My, kteří jsme Václava Havla znali, byli jeho přáteli nebo pracovali v jeho blízkosti, jsme šokováni, jaký obraz o prvním polistopadovém prezidentovi a dlouholetém hybateli bývalé opozice ten film předkládá. Jako přešlapujícího slabocha, který se neuměl nikdy rozhodnout, kterého musel vždy někdo údajně postrčit, jako okrajovou, historicky náhodnou váhavou figurku.

Vytváří jakousi zkarikovanou, nepravdivou podobu Václava Havla i celého tehdejšího disidentského prostředí a přispívá tak k demontáži významného symbolu moderní české identity. Symbolu rovné, neohnuté páteře ve věcech veřejné a politické angažovanosti, který Václav Havel ztělesňuje v novodobých českých dějinách a který je pro české skupinové povědomí tak potřebný. Havel jej navíc ztělesňuje nejen doma, ale stále i ve světě.

Film úplně pomíjí, že Havel byl při vší své váhavosti a křehkosti silák, který měnil dějiny. Že měl výrazný organizační talent a velké charisma, že stál prakticky v epicentru většiny aktivit bývalé opozice a dovedl propojovat nejrůznější lidi a skupiny.

Byl mistr slova, jako málokdo dovedl popsat marasmus 70. a 80. let i formulovat požadavky opozice, a zároveň měl odvahu zaplatit za to roky opakovaného věznění a policejního pronásledování. Takových lidí byla jen hrstka, díky nim mohl národ v roce 1989 zase najít svou hrdost a naději na novou společnost.

Jestli kouřil víc nebo míň, jestli v životě váhal mezi více ženami, jestli chodil na mejdany, není pro Havla jako historickou figuru podstatné. Podstatné je, že tento celoživotně politický člověk se s odstupem času proměnil v kolektivní symbol určitého étosu, na němž mohou stavět další generace. Takových máme velmi málo. Udělat z toho symbolu karikaturu znamená demontovat jeden z pozitivních prvků, na něž se odvolává moderní národní identita.

Ten film měl být o velkém člověku a vytvořil rozpačitou postavičku. Tento svůj názor chceme vyjádřit veřejně, a proto připojujeme k těmto pár slovům své podpisy:

• Petr Pithart, disident, bývalý premiér a předseda Senátu ČR
• Petr Janyška, nezávislý novinář, bývalý velvyslanec
• John Bok, předseda spolku Šalamoun, bývalý bodyguard V. Havla
• Joska Skalník, výtvarník, bývalý poradce prezidenta V. Havla
• Michael Kocáb, hudebník, bývalý poradce a blízký přítel V. Havla
• Jan Dobrovský, bývalý novinář, nyní podnikatel
• Jan Urban, historik, v roce 1990 mluvčí OF
• Fedor Gál, spoluzakladatel Verejnosti proti násiliu a její bývalý předseda, spisovatel, dokumentarista
• Ladislav Snopko, spoluzakladatel Verejnosti proti násiliu, porevoluč ní ministr kultury SR
• Olga Sommerová, režisérka
• Ivo Mathé, bývalý vedoucí kanceláře prezidenta V. Havla, nyní prezident ČFTA
• Jarmila Poláková, filmová producentka
• Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77, socioložka
• Petr Pospíchal, signatář Charty 77, spoluvězeň V. Havla, později velvyslanec
• Petr Kučera, v r. 1990 mluvčí OF
• Jan Bednář, novinář
• Beatrice Landovská, astroložka
• Marian Zajíček, signatář Charty 77, nyní knihovník
• Ljuba Václavová, filmová dokumentaristka
• Jiřina Šiklová, socioložka
• Zdeněk Bárta, evangelický farář v.v.
• Jana Červenková, spisovatelka, publicistka
• Naďa Dvorská, redaktorka
• Dana Melanová, překladatelka
• Ivan Klíma, spisovatel
• Helena Klímová, psycholožka
• Tomáš Mazal, publicista
• Eva Joachimová, terapeutka
• Petr Kovařík, spisovatel
• Alena Bytomská
• Vojtěch Sedláček, podnikatel
• Milan Vosecký
• Jana Jonáková
• Stanislav Penc, obhájce lidských práv, hospodář
• Jiří Tichý, publicista a výtvarný kurátor
• Věra Roubalová Kostlánová, psychoterapeutka
• Jan Zeno Dus, farář v důchodu