Držitelem Nobelovy ceny míru pro rok 2020 se stane Světový potravinový program (WFP) — jedna z agentur OSN, která se zabývá potravinovou bezpečností. Známa je především dodáváním jídla do válečných oblastí či míst sužovaných živelnými katastrofami. V pátek před polednem to oznámila Berit Reissová-Andersenová, předsedkyně Norského Nobelova výboru, jenž cenu udílí.

Podle údajů na svém webu pomáhá Světový potravinový program aktuálně zajišťovat nouzovou stravu pro téměř sto milionů lidí v osmaosmdesáti zemích světa. Podle Reissové-Andersenové je „hnací silou snah zabránit vyžívání hladu jako zbraně ve válečných konfliktech“. Také dle ní „sehrává klíčovou úlohu v multilaterální spolupráci činící z potravinové bezpečnost prostředek, jímž se dosahuje mír“.

Výkonný ředitel WFP David Beasley v reakci na ocenění uvedl, že cenu přijímá „s hlubokou pokorou“ a „jako uznání všech, kdo pro WFP pracují a každodenně riskují v nebezpečných oblastech život, aby doručili jídlo potřebným“.

Světový potravinový program má jen minimum stálých zaměstnanců. Z velké části stojí přitom na práci dobrovolníků, často lidí z postižených lokalit.

Norský Nobelův výbor v oficiálním prohlášení dále uvedl, že význam agentury umocnila i letošní pandemie covidu-19.

„Také letošní koronavirová pandemie přispěla k tomu, že počet trpících hladem ve světě skokově narostl. Světový potravinový program přitom dokázal svou činnost působivě zintenzivnit (…) Doufáme, že letošní ocenění obrátí zraky světa k milionů lidí, které hlad aktuálně sužuje anebo jim bezprostředně hrozí,“ uvádí oficiální zdůvodnění doslova.

Tradice ceny a poslední laureáti

Nobelova cena míru má být dle Nobelovy závěti udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo bojem za dodržování lidských práv.

Cena slouží jak jako ocenění dosavadních aktivit, tak jako symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá.

První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrrymu Duantovi za úlohu, jíž sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni získal cenu etiopský premiér Abiy Ahmed za uzavření mírové smlouvy se sousední Eritreou. V roce 2018 zase konžský gynekolog a zakladatel kliniky pro oběti znásilnění Denis Mukwege a jezídská aktivistka Nadia Muradová, oba za boj proti využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně.

V roce 2017 byly oceněny organizace usilující o jaderné odzbrojení sdružené v platformě ICAN a v roce 2016 kolumbijský prezident Juan Manuel Santos. Ten dostal cenu za mimořádné úsilí o ukončení více než padesátileté občanské války s povstalci z FARC.

V roce 2015 získali cenu společně všichni členové Tuniského kvartetu pro národní dialog jako zástupci tuniské občanské společnosti, v roce 2014 bojovníci za práva dětí Malala Júsufzaiová z Pákistánu a Kaliáš Satjárthí z Indie a v roce 2013 Organizace pro zákaz chemických zbraní fungující při OSN.

Způsob výběru

Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament z řad starších, všeobecně uznávaných politiků-intelektuálů. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.