Konference v Riu označovaná honosně jako Summit Země měla být — a také byla — největším setkáním hlav zemí světa uskutečněným do té doby. Chystala se několik let, takže počátky příprav spadaly do údobí těsně po skončení studené války.

Možnost, že by svět vložil obrovskou energii, kterou oba vojenské bloky vynakládaly na zbrojení, do zvládnutí ekologických a sociálních problémů se jevila dosažitelná. Věřit, že i v mezinárodní politice by mohl spontánně zvítězit zdravý rozum, se tehdy chvíli skutečně nezdálo bláhové.

První a poslední československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek byl mužem, který pro tuto naději žil, pracoval a byl jí v dané době bezmezně oddán. S podobnou motivací uspořádal 1. panevropskou konferenci ministrů životního prostředí, která se konala o rok dříve v Dobříši.

Pamětníci potvrdí, že Vavroušek byl idealista, přesvědčený ekolog, Evropan, demokrat v nejlepší československé tradici a měl aktivistickou jiskru. Přesto na smělost akce, kterou podnikl v Riu na největším fóru hlav států všech dob, lze — zvláště dnešníma očima — těžko hledět bez úžasu.

Jako vedoucí československé delegace předložil velkorysý, radikální a podmanivě idealistický návrh na reformu OSN.

Vize světa sociálního, ekologického a mírového

Josef Vavroušek nebyl literátem. Probíráte-li se jeho texty, ihned si povšimnete jejich zvláštní struktury připomínající poznámky k přednášce. Vavroušek člení text číslicemi, písmenky, odrážkami a často v rámci kategorií třídí až do třetího stupně. Jeho přístup k přírodě, ale ke skutečnosti všeobecně, je přístupem systémového inženýra. Problém často vykládá jako matici, v níž se prolínají a vzájemně ovlivňují parametry nejméně dvou kategorií.

Takový výklad často působí chladně, až strojově, někdy schematicky, zvláště týká-li se komplexnějších sociálních jevů. Zde se ale sluší podotknout, že mechanická strohost Vavrouškových psaných výkladů byla v realitě kompenzována mimořádnou vřelostí jeho osobnosti, okouzlující zejména zřídka vídanou kombinací mírnosti a pevnosti při jakémkoli počínání. V případě návrhu na reformu OSN ovšem Vavrouškova záliba v maticích posloužila dokonale: výsledkem je návrh, který na první pohled upoutá svou čistotou a elegancí.

Jeho podstatou je idea, aby se OSN přeorganizovala podle čtyř hlavních systémových priorit: bezpečnostní, sociální, hospodářské a ekologické, z nichž každá by byla spravována Radou. Vedle toho se podle Vavrouškova návrhu měla OSN regionalizovat, takže měly vzniknout ke každé ze čtyř tématických oblastí kontinentální komise.

Jinak řečeno Josef Vavroušek před dvaceti lety fóru světových státníků navrhl, aby si jednotlivé kontinenty začaly demokraticky spravovat svou bezpečnost, hospodářství, sociální otázky a ekologickou udržitelnost. Z kontinentálních samospráv měla vyrůstat samospráva světová.