„2012 není konec světa, ale svobodného internetu.“ „Konečně se přestane krást. Nebude dlouho trvat a tahle doupata zaniknou. Už se těším.“ Tak protikladné názory jsme si v mohli přečíst poté, co zkraje roku na Novém Zélandu zatkli z popudu FBI provozovatele serveru MegaUpload, následně začaly zanikat či omezovat své služby desítky serverů na sdílení dat a souběžně se v médiích začaly široce probírat návrhy zákonů proti online pirátství. Jak to tedy bude: zaniknou doupata, nebo svobodný internet? Anebo je to všechno jinak?

Na první pohled vypadá ten příběh naprosto přehledně: velcí mediální mogulové se snaží utnout svobodu malých internautů a využívají své olbřímí moci k tomu, aby v šeru kuloárů prosadili u zlo-bovaných politiků zákony, které nebohé uživatele internetu konečně zbaví dosavadní volnosti a udělají z nich znovu gaučové povaleče. Zlé korporace tak do hry vnášejí legislativní návrhy na omezení online pirátství, jejichž ponuře komentované názvy — SOPA, PIPA, ACTA — následně plní přední stránky novin, zpravodajských serverů i statusy uživatelů online sociálních sítí.

A proti těmto titánům povstává veřejnost ztotožňující se (nebo alespoň povětšinou sympatizující) se zbojnickými hrdiny, jichž se až donedávna vlastně obávala — s hackery, kteří pod maskou Anonymous vedou guerillovou válku proti arogantním šikům mordorské korporačně-státní tlamy…

Čtyři hráči a net

Takové zjednodušeně mytické rozvržení situace nemůže pochopitelně než vyvolávat pochyby. A jen mírně důkladnější pohled na aktuální dění i širší historická perspektiva je potvrzují. Stran je ve hře totiž více, stejně tak zájmů, a celý příběh navíc nelze zredukovat jenom na poslední, epický střet mezi „svobodou a opresí“. Je totiž součástí příběhu mnohem košatějšího.

V aktuálním herním poli vidíme tyto aktéry a motivace: stát coby zákonodárce se snaží vyjít vstříc tlakům ze strany (převážně korporátních) držitelů autorských práv a (například farmaceutických) patentů. Ti totiž na jedné straně hlasitě křičí, že stávající zákony už nedokážou zajistit jejich zavedený podnikatelský komfort. Proto například republikánští politici v USA předkládají k poznámkování dokument SOPA a demokraté PIPA — návrhy dvou konkurenčních zákonů, které recyklují podobné starší (a odmítnuté) pokusy, jak v éře internetu důkladněji regulovat mediální svět.

Na straně druhé držitelé duševních práv razantně dupou, že ani ta stávající, byť nedostatečná regulace není brána příliš vážně a nemá patřičné mezinárodní záruky. Proto se někteří globální korporátní hráči domáhají na jednotlivých státech potvrzení své ochrany, výsledkem čehož je mezinárodní smlouva ACTA (Obchodní dohoda proti padělání), tedy shoda na tom, že státy budou opravdu a pokud možno ještě důkladněji hlídat, co hlídat už slíbily.

Třetí stranou v aktuální partii jsou ti, jejichž jednání má být zmíněnými zákony a ujednáními regulováno — což je ovšem skupina velmi různorodá a ztotožnit ji s obyčejnými uživateli internetu nebo hacktivisty jednoduše nelze. I tato strana má totiž své korporátní zastání, a to v provozovatelích webových služeb, v průmyslu informačních technologií (IT) či poskytovatelích komunikačních infrastruktur.

A zastání to věru není slabé, bezzubé ani kdovíjak korzárské. Nepatří sem totiž jen gründerští kapitalisté využívající „šeré mezidobí“ a rýžující na chuti jedněch stahovat a neschopnosti druhých nabídnout alternativu (myslím, že takový Kim Dotcom, zatčený majitel MegaUploadu, je internetovou obdobou českých podnikatelských pirátů z 90. let a ostrých kapitalistických hochů z 19. století).

Jedná se především o důstojné giganty jako Google nebo Microsoft, kteří svým firemním protivníkům zjevně ukrojili a ještě hodlají ukrojit pořádný kus krajíce. Třetí strana na sebe též hlasitě upozorňuje: a to v tom smyslu, že ochrana vlastníků autorských práv narušuje zase práva jejich.

Trochu ve stínu stojí strana čtvrtá. Ta se směje — stojí totiž mezi oběma korporátními bloky a z uživatelů si příliš nedělá, protože svou strategii důkladně přizpůsobila nové situaci. Onu stranu tvoří osamocený Apple, který díky neomalené troufalosti i prozíravosti nebožtíka Steva Jobse již před deseti lety rozložil své síly tak, že jakýkoli výsledek mocenské partie mu bude vyhovovat: patří k nejsilnějším v oblasti IT i v oblasti kontroly autorských práv. Obé přitom sofistikovaně spojuje v obchodním modelu, který se zdá být v současnosti neohrozitelným.