Program festivalu Jeden svět přináší jako vždy bohatou nabídku dokumentů prakticky z celého světa. Pestrost je nejen geografická, ale i tematická. Vedle dramatických zachycení válek, protestních bouří nebo zápasů proti opresivním režimům i chamtivosti korporací nabízí také velmi intimní pohledy do osobních tragédií i nadějí. Za shlédnutí stojí, pokud mohu soudit, všechny festivalové snímky. Zde je osobní výběr některých z nich.

Udržitelné lesnictví i zemědělství

O lesích se v poslední době mluví a píše stále víc, a to nejen v České republice v souvislosti s kůrovcovou kalamitou a možným extenzivním nasazením chemie a jeho důsledky. Objevují se plány, že vysazení velkého (v bilionech) počtu stromů by zpomalilo vývoj globálního oteplování přinejmenším o dekádu. Čteme o příkladech mimořádných lidí, jako je Ind Jadav Payeng, který sám za několik desetiletí vrátil les na území ostrova na řece Brahmaputře o rozloze větší než newyorský Central Park.

V programu Jednoho světa se tématu lesů věnuje francouzský snímek Čas lesů. Režisér François-Xavier Drouet sleduje boj o to, aby se francouzské lesy nestaly jen plantážemi, ve kterých obří stroje připomínající Transformers maximalizují efektivitu za cenu zničení veškerého života. Jak lesní hospodaření změnit, učinit ohleduplným a zároveň životaschopným? Za připomenutí stojí, že k tomuto důležitému tématu u nás vyšla řada knih německého lesníka Petera Wohllebena, který se šetrný přístup k lesu snaží zavádět a popularizovat.

↗

Hrdina filmu Tona van Zantvoorta jako jeden z mála dosud hospodaří tradičním způsobem a čelí tak tlaku industrializovaného zemědělství. Foto IDFA

Nizozemský film režiséra Tona van Zantvoorta Ovčáček (Sheep Hero) se k otázce ekologického hospodaření a zacházení s půdou obrací pohledem chovatele ovcí, který jako jeden z mála dosud hospodaří tradičním způsobem, vodí své ovce po pastvinách a stříhá je. Jak se mu daří obstát v prostředí industrializovaného zemědělství a vlády trhu? Podaří se mu udržet jeho ekologický způsob chovu?

Pohledem žen

Velké množství dokumentů je vyprávěno z perspektivy žen. Snímek Zapomenuté dcery Číny vznikl v hongkongsko-čínské koprodukci a sleduje osudy žen, které se staly ve své době obětí politiky jednoho dítěte v její nejtvrdší podobě. Tyto ženy, kterých se jejich rodiny zbavovaly, končily v dětských domovech a čekala je nesmírně těžká cesta životem. Dnes se pokoušejí své rodiny najít, setkávání ale bývá často velmi traumatické.

Pohledem ženy je vyprávěn i dokument Co Walaa chce odehrávající se na Západním břehu Jordánu. Palestinská dívka vyrůstající v neutěšených podmínkách, s matkou v izraelském vězení, se pokouší vstoupit do palestinských bezpečnostních složek. Proniknout do palestinské „policejní akademie“ vyžaduje velké odhodlání a kuráž.

Hlavní ženské postavy mají i dva filmy odehrávající se v Iráku, jejichž tématem je boj proti takzvanému islámskému státu. Hrdinkou snímku Na jejích bedrech je Nadja Muradová, jezídka, která získala Nobelovu cenu míru za boj proti sexuálnímu násilí ve válce. Režisérka Alexandria Bombachová sledovala Nadjino úsilí dostat ISIS před mezinárodní trestní soud, tváří v tvář tomu, jak zájem světové veřejnosti o zvěrstva, spáchaná v roce 2014, pomalu opadává.

Snímek Ženy s náušnicemi ze střelného prachu íránského režiséra Rezy Farahmanda sleduje iráckou novinářku, která pokrývá boj proti ISIS z první linie a konfrontuje se přitom se složitostí konfliktu. Setkává se například s ženami, jejichž muži odešli bojovat za radikální hnutí. Co je k tomu přivedlo, a proč si tyto ženy dnes přejí, aby se takzvaný Islámský stát vrátil?

