Po propuštění Václava Havla ze zdravotních důvodů z vězení v březnu 1983 zbývalo do listopadu 1989 více než šest a půl roku. Z nich Havel strávil ve vězení ještě čtyři měsíce počátkem roku 1989. Jaký byl Václav Havel na svobodě? Jak se odrážel na jeho činnosti a svobodě několikaletý předchozí pobyt ve vězení?

Rozumět Václavu Havlovi jako člověku je důležité, protože se za četnými úvahami o jeho politických úspěších a chybách poněkud ztrácí jeho povaha, jeho osobnostní vývoj a jeho dobová osobní situace. Havel politik je však jen jednou z životních rolí Václava Havla, navíc rolí, k níž nesměřoval cíleně, zákonitě nebo promyšleně.

Jeho životním tématem byla zodpovědnost člověka ke světu a ke společnosti. Své životní téma vyjadřoval prostředky, s nimiž uměl zacházet, v situacích a dějinných okamžicích a etapách, které mu k tomu dávaly příležitost.

Po svém vlastním propuštění z vězení, před jehož branami mne ostatně Václav s několika dalšími lidmi očekával, jsem míval dost příležitostí zblízka jej pozorovat a komunikovat s ním. Nebývalo to příliš často, ale zato převážně bez přítomnosti většího počtu dalších lidí, leckdy jsem s ním strávil dost inspirujícího času na Hrádečku jen ve dvou. Moje postřehy tedy snad nejsou nahodilé, i když Havel jako člověk s bohatým vnitřním i společenským životem byl natolik košatý, že se vymyká snadnému popisu.

Pořádkumilovný spiklenec

Vyzařovalo z něj jakési spiklenectví. Někdy humorné a hravé, jindy ale velice vážné. Nezbytná konspirace disidentského prostředí osmdesátých let jeho přirozené spiklenectví ještě zvýrazňovala. Spiklenectvím se také daly nazvat společné vzpomínky na vězení a vědomí, že nikdo jiný, kdo takovou situaci nezažil, nemůže některých věcem rozumět.

Hned zpočátku podzimu 1983 jsem si všiml vlastností, které ve vězení zůstávaly ve stínu. Byl značně pořádkumilovný. Všechny věci kolem něj musely být pěkně srovnané. Je ale možné, že to zčásti byl také důsledek vězení, jakási postvězeňská neuróza. Knihy nebo písemnosti na stole často urovnával tak, aby jejich hrana šla souběžně s hranou stolu.

Potřeba pořádku ve věcech ale souvisela s jeho způsobem uvažování — byl systematický až puntičkářský. Byl také zvyklý dělat si pečlivé plány. Na Hrádečku na nástěnce v kuchyni měl vždycky plán údržbových prací na daný rok.

Byl ukázněný, dobře si plánoval čas i během dne - čtení knih, psaní dopisů, tvůrčí práci. Na Hrádečku tomu napomáhal i fakt, že tam nebyl telefon a bylo tam jen nepatrné množství návštěv. V Praze jich naopak míval přespříliš, ovšem právě proto odjížděl pracovat i odpočívat na Hrádeček. Tam jej pak vyrušovaly náhodné návštěvy, jistě i moje. Uměl si ale říct, kolik času může člověku věnovat a své pracovní plány si narušit nenechal.

Měl stále dost agendy k vyřizování, ale dokázal si k ní také najít odstup. Uměl brilantně vystihnout smysl sdělení i v širokých souvislostech, proto také býval autorem různých prohlášení, otevřených dopisů, deklarací, petic, které v širokém prostředí Charty 77 patřily k základním prvkům sebeidentifikace různých názorových skupin. O autorství takových textů býval často žádán.

Byl to ale hlavně skvělý stratég, jeho schopnost promyslet další postup, odhadnout vývoj, hovořit o tom s vhodnými lidmi, najít správnou míru odporu, která seskupí co nejširší názorové spektrum, to byly schopnosti, v nichž se rodil pozdější Havel politik.

Názory jiných respektoval a do svého myšlenkového obzoru začleňoval ne proto, že by sám žádný názor neměl, nýbrž proto, že věděl, že hodnota širší názorové platformy je větší, než hodnota vlastního prosazeného názoru. A Charta 77 byla prostředím vysoké míry shody na základních principech právního státu a lidských práv, tedy na univerzálních hodnotách, nezávislých na jakékoliv konjunktuře.

Vím, že se teď odchyluji od vlastního zadání, ale co je o Chartě 77, je i o Havlovi. Právě schopnost mluvit téměř s každým a umocňovat tak to, co je společné, a to i za cenu skromnějšího prosazování vlastního silného názoru byla jedna ze základních hodnot Charty 77. Tato otevřenost, ochota a schopnost patřila k duchu Charty 77, a tolerantní, myšlenkově otevřený a vizionářský Václav Havel s tímto duchem zcela souzněl, ba byl jedním z jeho hlavních inspirátorů.

Charta 77 nebyla pro velké radikály. Někdy byl radikalismus jen jiným jménem pro alibismus. Byli lidé, kteří říkali: podepsal bych Chartu, ale nechci být podepsán pod stejným dokumentem jako Pavel Kohout, komunisté z šedesátého osmého nebo ještě někdo jiný. Myslím, že pokud jde o toleranci a schopnost porozumět východiskům a ideálům jiných lidí, byla Charta 77 mimořádně silnou inspirací s dosahem na celý život. U mnohých to často vyžadovalo překročit vlastní stín. Václav v sobě takové stíny neměl, nemusel tedy nic překračovat.