Z dokumentárních filmů festivalu Jeden svět je vždy těžké vybrat jen několik, protože zajímavé jsou všechny, všechny poskytují cenné pohledy na dnešní svět v jeho rozmanitosti, bídě i kráse. Začněme těmi zaměřenými na letošní hlavní téma „Až naprší a uschne“ — tedy na sucho, změny klimatu a ekologii.

Film Bezzemci brazilské režisérky Camily Freitasové sleduje úsilí členů sociálního hnutí Movimento dos Trabalhadores Rurais sem Terra (hlásí se k němu v Brazílii kolem 1,5 milionu obyvatel) o pozemkovou reformu a proti firmám velkého agrobyznysu. Jejich protestní akce zahrnují okupaci cizího majetku či blokádu železniční trati. Radikální reakce na radikálně vyhrocený základní problém.

Podobné je téma snímku Sumercé, který v kolumbijsko-britské koprodukci natočila Victoria Solanová. Unikátní ekosystém páramo v horách Kolumbie je zdrojem pitné vody pro většinu obyvatel, v poslední době ale vláda oblast páramo privatizuje a dává volnou ruku nadnárodním uhelným těžařským společnostem, které vyhánějí původní obyvatele z domovů. Ti se staví na odpor.

Kanadský dokument s názvem V té vodě něco je (There´s Something in the Water) se zabývá problémem „environmentálního rasismu“, tedy situací, v níž důsledky znečištění životního prostředí nejtíživěji dopadají na etnické menšiny. Snímek je inspirován stejnojmennou knihou socioložky Ingrid Waldronové z roku 2018 a v kanadské provincii Nové Skotsko sleduje boj původních obyvatel i afroamerických komunit proti ničení přírody jejich domova.

Divoká přírodní území a jejich vzdorné obyvatele najdeme i v Evropě. Děj snímku Acasă, můj domov rumunského režiséra a lidskoprávního aktivisty Radua Ciorniciuce se odehrává nedaleko rumunské metropole Bukurešti, kde se obyvatelé močálovité přírodní oblasti mají nyní začlenit do civilizace a z jejich domova se má stát městský park. Je v rozrůstající se moderní lidské společnosti vůbec možné ponechat místo pro divokou přírodu?

Africké potíže s identitou

Afrika je kontinent, kde tlak člověka na přírodní zdroje má možná nejtíživější důsledky, kde se střetají tradiční kultury se svými klady i zápory s moderním světem, a kde se také výrazně projevují nové podoby kolonialismu ze strany mezinárodních koncernů i západních, ale stejně tak i východních, „šiřitelů civilizace“.

Snímek Buddha v Africe jihoafrické režisérky Nicole Schaferové nás zavádí do buddhistického centra v africkém Malawi. Sirotčinec provozovaný tchajwanským buddhistickým řádem nabízí místním dětem řád a pevný životní rytmus, bezpečí a jistotu, některým dokonce možnost studia v zahraničí, nebere jim ale přitom část jejich identity? Jaká je cena za to naučit se „civilizaci“?

Keňský film Dopis, který natočili Christopher King a Maia Lekowová, ukazuje jinou, temnější podobu tradiční společnosti: vypráví o čtyřiadevadesátileté Margaret, která čelí nařčení z čarodějnictví. Případy lynče starých žen i mužů kvůli obviněním z čarodějnictví jsou na keňském venkově stále časté, mnohdy za touto praxí stojí snaha přivlastnit si pozemky nařčených osob.

Do východní Afriky diváka zavádí také rakousko-německo-švýcarský snímek Kathariny Weingartnerové s názvem Horečka. Malárie si každoročně vyžádá půl milionu životů, většinu z nich v subsaharské Africe. Z antimalarik přitom profitují velké farmaceutické firmy. Co kdyby se ale našel účinný přírodní prostředek, který by problémy s nemocí vyřešil — jako třeba pelyněk? Neukázaly by se zájmy stojící proti nalezení dostupného přírodního léku jako příliš mocné?

Súdánské ženy v utajení trénují fotbal, a přitom riskují přísné tresty, které islamistická vláda uděluje například za pití alkoholu či kouření vodní dýmky. Film Chartúmský ofsajd súdánské režisérky Marwy Zeinové vznikl v súdánsko-norsko-dánsko-francouzské koprodukci a sleduje snahu fotbalistek prosadit se proti politickému zřízení i konzervativní společnosti.

Nezahojené jizvy minulosti

Netypický letní tábor, který pro stovky ukrajinských dětí organizuje nacionalistický batalion Azov, je námětem filmu Letní vojna německého režiséra Moritze Schultze. Tvrdý režim na táboře, zahrnující nácvik střelby a bojových situací, oblékání uniforem a poslušnost, vystavuje děti silnému, velice problematickému vlivu.

Pohled na ideologické využití historie, tentokrát v Rusku, nabízí film Provinční městečko E, který natočil v rusko-česko-německé koprodukci režisér Dmitrij Bogoljubov. Městečko Jelňa se za druhé světové války stalo symbolem vítězství nad fašismem. Jak se minulost dnes promítá do života jeho obyvatel, a jak se oficiální propagandě daří využívat minulosti k vyvolávání odporu proti „fašistickému Západu“?