Odbřemenit

Jan Šícha

Michael Kocáb v rozhovoru pro DVTV použil slovo, kterému je rozumět, přestože se nepoužívá. Slovo, kterému se před volbami má cenu věnovat.

Slova mají hlad po pravdě. Vážnost slova a schopnost slova postihnout pravdu existuje, ať se používá nebo ne. Slovu odbřemenit je rozumět, přestože se nepoužívá. Foto Ben Skála, WmC

Michael Kocáb je syn evangelického faráře. Možná se už v českých zemích pozapomnělo, jako leccos důležitého, že velmi silnou stránkou evangelíků je práce se slovem. Důraz na Bibli, na Písmo, je v základu evangelické víry. Správně zvolené slovo může něco osvětlit, může něco změnit. I tento fakt jako kdyby se u nás pozapomněl.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Co ale lidský rod charakterizuje lépe, než že je schopen domluvy a změny za pomoci slov? Správně zvolené slovo nemusí být jen slovo z Bible. Slova mají hlad po pravdě. Vážnost slova a schopnost slova postihnout pravdu existuje, ať se používá nebo ne.

Paní redaktorka DVTV se Michaela Kocába zeptala, jestli bude kandidovat na prezidenta, a jestli rozhovor, který právě vede, není náhodou začátek kampaně. Kocáb zvolal, že jeho případná kampaň by byla radostná, podobná koncertu. A dodal, že naše společnost potřebuje odbřemenit.

Odbřemenit, to je to slovo. Je mu rozumět, přestože se nepoužívá.

Znovuzabydlená země

Podíl tuzemských dovolených je letos vysoký. Stojí za to všimnout si, jak česká země vypadá. Za třicet let svobody tady lidé na svých kouscích světa udělali neuvěřitelný kus práce. Opravili spousty domů, které by spadly, kdyby nepadl bolševik.

Přísný modernismus v architektuře postupně odumřel, nahradil ho důraz na pohodlí. Trh tvarových inspirací je volný, občas vznikne i nějaký šišatý dům, ale celkově vznikají domy konzervativních tvarů, které respektují ráz staré okolní zástavby.

Neděje se tak jen pod tlakem stavebních předpisů, ale protože lidé chtějí. Pokud tedy nepostaví něco z katalogu. Ale i domy z katalogů jsou o mnoho lepší než v devadesátých letech.

Kdo se v českých zemích za slunečného počasí kouká přes ploty, břemena nepředpokládá. V naprosté většině míst, i v místech s mizernou pověstí, to vypadá k světu.

Zatímco náš soukromý prostor vzkvétá, společný prostor je děsivě zdevastovaný. Volby jsou událostí ve společném prostoru. Událostí tam, kam se nechodí.

Břemena

Význam slova „břemeno“ zní: „Těžký předmět, jenž může být přenášen.“ Unese se to, ale ztuha. A ne daleko. Kdo se u nás vydá mimo svůj soukromý prostor, dostane naložená břemena. Čím dál se vydáte, tím víc vláčíte. Proto lidé zůstávají doma.

Prostor venku považují za obsazený, plný okupantů. Kdo se vydá ven, a je silný, také by obvykle rád něco okupoval. Prostor venku lomozí, jeho zvuk je ohlušující.

Zdejší společnost dobře reaguje na tornádo, jak se ukázalo. Srozumitelné neštěstí. Představitelná nouze. Pak se zdvihne vlna dobroty.

Přál bych si, aby se zvedla vůle odbřemenit se. Zaznamenat i méně viditelná tornáda a reagovat na ně.

Jako na koncertě

Slovo koncert pochází z italského slova concerto. Kromě koncertu, kdy někdo hraje a někdo poslouchá, slovo znamená dohodu, úmluvu. Jednat in concerto znamená jednat ve shodě.

Připadá mi, že jsme se dostali do krajiny břemen a mimo shodu. I když by vlastně mělo jít o úplně ideální čas. Daně se momentálně vybírají pravicové a výdaje se dějí levicově a s vánočními dárky. Kdo by si nepřál Vánoce i během roku? Nejde o ideální čas, ale o dluhy, které provázejí lži.

