dobře. Některé regiony, jako třeba Blízký východ, subsaharská Afrika nebo jihovýchodní Asie, se už teď postupně stávají neobyvatelnými. Teprve v budoucnu poznáme, jak vypadá opravdová uprchlická krize.
A ne, ani tady neřešíme problém na místě, kde vzniká, jak alibisticky radíme ostatním - naopak, dál doslova přikládáme pod kotlem a náš stát patří z hlediska ochrany klimatu k hodně zpátečnickým zemím. Vypadá to navíc, že s naší společností či vládou ani letošní tragické sucho nepohne.
ČEZ dál vydělává na pálení uhlí a chrlí do atmosféry mnoho milionů tun skleníkových plynů ročně; vyrobenou elektřinu vyváží, jde čistě o zisk. Jedinou zprávou, kterou jsem v posledních dnech zaznamenal, bylo zvolení nového předsedy dozorčí rady v rámci politicko-mocenských bojů o vliv v tomhle mnohamiliardovém kolosu.
Severočeská energetická Pavla Tykače úspěšně žaluje Greenpeace za škody způsobené protestní akcí, která právě na nežádoucí dopady prodlouženého provozu staré tepelné elektrárny ve Chvaleticích upozorňovala. Tato firma také v červnu také podala žalobu proti Evropské komisi, která nařídila přísnější limity na znečištění ovzduší uhelnými elektrárnami.
Společnost Exxon, která patří mezi ropné koncerny nejvíce zodpovědné za stav globálního klimatu a čelí vyšetřování za úmyslné zatajování informací, které o drastických dopadech spalování fosilních paliv měla už od 70. let, se právě na Prague Pride odprezentovala jako děsně cool a fajn firma. Betonáři už zase oprašují plány na nové přehrady, z nichž jedna je navržená právě v našem údolí.
V lepším případě by tam vzniklo stojaté jezero plné sinic, v horším další prázdná nádrž, kterou vyschlá říčka stejně nedokáže naplnit. Namísto investic do lepšího hospodaření s půdou a vodou v krajině se už zase tlačí snad nejhorší způsob adaptace na dopady klimatických změn. Jejich příčiny, nebo aspoň jak jim co nejvíc předejít, tu neřeší nikdo.
Lidé si budují soukromé bazény u každého baráku - a pak nemá být nedostatek vody! Bazény teď jdou, soudě podle reklam, opravdu na dračku. Venku vlastní bazén, doma klimatizace - tak proč si dělat starost, že.
Když jsem před dvěma dny o mrtvých racích a vyschlé Libochůvce napsal krátký postesk na Facebook, hned se objevili pochybovači. Kdosi z mně dříve sympatické Unie pro řeku Moravu (sic!) tvrdí, že podle online údajů vodohospodářů je v naší řece dost vody, takže si jistě vymýšlím - a ani fotografie z místa nestačí, aby ho přesvědčila, protože jde jistě o účelově vybrané suché rameno řeky.
Podle jiných je zase sucho přirozené; vědci a média nám o klimatických změnách lžou, protože žádné nejsou; a když už, tak za klimatické změny člověk nemůže; případně je na vině Babiš a jeho řepka na polích. Zoufalá kakofonie jedovatých i zmatených jazyků.
Nevidím nikde ani známku reakce či iniciativy, která by odpovídala tomu, co teď přece musí každý cítit na vlastní kůži. Ze žalu nad tím zmarem v našem údolí, z pocitu bezmoci i marného hněvu je mi poslední dny opravdu hořce. Také protože vím, že bude ještě mnohem hůř.
důvěra v sebezáchovný instinkt protagonistů živelné technologie i stejně takého profitu.
A stejně tak klesá i schopnost zbytkové společnosti radikálně reagovat na nadcházející horor otázkou:
K čemu to všechno, kam, a co potom?
Podle jiných liberálů by se tedy sucho dalo zahnat sexuálním harašením. Hlavně, že se přitom svrhne i ten kapitalismus...
Navíc nemáme žádnou lepší nebo aspoň srovnatelnou náhradu za spalovací motor.
