Tian (天) v čínštině znamená nebe, an (安) mír nebo klid, a men (门)zase bránu. I nepříliš vnímavý turista ale snadno pozná, že klid na pekingském náměstí Tiananmen není ani náhodou nebeský. Naopak, je velmi materiální a skládá se z uniformovaného masa, kostí, plechu a elektroniky. Veřejné osvětlení je ověšeno bezpečnostními kamerami, veřejná bezpečnost vysílačkami a na každých pět metrů připadá jedno zaparkované policejní auto. Vyfotit si slavný portrét předsedy Maa na slavné bráně postavené za dynastie Ming a obnovené za dynastie Čching bez toho, aby na výsledném obrázku nezacláněl policajt nebo nějaké bezpečnostní harampádí, dá pořádnou práci. Symbolické.

Stejně tak dá práci výsledný obrázek poslat domů - e-mailové schránky Seznamu v Číně nefungují, Gmail se neodbytně ptá na bezpečnostní otázku, kterou člověk zapomněl pár vteřin poté, co si schránku založil, no a o Facebooku se snad ani nemá cenu zmiňovat. Zatímco někdejší císaři stavěli Velkou čínskou zeď proti kočovným nájezdníkům ze severu, současné politbyro neúnavně buduje velký čínský firewall, aby se po místním internetu nepromenovaly závadné informace. Anebo rovnou celé internetové služby, jako právě Facebook.

Za složitou technologií je přitom jednoduchý princip: na obsah čínského „národního internetu“ dohlíží policejní jednotka o síle několika desítek tisíc mužů, stránky se závadným obsahem jsou ale blokovány také na základě hlášek od uvědomělých občanů. Informace proudící dovnitř a ven pak musí projít vládní internetovou bránou, a pokud jsou na indexu, neprojdou. Například Deník Referendum mezi blokovanými weby není, anglické stránky BBC nebo většina Wikipedie ale ano. Pokud jejich adresu zadáte do prohlížeče, stránka se jednoduše nenačte.