OSN zůstala u slov. Ta však fanatické násilí nezastaví

František Kostlán

Poslední zasedání Valného shromáždění OSN prokázalo, že tato organizace není schopna zastavit ruskou agresi na Ukrajině. Zajištění míru a bezpečnosti ve světě přitom je základním smyslem její existence.

Český ministr zahraničí Jan Lipavský na zasedání Valného shromáždění OSN požadoval velmi tvrdá opatření proti Rusku, která by Putinův režim přiměla zastavit agresi na Ukrajině. Nic podobného se však nestalo. Foto FB Jan Lipavský — ministr zahraničí

„Náš svět je v nebezpečí — a paralyzován,“ tweetoval 20. září generální tajemník OSN António Guterres. „Spolupráce a dialog jsou jedinou cestou vpřed. Žádná velká globální výzva nemůže být vyřešena koalicí ochotných. Potřebujeme světovou koalici.“

Emily Tamkinová to v časopisu New Statesman ironicky komentovala: „Výborný nápad, pane generální tajemníku! Jak bychom to měli nazvat? Země společně? Shromáždění lidí? Nebo možná něco jako Organizace spojených národů?“

A s velkou dávkou zdravé skepse pokračuje: „Zatímco světoví lídři se sešli, aby přednesli vznešené projevy o postavení svých zemí ve světě a o svých vizích, jak by mohlo vypadat mezinárodní společenství, Vladimir Putin vyhlásil čtyři referenda o ukrajinských územích, která by si Rusko mohlo nárokovat… Zároveň má Rusko v Radě bezpečnosti OSN právo veta i na kritiku svých nejodpornějších činů. A co víc, Rusko má také v OSN platformu pro legitimizaci svých lží. Vzpomeňme například, že když Putin v únoru zahajoval invazi na Ukrajinu, Rusko se téměř současně účastnilo zasedání Rady bezpečnosti OSN v této věci.“

Český ministr zahraničí Jan Lipavský při svém vystoupení na zasedání Rady bezpečnosti OSN obstál. Hovořil s přehledem a bez diplomatické hantýrky, takže nikdo nemohl pochopit jeho slova jinak, než jak je myslel.

Ruskou agresi označil za „pravděpodobně tu nejnebezpečnější výzvu pro světový mír za poslední desetiletí… Dnes je to Ukrajina, zítra to může být jiná země. Je třeba nadobro odmítnout agresivní koloniální politiku Ruska a jeho imperiální choutky. Ukrajina toto otroctví odmítla a statečně bojuje za multilaterální svět, kde mír ochraňují pravidla.“

Vyzval i ke zřízení zvláštního mezinárodního tribunálu, který by stíhal ruskou agresi na Ukrajině. Kdyby se tento nápad povedlo uskutečnit, rovnalo by se to vítězství. Problém však je právě v tom, že Rusko může v Radě bezpečnosti OSN vetovat, cokoli si usmyslí.

Ruská ideologie

Lipavský hovořil o ruské koloniální politice, což je nepřesné. Evropské země dříve kolonizovaly vzdálené země na jejich úkor a k vlastnímu prospěchu, kdežto Rusko dnes rozšiřuje své výsostné území, obnovuje Sovětský svaz. Proto nyní pořádá falešná referenda, aby se Donbas stal součástí Ruska. Putin tedy není kolonizátorem — spíše by se rád stal imperátorem.

Putin a jemu blízcí fašističtí teoretici, jako jsou Dugin, Prochanov, Gljazev a další, mají propracovanou ideologii eurasijství. Tento koncept Putin představil již v roce 2011, oficiálně pak v roce 2013. Impérium pro Rusko, národní státy pro Evropu, všichni sdružení v Eurasii, zněl tehdy de facto jeho návrh. Putinův režim nechystá nic menšího než rozvrat Evropské unie a převzetí jejích členských států místními politickými stranami krajní pravice. Některé z nich — mimo jiné francouzskou Národní frontu Marine Le Penové — k tomuto účelu Rusko finančně podporuje. K ideologii eurasijství patří pohrdání jinými národy či — jako v případě Ukrajinců — přímo popírání, že o národy jde. Ruský národ je všem nadřazený a zároveň vyvolený přivést lidstvo na „správnou cestu“.

V článku pro Moskovskije novosti z 27. 2. 2012 Putin napsal: „Dlouhodobě vzato Eurasie přemůže Evropskou unii a vytvoří širší Eurasijský svaz, zahrnující prostor od Atlantiku po Pacifik, od Lisabonu po Vladivostok. Nepřistoupit k Eurasii znamená podněcovat k separatismu v nejširším slova smyslu.“

A tento separatismus, tedy lpění na vlastním státu, Putin nestrpí, jak nyní vidíme na Ukrajině. A jak bychom mohli časem vidět i v dalších zemích včetně té naší.

Co si s tím má OSN počít? Stávající mechanismus a politická vůle neumožňují nic jiného než konferenci, na níž sice padají odsudky ruské rozpínavosti a krutosti, ale praktická řešení nenabízí. Rusko by buď mělo ztratit právo veta v Radě bezpečnosti, jak navrhl Lipavský, nebo by mohlo být nahrazeno jinou zemí v Radě bezpečnosti, případně vyloučeno z OSN. K žádnému z těchto radikálních řešení se Valné shromáždění OSN neodhodlalo a zůstalo jen u slov. Tečkou k tomu byl zoufalý, bezradný výkřik António Guterrese, jenž coby šéf světové koalice žádá o spolupráci a dialog ve světové koalici.

Diskuse
IV
September 30, 2022 v 3.37

"Poslední zasedání Valného shromáždění OSN prokázalo, že tato organizace není schopna zastavit ruskou agresi na Ukrajině."

A on si snad někdo myslel něco jiného? To by tedy musel být velmi naivní člověk...

PK
September 30, 2022 v 8.52

Od našeho kremlobota pokoj mít jen tak nebudeme.

Ale jsem rád, že vyjádřil s článkem souhlas.