Heslo v „Krizi vás ochráníme“ vztažené k počtu mrtvých v pandemii by se asi ve zbožných dobách považovalo za znamení shůry. Lež k pohledání ve vládě, kterou by nedovolil antimonopolní úřad ani úřad na ochranu politické soutěže, kdyby pro politiku něco takového existovalo.

I naprosto očividný, do očí bijící, střet zájmů nám musí vykreslit Evropská unie. Není to svého druhu tornádo? Co už chceme viditelnějšího, abychom se zvedli ke změně?

Bude pozdě, až u vás zazvoní

Shodou příjemných okolností jsem za minulý půlrok konečně dopsal svou prózu. Ohledával jsem si při psaní třicet let svobody. Došel k procítěně literárně doloženému zjištění, že nežijeme v demokracii, ale v postkomunismu. V čase, kdy instituce, namísto toho, aby pomáhaly růstu, slouží jako paraván na levárny.

Byl to dobrý půlrok. Zjistil jsem si, sám pro sebe, že bude pozdě, až poměry venku začnou zdejší lidi za vlasy vytahovat z jejich pečlivě ohrazených domovů znovuzabydlené země.

Jsme po této vládě zadlužení, na cestě z Evropské unie, veškeré zavedené struktury jsou nastavené na to, aby se peníze, které přijdou na obnovu, utratily na zacementování postkomunismu. Nevím, jak to říct těm, kdo si myslí, že na ně nedojde. Dojde.

V naší zemi existuje latentní krutost, která se v současné volební kampani projevuje průmyslově produkovanou nenávistí, jež za peníze okupuje nejdříve virtuální, pak reálný svět.

Slova Odbřemenit a Concerto. Ti blbové, co předstírají vážnost, se nám snaží vnutit, že do politiky nepatří. Ale ony jsou kompasem pro ty, kdo chtějí žít vlídně a hezky i mimo zdi domova. Do domova si pro nás přijdou, když to venku nebude připomínat domov.

Nebudou to chlapi v kabátech jako za války nebo v padesátých letech. Dnes už se na lidi došlapuje jinak. Ti z dluhových pastí, léta v šedé ekonomice, by mohli vyprávět. Díky za slovo odbřemenit, pane Kocábe.

Diskuse
JH
July 25, 2021 v 11.29
Demokracie a postkomunismus

se vzájemně nevylučují, a čeští občané zkrátka žijí v obojím. S touhle třicetiletou bilancí tedy nemohu souhlasit. Dědictví komunismu se stále projevuje v různých podobách, ale o demokracii stále jde, dokud volby rozhodují, kdo bude u moci, jsou svobodné (a nikoli "cinknuté" jako třeba v Bělorusku), a otevřené.

A to je v ČR pořád pravda - ostatně jinak by se na ně nesoustředilo tolik pozornosti. Nějaké manipulaci s hlasy nic nenasvědčuje a nenasvědčovalo. Manipulace s názory, to je jiná, to se děje neustále, ale děje se to ve všech demokraciích. Dokud ale vládne svoboda slova a opoziční strany mají v médiích prostor, je to stále demokracie.

Demokracie, to jsou ostatní lidé, a ti bohužel můžou volit i z tak trapně prostých pohnutek, jako (cituji nepřesně ale jde o reálnou odpověď): "Celý život jsem dělal klempíře, s důchodem sotva vyjdu a Babiš mi určitě přidá, ostatní mě nezajímá".

Pro ty, kdo si od demokracie slibovali víc, to může být zklamání, ale k vyspělejší společnosti je potřeba se nejen dopracovat, ale taky ji neustále udržovat. Tak třeba kdyby bylo méně těch, co mají pocit, že s důchodem sotva vyjdou, nebyla by to tak rozhodující věc.

MP
July 25, 2021 v 13.23
Jaroslavu Hájkovi

Čeští občané žijí v demokracii. Takové, jaká je -- nedokonalé, vždyť ji provozují lidé.