A tak např. světové aerolinky očekávají v příštích 20 letech obrovský růst a objednávky letadel trhají rekordy.
Jsme v prdeli...
Žádné lidské civilizaci se doposud nepodařilo nastolit podmínky udržitelného růstu poznání.
Tahle naše vyvěrající z víry ve vědeckotechnický pokrok globálních rozměrů a doprovázená nabídkou četných, mnohdy rivalizujících teologických konstruktů zatím jó neslibuje změnu.
Spíše jednu z nesčetných aproximací...bych si zarozjímal z nedělní kazatelny.
Nakonec to bude Donald Trump, kdo globální oteplování zastaví — jadernou zimou.
Máte nějakou představu, jak zvýšit vlastní kvalitu lidského rozhodování?
Zásadní problém je v tom, získat dostatečné množství lidí, kteří by byli vůbec ochotni se takového projektu zúčastnit.
Demokracie je politické zřízení, které se v historii objevovalo dávno před vznikem kapitalismu, způsob řízení státu, obecněji společnosti nebo jakékoliv skupiny. Kapitalismus je systém výrobních vztahů, způsob řízení hospodářství. Ztotožnění kapitalismu s demokracií je naprosto nesmyslné, protožesměšuje pojmy odlišných kategorií. Je dílem i nástrojem kapitalistické propagandy — a umožněno bylo pravděpodobně přímo tím, že ve skutečnosti je kapitalismus demokracii zcela nepřátelský.
Kapitalismus vylučuje demokracii z řízení ekonomiky. Kapitalistická demokracie byla vystavěna na iluzi oddělení ekonomiky od politiky, na představě, že můžete mít svobodné volby, i když zkoušet demokracii na pracovišti by se vám šeredně nevyplatilo. Tak bylo možné dlouhou dobu udržovat v kapitalistických státech zdánlivě velmi svobodnou a otevřenou formální demokracii, zatímco v jejich hospodářství probíhala nerušeně akumulace kapitálu a majetkové elity, které z ní vzešly, si vystačily s občasným skrytým zákulisním zasahováním do správy státu. Teprve dnes se jasně ukazuje, že potřeba věčného růstu dělá z kapitalismu zhoubné bujení, které nemůže jinak než rozšířit se do všech oblastí společenského života, metastázovat ve školství i zdravotnictví, pohltit penzijní systém, rozložit systém sociální podpory a zahubit demokratický stát.
Socialismus oproti tomu odhaluje, že ekonomika je součástí společnosti, a otevřeně propojuje její řízení s politikou. Tím se zbavuje možnosti předstírat demokratickou politiku bez ekonomické demokracie — a když se v něm vytvořily majetkové elity a když si tyto elity chtěly udržet výsadní postavení, neměly jinou možnost než demokracii zcela popřít a formálně demokratické struktury udělat zjevně nefunkčními.
Socialismus neprohrál s kapitalismem proto, že by byl méně demokratický, ale naopak proto, že nedokázal zcela odstranit demokracii z jedné velké a významné oblasti společenského života a bezpečně od ní oddělit prostor pro pískoviště, na kterém by si mohli aspoň dočasně členové společnosti, občané státu, na demokracii neškodně hrát.
Takže si v tom udělejme pořádek. Kapitalismus se k demokracii má bezprostředně přesně tak, jako - v ryze filozofickém smyslu - obsah k formě.
To znamená: demokracie je bezprostředně pouze ryze politická f o r m a. Jako taková má svou relativní autonomii, může tedy existovat tu a tam, v různých historických obdobích, za různých ekonomicko-společenských podmínek. Tato demokracie - jakožto politická forma - neznamená nic jiného, nežli že daný stát je řízen - v politickém smyslu - nikoli jednotlivcem a nikoli skupinou jednotlivců, nýbrž celou, kompletní masou obyvatelstva.
Tento rozdíl je tedy bezprostředně ryze k v a n t i t a t i v n í, a tedy pouze formální. A protože je pouze formální, sám o sobě ještě nezaručuje skutečnou kvalitu (respektive humanitu) ve způsobu řízení státu. A jak velice přesvědčivě dokládá Aristoteles, demokracie sama o sobě ještě nemusí být lepším státním zřízením nežli oligarchie nebo monarchie.
