Proč jste na funkci zmocněnce pro lidská práva rezignoval?

Protože mě k tomu pan premiér Nečas vyzval. Nikdy jsem se žádné funkce zuby nehty nedržel. Tato rezignace nebyla mojí první. Nejde mi o funkci, ale o náplň. Šlo mi o zabezpečení plynulosti předání agendy zmocněnce pro lidská práva a všech poradních orgánů, které má v gesci. Neumím si představit, že po mé rezignaci by pozice zmocněnce pro lidská práva nebyla obsazena. Je to, jako když vám řeknou, vystupte si z vlaku, který jede sto čtyřicet, a dál se nestarejte.

Jak byste popsal postup, jakým se s vámi vláda premiéra Nečase vypořádala?

Přinejmenším jako velice nestandardní. Nedostal jsem žádnou příležitost premiérovi představit agendu úřadu. Alespoň jsem mu předal příslušné materiály, ale ani neodpověděl. Pochopil bych, kdyby mě vyslechl a vznesl nějaké námitky, ale nikdo se se mnou vůbec nebavil. Nikdo mě nepřizval ani k žádnému jednání.

Proč si myslíte, že s vámi pan premiér Nečas nechce jednat?

Nevím, doufám, že to není osobní. Je možné, že jde o kauzu s primátorkou Řápkovou (ODS), která soukromým exekutorům zadávala exekuce majetku národnostních menšin. Soukromí exekutoři si na exekuce dávali šesti až devítitisícové přirážky, které jim šly do kapes. V této oblasti se nám podařila i změna zákona, která zvýšila ochranu práv povinného, tedy toho, jehož majetek má být exekuován. Podle zákona teď exekuce musí být přiměřená. To znamená, že když dlužíte dvě stě korun, tak vám nezastaví dům. Nicméně nevím, jestli spor s Řápkovou mohl vést k tomu, že se mnou pan premiér nechce jednat. To je jen úvaha. Opravdu doufám, že v tom nebylo nic osobního.