Ne, za Vaše neznalosti nemohl Václav Havel.

O brutálním potlačování lidských práv v Jižní Americe a části Afriky jste si tu mohl přečíst docela dost před i po roce 1989. Oblasti brutálního porušování lidských práv mimo vlastní sovetské imperium, o nichž se před rokem 1989 nemluvilo, by se našly -- např. Afganistán a přinejmenším zamlžená Kambodža, ale nikoli v Americe.

Vřazením zpráv o brutalitě politiky často asistované CIA do proudu svého ideologického zpravodajství dosáhl nechtěně bolševický řežim toho, že je valná část populace odrušil spolu s celým tím ideologickým tyátrem -- ale opravdu lze sotva dávat za vinu Václavu Havlovi.

Po roce 1989 -- proboha, proč by měl být vinen tím, že jste se nevyznal v mase svobodně proudících informací a podléhal dominantnímu diskurzu právě prezident země?

Jistě, v politice prezidenta Václava Havla se najdou místa, která rozhodně kontrastují s jeho důrazem na lidská práva. Jak v domácí (příliš pozdní odpor proti lustračnímu zákonu, lhostejnost k lidem, které rozpad státu zbavil občanství atd.), tak zahraniční politice (např. Dopis osmi), v té jsou přímo momenty, kdy se Havel stal součásti ideologie lidských práv, zaštíťující bestialitu. Ale to je jiný příběh.

Konstatujte, co chcete.

Po rozpadu Československa zůstalo několik tisíc lidí bez státního občanství a nově zvolený prezident k tomuto frapatnímu porušení lidských práv mlčel (napraveno až po dvou letech). K lustračnímu zákonu se vyjádřil až po sebevraždě svého blízkého spolupracovníka a Dopis osmi, věřím, že nezáměrně ze strany nejméně šesti jeho signatářů, zaštiťoval nezvládnutou okupaci s excesy jako byl ten v Abu Ghraibu -- který lze sotva nazvat jinak než jako bestialitu.

Z kontextu je zřejmé, že tyto události neuvádím, abych snižoval Vaclava Havla. Byl to velký člověk, ale zaplaťpánbů člověk. Dost velký, aby nebylo potřeba vytvářet hagiografii, která by z něj dělala neživotnou mátohu a popírala, že se ve složitých dobách rozhodoval s odvahou rozhodnout se nikoli vždy zcela správně.

Právě té hagiografické perspektivě odpovídá pozice Filipa Outraty -- Vaclav Havel má být vinen jeho klapkami na očích, to přeci můžeme vyčítat světci či božstvu, nikoli konkrétnímu člověku (pokud dotyčný neměl fyzicky moc nám ty klapky nasadit).

musí nakonec podlehnout dominantnímu diskurzu - vlastně nakonec podlehne sám sobě. Je tím vinen? (Je vinen tím, že se nevyzná v mase proudících informací? Otázka je, zda svobodně proudících.)

jak se liší křesťanské misie, vývoz demokracie a univerzální pojetí lidských práv.

Subjektivně jde vždy o vývoz dobra. Rozdíl bychom mohli hledat v tom, kdo to dobro vlastní a kdo ho interpretuje.

Díky za reakci, máte pravdu, že tahle část textu je hloupě napsaná. Měl jsem asi dodat, že mi v listopadu 89 bylo 14, neměl jsem velký rozhled, popravdě jsem se zajímal spíš o starověké dějiny než o aktuální události ve světě, a panující "diskurs" po roce 89 mi v této věci moc nepomohl, protože byl jednostranný.

Ale jistě máte pravdu v tom, že kdo chtěl (a byl toho schopen), mohl si zjistit vlastně cokoli a neznalost neomlouvá (v žádném věku). Takže lepší formulace by asi byla - Václav Havel nemohl za neznalost a neinformovanost toho či onoho, ale měl podíl, a významný, na utváření celkového povědomí, které zase ovlivňovalo rozhled jednotlivých lidí.

Děkuji za objasnění sousloví "zaštiťovat bestialitu". Ale kdybych chtěl říci, že Václav Havel zaštiťoval bestialitu, napsal bych to. Nepsal bych o něm v trpném modu: "stal se součástí ideologie..."

A je hezké si zaspekulovat. Ano, Egon Bondy mohl bez problémů získat slovenské občanství (a věřím Vám, že tak učinil i Petr Uhl), desetisíce Slováků v Čechách a Čechů na Slovensku si volili podle úvahy. Slovenští Romové ve východnich osadách přijímali často české občanství v domnění, že se s nimi bude lépe zacházet atd. Jen naši osvícení zákonodárci podmínili možnost této volby bydlištěm a zapomněli, že jsou občané Československa, kteří ho nemají. Trapná administrativní chyba, kdo by se k ní rád přiznával. Navíc se jednalo o kriminálníky, cigoše a houmlesáky. Náprava proto trvala dva roky.

budou historikové vědět, že za invazi do Iráku na základě falešných důkazů dostal G.W. Bush zaplaceno. Upřímně bych se divil, kdyby mu z toho nic nekáplo.

křesťanství, demokracie a lidských práv.

------------------------

Určitě si ale nemyslíme, že muslimové jsou nějací méněcenní lidé. Oni také uvažují o lidských právech.

V Káhiře přijali Deklaraci lidských práv v islámu. Zkusme si na chvíli představit, že by "u nás" v Evropě byla prosazována lidská práva v interpretaci podle Káhirské deklarace a masivní evropské porušování oněch lidských práv v islámu by bylo tvrdě kritizováno africkými muslimy.

