Když v roce 1989 Československo procitalo do svobody, vzniklo v něm také ministerstvo životního prostředí, které do té doby za Jakeše s Husákem existovalo jen jako přidružená výroba ministerstva vnitra. Je jasné, že dnes to zní prapodivně, ale taková je pravda: na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsme vznik nového ministerstva prožívali jako součást radostných dějů, které však vzaly za své dřív, než nám došlo, že bychom si je měli lépe užít.

Prvním a také posledním československým ministrem životního prostředí byl jeden z nejpozoruhodnějších politiků celé polistopadové éry, Josef Vavroušek. Nebýt jeho tragického předčasného skonu obraz celé zelené politiky u nás by byl dnes zřejmě jiný; průrvu po něm se nikomu nepodařilo zacelit.

Především od něj víme, že účel ministerstva životního prostředí je kouzelně prostý: směřovat společnost k trvale udržitelnému životnímu způsobu a vytvářet předpoklady, aby se to dělo co nejsystematičtěji a nejdůsledněji.

Ovšem také ministři životního prostředí v české vládě Bedřich Moldan, předčasně donucený opustit úřad na počátku kvazimorální agentománie, posléze se vším všudy očištěný, ale s uzavřenou cestou k výkonu funkce, v níž prokázal suverénní kompetenci, tak jeho místo následně obsazující Ivan Dejmal, patří k úctyhodným klasickým osobnostem polistopadové politiky, jakkoli v jejich veřejném působení lze v obou případech nalézt problematické momenty.

Není nikterak těžké zodpovědět si otázku, proč se na tyto tři dnes již takřka legendární zakladatelské osobnosti vzpomíná jako na od té doby už nedosažený standard české ekologické politiky: všichni tři se po celý svůj život za ekologické zájmy veřejně zasazovali a jejich působení v ministerské funkci nebylo výsledkem stranicko-politické kariéry, nýbrž zákonitým pokračováním jejich osobnostní cesty.

Na funkci ministra životního prostředí díky nim u nás podstatný díl veřejnosti pohlíží odlišně než na úlohy ostatních ministrů. V mnoha očích ministr životního prostředí má být čímsi jako ombudsmanem přírody, který její zájem hájí proti přesile ekonomických resortů.