Z dokumentárních filmů festivalu Jeden svět je vždy těžké vybrat jen několik, protože zajímavé jsou všechny, všechny poskytují cenné pohledy na dnešní svět v jeho rozmanitosti, bídě i kráse. Začněme těmi zaměřenými na letošní hlavní téma „Až naprší a uschne“ — tedy na sucho, změny klimatu a ekologii.

Film Bezzemci brazilské režisérky Camily Freitasové sleduje úsilí členů sociálního hnutí Movimento dos Trabalhadores Rurais sem Terra (hlásí se k němu v Brazílii kolem 1,5 milionu obyvatel) o pozemkovou reformu a proti firmám velkého agrobyznysu. Jejich protestní akce zahrnují okupaci cizího majetku či blokádu železniční trati. Radikální reakce na radikálně vyhrocený základní problém.

Podobné je téma snímku Sumercé, který v kolumbijsko-britské koprodukci natočila Victoria Solanová. Unikátní ekosystém páramo v horách Kolumbie je zdrojem pitné vody pro většinu obyvatel, v poslední době ale vláda oblast páramo privatizuje a dává volnou ruku nadnárodním uhelným těžařským společnostem, které vyhánějí původní obyvatele z domovů. Ti se staví na odpor.

Kanadský dokument s názvem V té vodě něco je (There´s Something in the Water) se zabývá problémem „environmentálního rasismu“, tedy situací, v níž důsledky znečištění životního prostředí nejtíživěji dopadají na etnické menšiny. Snímek je inspirován stejnojmennou knihou socioložky Ingrid Waldronové z roku 2018 a v kanadské provincii Nové Skotsko sleduje boj původních obyvatel i afroamerických komunit proti ničení přírody jejich domova.

Divoká přírodní území a jejich vzdorné obyvatele najdeme i v Evropě. Děj snímku Acasă, můj domov rumunského režiséra a lidskoprávního aktivisty Radua Ciorniciuce se odehrává nedaleko rumunské metropole Bukurešti, kde se obyvatelé močálovité přírodní oblasti mají nyní začlenit do civilizace a z jejich domova se má stát městský park. Je v rozrůstající se moderní lidské společnosti vůbec možné ponechat místo pro divokou přírodu?

Africké potíže s identitou