Hranice mezi kulturou a náboženstvím je neostrá, i když si to nepřipouštíme.

Bylo Vám čtrnáct, když se z Václava Havla stal prezident a s velmi krátkou přestavkou jím zůstal až do doby, kdy se stáhl do soukromí. Napsal v tom období sice něco málo, -- krom prezidentských projevů, které povýšil na literární dílo --, ale těžiště jeho literární tvorby, dramatické a esejistické, leží před rokem 1989.

Politik ani v tak výsadním intelektuálním postavení jako byl Havel nemůže kriticky podrývat určující dominantní diskurs. Naopak je na něm závislý jako na nástroji toho, co chce uskutečnit. Je zvykem diktátorů, nikoli demokratů vydávat Tischgespräche anebo provozovat na TV Barandov vlastní talk show.

Politik ovšem může dát svým politickým jednáním (a u prezidenta je i zásadní řeč jednáním) impuls k rozvoji či deformaci nějakého přístupu. Pokud se podíváme na taková jednání, která se vyčítají Havlovi:

a) Chomsky vyčetl Havlovi jeho projev v Kongresu a osobně si myslím, že se jedná o kulturní nedorozumění: zdvořilá informace, že po pádu sovětského imperia bude potřeba, aby se Evropa obešla i bez hodného protektora USA působí dnes docela jasnozřivě a dokázal-li ji Havel sdělit tak, že mu za to kongresmeni zatleskali, tím lépe. A pasáže o ideálu The Family of Man, který se po pádu bipolárního světa může začít naplňovat -- ano, o pětadvacet let později to mohl Chomsky shrnout jako naivní, ale v tom okamžiku vyslovil Havel naději (a tudíž také úkol), která odpovídala dějinné příležitosti.

b) Podpora intervencí proti darebáckým režimům. Zde byl Havel zcela konzistentní a byl přesvědčen, že by světovému společenství neměl respekt k vestfálskému pojetí státu bránit v ukončení brutálního porušování lidských práv.
Je vždy těžké říkat "kdyby", ale jsem přesvědčen, že intervence v Bosně a Kosovu zabránila dalšímu rozvoji hodně ohavného a již evidentního násilí. Evidentně nešťastné bylo až uplatnění řečeného přesvědčení při podpoře invaze do Iráku.

c) Kupodivu se Havlovi -- řekl bych v důsledku intelektuální lenosti naší radikální levice, která si vesměs všimá jen toho, co ji přežvýkala anglofónní media -- nevyčítá mlčení k excesům, které porušovaly dosažený standard lidských práv u nás: např. vraždy Romů v devadesátých letech, často vyšetřované liknavě a odložené; otrocká práce Korejek v českých fabrikách; vyloučení části dětí ze šance na dosažení základního vzdělání apod.
Z darům nadacím, z aktivit, které prezidentská kancelář podporovala a dokonce i z prezidentských milostí by nejspíše pracovitý doktorand věd historických napsal elegantní dizertaci, která by ukázala, že toto mlčení nebylo nepoučené, ale pravděpodobně se jednalo o výběr front politického střetu v situaci, kdy politik musí vážit realistické své síly.

Jinými slovy, nesouhlasím ani s tou Vaší opravou. Mimo jiné proto, že nejde o vyviňování Vás samotného (při Vašem noblesním přístupu se ochotně příhlásíte k tomu, že "neznalost neomlouvá", což je samozřejmě v souvislosti se čtrnáctiletým klukem a mezinárodní politikou tvrzení bizarní), ale o vyviňování těch, kteří se na záměně "lidských práv" za "ideologii lidských práv" vezli a vezou. Na rozdíl od Václava Havla často žijí a působí v politice, mediích a naší diplomacii.

Nejkrásnější z muslimských lidských práv, které není v kahirské Deklaraci, ale začaly ho jako reakci na ní a s podobnou argumentací (odvoditelnost a soulad s Koránem a závaznou tradicí) prosazovat evropské muslimky, je právo ženy na rozkoš.

Nicméně potíž s lidskými právy je v tom, že jsou buď univerzální anebo nejsou vůbec. Evropská, muslimská, čínská lidská práva jsou contradictio in adjecto. Vyvážet pochopitelně nejdou, ale na druhou stranu je nebetyčná pitomost říkat zabránění genocidy vyvážení lidských práv.

Věta o neostré hranici mezi náboženstvím a kulturou je hluboká jak kaluž. Co je náboženství jiného než jedna z kulturních forem?

Která jsou ta univerzální? Ta "naše" - vycházející z křesťanské humanistické tradice, nebo ta "jejich" - zohledňující islám?

-------------------

My si možná myslíme, že když se z křesťanství vyškrtne Bůh, stane se z něj (z toho křesťanství pochopitelně) univerzální kultura pro všechny.

Muslimové si to ale nemyslí, a navíc nevidí důvod, proč by něco tak samozřejmého jako Bůh mělo být problémem při nalézání shody mezi námi.

Problémem při nalézání shody je pro ně náš kompromisní ústupek, který jsme učinili, aby mohla být nalezena shoda.

Sloupek Filipa Outraty je mi coby připomínka významné osobnosti svým pojetím poměrně blízký i sympatický. V konkrétním případě se však určitě přikláním k argumentaci pana Profanta.