Aby demokracie byla opravdu tím lepším, spravedlivějším, humánnějším způsobem řízení státu, pak k tomu musejí nutně přistoupit - d o d a t e č n ě ! - ještě i kritéria kvalitativní. My sice když dnes proneseme slovo "demokracie" pak s tím automaticky implikujeme představu, že to má být přece d o b r é pro člověka, pro lid, pro humanitu... Ale jak vyplývá z uvedeného, tato souvislost není nijak automatická. Právě z této záměny vznikají všechny ty omyly a iluze ohledně současné demokracie.
Vy sice děláte zcela správně rozdíl mezi čistě formální demokracií politickou na straně jedné, a mezi reálnou (respektive obsahovou, substanciální) demokracií dejme tomu produkční, ale nakonec Vám obojí stejně splývá v jeden jediný pojem "demokracie".
Je totiž nutno uvědomit si jedno: stejně jako ryze politická demokratická forma sama o sobě ještě nezaručuje tu demokracii substanciální, tak ne jinak je tomu i v té demokracii v oblasti produkce!! Zkrátka řečeno: to že by dejme tomu výrobní podniky začaly být řízeny jejich zaměstnanci, to by samo o sobě ještě nebylo žádnou zárukou toho, že se zde nastolí skutečně pozitivní, humánní produkčně-mezilidské vztahy.
Například: už v šedesátých létech minulého století v Jugoslávii zavedli svou podnikovou samosprávu; ovšem výsledky tohoto experimentu byly krajně problematické. Na jedné straně to vedlo k tomu že dělníci si odhlasovali zvýšení mezd, aniž by toto zvýšení bylo pokryto zvýšenou produktivitou. A na straně druhé se tím zřejmě nijak nezmenšil obecný pocit odcizení, smysluprázdnosti vlastního konání, vlastní práce.
A tím se zároveň - po projednání pojmů demokracie formální a demokracie substanciální - dostáváme k třetímu z uvedených pojmů, totiž k pojmu kapitalismu.
Ano, asi se shodneme na tom, že kapitalismus sám - svým podřizováním člověka diktátu zisku - neumožňuje skutečně humánní způsob lidské existence. Teď se tedy podívejme, jak se tento kapitalismus vztahuje k demokracii - v těch dvou jejích formách jak jsme je rozebrali. A připomeňme si ještě jednou: kapitalismus se k demokracii chová jako obsah k formě. Je to tedy kapitalismus (jakožto reálný obsah), který nakonec určuje i svou politickou formu. Ne naopak. Politika může kapitalismus do určité míry regulovat - ale nikdy nemůže překonat, zlomit jeho zcela základní určení.
Ano, je nepochybné - kapitalismus se nesnáší s tou pravou, substanciální demokracií. Ale - co se týče té demokracie f o r m á l n í, tak s tou se kapitalismus nejen snáší velice dobře, ale dokonce více, ta je pro něj nakonec tou zcela n e j p ř i r o z e n ě j š í politickou formou.
Připomeňme si: kapitalismus sice na straně jedné ovládá člověka - ale na stran druhé (jak věděl už Marx) právě tento kapitalismus potřebuje člověka (dělníka) osobně volného, aby ho mohl nasadit v produkci jednou tady a zítra někde zcela jinde, podle toho kam se právě přelévá kapitál. Kapitalismus nepotřebuje nevolníka vázaného na kus půdy.
No - a přesně na těch samých principech stojí i formální politická demokracie. Ta dává jednotlivci-občanu jeho autonomii, jeho volnost dělat si bezprostředně co se mu zachce - ale zároveň ho ovládá, manipuluje tak, aby se nakonec "rozhodoval" jenom tak, jak to vyhovuje systému (kapitalismu).
Takže to je tedy odpověď na otázku, jak se k sobě navzájem mají kapitalismus a demokracie. Naprosto rozhodující je vždy striktně rozlišovat, o j a k é m druhu demokracie je právě řeč.