Postkomunismus je výmluva, projev novinářské machy a intelektuální lenosti.

Babiš je úspěšný produkt divoké liberalizace v rámci Washingtonského konsensu, rozpadu politického spektra a oligarchizace jakožto převažující formy adaptivní kolaborace věrchušky necentrálních států na globalizaci a v tomto konkrétním případě také na europeizaci (-- ono zacházení s evropskými dotacemi na Čapím hnízdě je spíše pravidlo než výjimka); to že byl kdysi estébák je už jen folklórní kolorit.

Toto líné připisování kdekterého projevu lidské chamtivosti, krutosti a blbosti postkomunistické situaci je variace obvyklé figury, u nás kdysi virtuózně provedené ve výmluvě o "odrakoušťění" a připomíná inverzi starého normalizačního vtipu:

„To, jak byl kapitalismus prohnilý, dokazuje fakt, že nám zanechal zásoby jen na čtyřicet let,“ bohužel v nevtipné variantě:

„To, jak byl bolševismus zločinný, dokazuje, že nám tu zanechal na čtyřicet let problémy, které si sám ani neuměl představit.“

PK
July 25, 2021 v 18.21
Pokud ten výrok toho klempíře je z poslední doby,

zeptal bych se ho: Cože? Po osmi letech Babiše ve vládě a po čtyřech letech jeho premiérování stále ještě nemůžeš vyjít s důchodem? Stále ještě ti dostatečně nepřidal? Jak je to možné?

PK
July 25, 2021 v 18.35
Jinak co se týče toho postkomunismu,

má Jiří Šícha samozřejmě naprostou pravdu.

PK
July 25, 2021 v 18.37
Omluva

Jan Šícha. Jeho články zde patří k tomu nejlepšímu, tak už bych si taky pomalu mohl zapamatovat jeho jméno.

MP
July 26, 2021 v 15.31
Pavlu Kolaříkovi

Nemyslím, že jde o pravdu. Vždy jde o interpretaci složité a chaotické společenské situace.

Pokud nechci, aby se tu něco změnilo, pak si vystačím s tou postkomunistickou interpretací -- nic jsem nezavinil, nedělal jsem žádné chyby, byl sem sice u řady politických rozhodnutí, ale co se v postkomunismu dalo dělat?, neutekl jsem od toho, prostě tak byly rozdané karty.

Navíc postkomunistická interpretace vychází vstříc lidské lenosti myslet -- a proto bude mít vždycky publikum a já obživu.

PK
July 26, 2021 v 17.58
Martinu Profantovi

Podsouváte Janu Šíchovi „lenost myslet“? Nebo Jiřímu Pehe, a mnohým dalším respektovaným osobnostem?

Co je to „postkomunistická interpretace“? Z hlediska jazykové logiky je to interpretace postkomunistů – a to ovšem pak souhlasím, ta skutečně vychází vstříc lenosti myslet. Ta totiž potřebuje hlupáky, kteří zvolí do vysokých a nejvyšších funkcí kdejakého šejdíře, kdejakého šmejda, ať už pod tou či onou přihlouplou záminkou (obvykle se k tomu ještě rádo dodává, že jsme povinni jim „pečlivě naslouchat“).

Ano, postkomunismus se vyznačuje především leností myslet, a pak také nedostatkem morálních zásad.

Píšete v první osobě, ale nevím, jestli máte opravdu na mysli sám sebe, vzpomínky na nějaká svá vlastní selhání. To neposoudím. Pokud jde o mě, jediná politická rozhodnutí, u kterých jsem kdy byl, byly volby, popř. referendum. A ano, jako jeden z mála tady důsledně obhajuji takovou samozřejmost, že i za politická rozhodnutí u voleb je člověk zodpovědný, jakožto dospělý člověk za všechna svoje rozhodnutí. A že ta rozhodnutí mohou mít a samozřejmě mají morální rozměr.

