Lidskoprávní aktivisté nominovali Kocába na Nobelovu cenu míru

Jana Ridvanova

Bývalý zmocněnec pro lidská práva si od zahraničních lidskoprávních aktivistů a dvou europoslanců vysloužil nominaci na Nobelovu cenu míru za svoji angažovanost v otázce vracení uprchlíků ze Severního Kavkazu zpět do vlasti, kde jim hrozí mučení či smrt.

Bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva a současný místopředseda Českého helsinského výboru Michael Kocáb byl nominován na Nobelovu cenu míru. Návrh nominovat Kocába se zrodil mezi zahraničními lidskoprávními aktivisty.

Hlavním důvodem, který se pro mnoho aktivistů stal podnětem podpořit jeho nominaci na Nobelovu cenu míru, byla vedle zásluh v české politické historii jeho role v upozorňování na tragickou situaci obyvatel Severního Kavkazu a zacházení s uprchlíky z této oblasti v zemích Evropské unie.

„Kocáb samozřejmě nebyl jediným, kdo na pokračující lidskoprávní teror na území Ruské federace poukázal, ale byl prvním vysoce postaveným evropským lidskoprávním politikem národní vlády, jehož politická agenda se začala řídit reálnými zprávami lidskoprávních organizací a ne pouze ekonomickými zájmy vlády, která ho jmenovala do funkce,“ píší autoři nominačního dopisu.

Nominační dopis dále upozorňuje na neutěšitelnou situaci na Severním Kavkaze, především v Čečensku. Podle autorů nominace současný režim v Čečenské republice pokračuje ve vyživování „atmosféry pronikavého strachu“.

„Vrací se mizení odpůrců vlády a ochránců lidských práv, které zůstává obecně nepotrestáno a soudní orgány demonstrativně zůstávají netečné ke zločinům bezpečnostních složek,“ píší aktivisté.

Přesto řada evropských zemí vůči uprchlíkům ze Severního Kavkazu uplatňuje velice restriktivní azylovou politiku. A právě tento politický kurs se podle lidí, kteří Kocába nominovali na Nobelovu cenu míru, bývalému zmocněnci pro lidská práva ve funkci podařilo změnit.

Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR začal čečenským uprchlíkům v roce 2009 odmítat žádosti o azyl s tím, že situace v Čečensku je již „stabilizovaná“. V souvislosti s tím navštívila Michaela Kocába ještě během jeho působnosti ve vládě v květnu 2010 předsedkyně výboru Občanské pomoci, členka správní rady společnosti Memorial a členka Rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva, paní Světlana Gannuškinová s požadavkem, aby deportace Čečenců nedopustil.

Po návštěvě této významné ruské lidskoprávní aktivistky, která byla v roce 2010 také nominována na Nobelovu cenu míru, Kocáb připravil podnět k azylové a migrační politice týkající se žadatelů o mezinárodní ochranu z oblasti Čečenska a následně se mu podařilo nejen zabránit nucenému návratu do vlasti několika žadatelů o azyl z České republiky, ale také prosadit precedens mezi evropskými vládami přijetím usnesení Rady vlády pro lidská práva ČR, ve kterém se uvádí, že Čečenci mohou být z ČR navraceni do vlasti jen na základě dobrovolnosti.

Aktivisté právě tento počin považují za úspěch, kterým se Kocábovi podle nich podařilo předefinovat politiku České republiky v této oblasti s cílem rozšířit ji do ostatních států Evropské unie.

Kocába na Nobelovu cenu nominovali belgičtí europoslanci Bart Staes a Frieda Brepoelsová. Nominaci podpořili např. disidenti a spisovatelé jako Vladimír Bukovskij a Victor Fainberg, dramaturg Tom Stoppard, předsedkyně Moskevského helsinského výboru Ludmila Alexejevová nebo profesor Bill Bowring z University of London, předseda Mezinárodního výboru Evropského lidskoprávního advokátního centra (EHRAC) a Prezident asociace Evropští právníci za demokracii a lidská práva (ELDH).

Z Čechů nominaci Michaela Kocába podpořili např. předseda Společenství Romů na Moravě a bývalý člen Rady vlády pro lidská práva Ing. Karel Holomek, MUDr. Jan Poněšický, MUDr. Eva Vaníčková, spisovatel Milan Růžička nebo muzikant Klaudius Kryšpín.

    Diskuse