Od první izraelsko-arabské války, útěku a vyhnání statisíců Palestinců uplynulo sedmdesát let. Od šestidenní války uplynulo více než padesát let. Po tu dobu trvá vojenská okupace palestinských území či jejich ekonomická a „taktická“ kontrola a teroristické útoky na Izraelce ze strany Hamasu a Hizballáhu se staly součástí každodenního života.

Celé generace na obou stranách si předávají křivdy a nenávist. Máme pochopení pro obavy lidí v Izraeli, řada z nás mezi nimi má příbuzné a přátele. Odmítáme ale současnou izraelskou politiku, která těchto obav zneužívá a legitimizuje jimi stupňující se útlak lidí na palestinských územích.

Násilí jak známo plodí násilí. Argument, že izraelská vláda bude ochotna k těm či oněm krokům, až Palestinci přestanou představovat bezpečnostní hrozbu, je tak ve stávající situaci jen cynickým alibi. Útlak a nespravedlnost ovlivňují již desítky let každodenní život Palestinců, což je vhání do náručí extrémistů.

Naším cílem není formulovat řešení blízkovýchodního konfliktu ani posuzovat míru viny za současný stav na té či oné straně. Z pozice Židů nám jde primárně o apel na současnou izraelskou vládu, jejíž politika k žádnému mírovému uspořádání nevede. Má-li dojít k míru na Blízkém východě, je třeba, aby izraelská vláda přestala svoji politiku zakládat na udržování útlaku, ale naopak umožnila spravedlivější uspořádání.

V prvé řadě je nutné, aby bylo okamžitě zabráněno masakrům na izraelsko-palestinských hranicích a aby se Izrael vrátil k politice, o kterou již v lepších časech usiloval: zastavil výstavbu židovských osad na palestinských územích a motivoval stávající osadníky k návratu na území Izraele. To by otevřelo cestu k postupnému ukončení okupace palestinských území, nápravě minulých křivd a dosažení trvalého a spravedlivého míru.

Vzhledem k tomu, že současné politické vedení Izraele není ochotno ani k jednomu ze zmíněných kroků, je třeba intenzivní tlak ze strany palestinské a izraelské občanské společnosti i mezinárodního společenství.

Proč jako Židé?