Proč někomu podsouváte, že „nechce, aby se tu něco změnilo“, to mi také není jasné. Máte takový dojem z článku Jana Šíchy? Je ten článek o tom, že Jan Šícha nechce, aby se tu něco změnilo? Já mám tedy z toho článku přesně opačný dojem.

Mimochodem, co by se vlastně mělo měnit? Není-li tu žádný postkomunismus, je-li vlastně všechno v podstatě tak jako všude jinde (jak naznačuje třeba pan Hájek), tak je vlastně v podstatě všechno v pořádku, a není důvod něco měnit. Ne?

Společnost trpí myšlenkovou fixací na Babiše (fixací pozitivní i fixací negativní). Je prostě tímto „břemenem Babiš“ natolik zatížena, že ji to (myšlenkově) znehybňuje. Tuto fascinaci lze ukončit vyprdnutím (se na Babiše) - tím dojde k „odbřemenění“.

Výsledek voleb (který skutečně odpovídá vhozeným hlasovacím lístkům jednotlivých voličů) je totiž cílem - a nikoliv jen „prostředkem“ k dosažení nějakých „světlých zítřků“. Cílem voleb a výměny vlád je odvádění společenského napětí, které by jinak (bez spravedlivých voleb a následných změn vlád) vyústilo v agresivní násilí při prosazování „své“ vlády a své vize „správného“ světa. Cílem tedy není dosáhnout nějaké ideální vlády, cílem je možnost pokojné změny.

„Cesta je cílem“, cesta přirozeného postupného kulturního vývoje společnosti. (Masaryk si přál 50 let nerušeného vývoje, aby tato země dobře fungovala...) Cílem není svět bez Babišů a Zemanů, cílem je cesta se všemi špatnými i dobrými politiky k nějakému postupnému celkovému zkulturnění společnosti. Babišovi příznivci i Babišovi odpůrci jsou ale nyní „in concerto“ zatíženi Babišem.

MP
July 27, 2021 v 12.24
Pavlu Kolaříkovi

Vidíte, jak si dobře rozumíme. Ano, tvrdím, že postkomunistická interpretace (dobře, to jazykové hledisko necháme stranou, žijete dlouho v cizině) je u Šíchy a Kocába projevem lenosti myslet a používáním předpřipravených škatulek (Pehe je zvláštní kategorie a možno mu trochu křivdím, ale jen malinko, když ho považuji za inkarnaci intelektuálních klišé).

A k těm selháním. Tohle člověk musí vždycky říkat v první osobě -- jenom blbec hřešící bohorovností se z vin na stavu společnosti, jak se rozvíjel v době, kdy už byl ten dotyčný dospělý, může vyjímat.

PK
July 27, 2021 v 14.33
Martinu Profantovi

Myslím, že svoji češtinu opravdu pěstuji dosti, jak je vidět i zde.

Budu jako obvykle velmi zdvořilý. Vaše soudy o Kocábovi, Šíchovi a Pehem (svého času taky třeba o Halíkovi) vypovídají nikoliv o dotyčných, ale hodně o vás.

(Smazáno autocenzurou.)

(Smazáno autocenzurou.)

MP
July 30, 2021 v 9.57
Odbřemenit

Jedná se o slovo s oblibou používáné byrokraty a pupíky ve funkcích. Například Roman Prymula povolil loni letní tábory, aby "odbřemenil rodiče"; různí a hrůzní panové, včetně toho hradního, chtěli "odbřemeňovat rozpočet".

Vlivem biblické češtiny převládá spíše spojení slovesa s podstatným jménem: odejmout břemeno, sejmout břemeno, zprostit břemene, "Pane, vzdal ode mě to břemeno", popřípadě ulehčit břemeno.

Jako každé slovo lze i slovo "odbřemenit" použít dobře -- když jeho nezvyklost zarazí na okamžik běh naší polopozornosti a donutí nás si větu pořádně přečíst nebo když jej použijeme opravdu funkčně tam, kde by odlehčení či zproštění břemene nefungovalo, jako v té Bělohradského eseji --, častěji však pitomě, viz ten pán, co je údajně mula.

+ Další komentáře