Tématu radikálního islamismu, jen ve zcela jiném regionu, se věnuje dokument gruzínské režisérky Mari Gulbiani Než se otec vrátí. V gruzínském regionu Pankisi, odjakživa obývaném umírněnými muslimy, v poslední době dramaticky vzrostl počet rekrutů radikálních skupin hlásících se k wahhábismu. Dvě dospívající dívky čekají jako mnoho dalších na to, zda a kdy se jejich otcové vrátí ze syrských bojišť.

Peru, Laos, Jižní Afrika i Keňa

Hugo Blanco byl jednou z tváří sociálně osvobozeneckých hnutí Latinské Ameriky v 60. letech. Dnes se s tehdejším studentem, „peruánským Che Guevarou“, setkala autorka snímku Hugo Blanco — Hluboká řeka. Legendární guerillový vůdce kečujských indiánů dnes svůj zápas za sociální spravedlnost považuje za ekosocialistický, motiv ochrany země a přírody je pro něj velmi důležitý.

Ačkoli Spojené státy nikdy Laosu nevyhlásily válku, svrhly na tuto asijskou zemi, v jejíchž lesích se skrývali bojovníci Vietkongu, velké množství bomb. Nevybuchlé bomby jsou i po čtyřech desetiletích všudypřítomnou součástí života v Laosu. Jak se obyvatelé oficiálně komunistické země snaží vyrovnávat s tímto dědictvím, případně je využít pro vzkvétající turistický ruch, ukazuje italsko-švýcarský snímek Střepiny režisérů Riccarda Russa a Paola Barberiho.

Hnutí jihoafrických studentů proti školnému je tématem filmu Tohle všechno musí skončit režiséra Rehada Desaiho. Jižní Afrika je zemí hluboce zakořeněné společenské nerovnosti, která je plodem aplikace ekonomiky „šokové doktríny“ po pádu apartheidu. Protesty původně proti studijním poplatkům na univerzitě v Johannesburgu přerostly v roce 2015 v celonárodní bouře proti nerovnosti a systematickému vylučování černošských obyvatel z vyššího vzdělávání.

V Keni se odehrává dokument Až se z jehňat stanou lvi, sledující souboj mezi pytláky a strážci národních parků. Film amerického režiséra Jona Kasbeho dává prostor oběma stranám, jak pytlákům a překupníkům, pro něž je jejich činnost jediným zdrojem obživy, tak i strážcům parku, jimž vláda už měsíce neplatí mzdu. Jak se zachovat v situaci, kdy je nutné volit mezi morálkou a prázdným žaludkem?

Situaci ve východoafrické Keni z jiné perspektivy sleduje film českého režiséra Martina Páva Kibera: příběh slumu. V jedné z největších chudinských čtvrtí světa se jeho obyvatelé — fotograf, HIV pozitivní učitelka, bývalý boxer — snaží z daných životních podmínek získat pro sebe to nejlepší a měnit svůj neutěšený svět za zdmi z vlnitého plechu k lepšímu.

Pohledy k sousedům

Jeden svět nabízí nejen příležitost podívat se filmovýma očima do vzdálených koutů světa, ale i zajímavé pohledy na situaci v sousedních zemích. Z letošní nabídky mě zaujal dokument polského režiséra Konrada Szolajského Dobrá změna v Polsku, který sleduje polarizovanou společenskou a politickou atmosféru očima dvou aktivních, žen, vlastenek oddaných svému přesvědčení — které je ale právě opačné.

Na Slovensku se odehrává slovensko-český snímek Zuzany Piussi a Víta Janečka Obléhání města. Skupina aktivních obyvatel středoslovenské Kremnice sedm let vzdoruje nadnárodním těžařským firmám, které v místě někdejší proslulé mincovny a zlatých dolů opět plánují povrchovou těžbu zlatého prachu, která by měla devastující účinky na přírodu.

Celovečerní dokumenty mají v sobě něco téměř magického. Díky délce a intenzitě filmu je možné jakoby vstoupit do dění, spoluprožít příběhy jeho aktérů. Jistě, jsou to „jen“ jednotlivé příběhy, skládačky do velké mozaiky světa s jeho problémy, tragédiemi i malými a velkými vítězstvími. Nenabídnou důkladné vysvětlení těch nejzávažnějších problémů ani jejich zaručené řešení. Ale uvědomit si svět, jeden navzájem propojený svět, prožít alespoň zlomek z toho, co se v něm děje, stojí za to. Nechme se tedy pozvat před promítací plátno.