Prohlášení iniciativy Židé za spravedlivý mír je důležité hned z několika důvodů. Předně proto, že v české židovské komunitě dosud chyběl hlas kritický k izraelské politice vůči Palestině. Ne že by absentovaly jednotlivé kritické názory; to, co chybělo, je společný, koordinovaný postup. Něco běžného v Izraeli nebo třeba Spojených státech, v České republice ale dosud neexistující.

O tom, jak je pro členy české židovské komunity nesnadné takovéto stanovisko zaujmout, svědčí diskuse pod prohlášením, nebo ostatně jakákoli jiná podobná diskuse na sociálních sítích. Židovští signatáři tam kromě vyloženě vulgárních odsudků čelí například výtkám z pokrytectví, protože se někteří z nich nedávno šli „najíst a prsit se“ na slavnostní recepci k výročí vzniku Izraele konanou na Pražském hradě, berou od izraelské vlády peníze například na překlady, a teď si na tutéž vládu tímto dopisem plivli.

Ve skutečnosti je pro Izrael dosud důležitá skutečnost, že kritické hlasy nejsou zcela vytěsňovány, ale jsou naopak (samozřejmě do určité míry) podporovány jako důkaz toho, že Izrael je demokracie, dokonce jediná demokracie na Blízkém východě, jak zní velice často opakovaný slogan. Nedává proto příliš smysl vytýkat kriticky projevujícím se členům české židovské komunity, že berou od Izraele peníze například za překlady velmi kritických izraelských autorů (namátkou Sajjid Kašua, Asaf Gavron). Tuto kritiku izraelská vláda sama a dobrovolně podporuje, nemělo by jí proto vadit, když se kdokoli z příjemců jejích grantů v podobném duchu sám ozve.

Vadí to ovšem některým českým diskutujícím, pro něž je samotná představa Židů kritizujících Izrael něčím nepřijatelným a svatokrádežným, evokuje jim to koncentrační tábory a židovské kolaboranty. To je další důvod, proč je tento hlas důležitý: je potřeba definitivně překonat představu, že jakákoli kritika izraelské vlády rovná se antisemitismus. Tato představa je mimochodem velice škodlivá i pro Izrael, protože fakticky ohrožuje, až znemožňuje demokratickou diskusi a tím i demokracii jako takovou. Dobře vědom si je toho například dnešní izraelský prezident Ruby Rivlin.