Shrnout v kostce proces směřující k rozvojové agendě pro období po roce 2015 je poměrně obtížné, protože byl velmi mnohotvárný. Bylo nepochybně dobře, že se do věci zapojilo stále více účastníků z řad odborníků. Větší organizace občanské společnosti připomínkovaly oficiální dokumenty OSN, a samozřejmě také zdůrazňovaly body, na které kladly zvláštní důraz. Podle toho, na co se soustředily, se dalo vycítit, jestli se zaměřovaly spíše na upravené Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs), anebo na mnohem širší „environmentalistické“ krédo procesu Rio+20, které hraje ústřední roli v Cílech udržitelného rozvoje (SDGs).

Ať už bude výsledek jakýkoli, zůstává otázkou, zda nové cíle budou SMART (z angl. Specific, Measurable, Assignable, Realistic and Time-bound, tedy specifické, měřitelné, přidělitelné, reálné a časově vázané), anebo ne.

„Představa stanovení numerických, časově vázaných cílů pomohla překonat lhostejnost a apatii vůči chudobě ve světě.“ To platí i přes mnoho slabin a nedostatků, které se projevily během implementování Rozvojových cílů tisíciletí. Pokud lze říct, že MDGs byly „environmentálně slepé“, první dojem z SDGs — vzhledem k tomu, jak obrovskou relativní váhu dostaly „planetární“ cíle — naznačuje, že je můžeme označit za „sociálně slepé“.

Ve stručnosti shrneme klíčové prvky přípravného procesu rozvojové agendy pro období po roce 2015: OSN ustanovila dva paralelní „pracovní proudy“. První byl iniciován během summitu MDGs v září 2010. Do května 2013 bylo pod jeho záštitou zveřejněno několik zpráv, které se soustředily především na hodnocení plnění MDGs, reakce na oprávněnou kritiku a navrhovaná řešení pro „nedokončenou práci“. Druhý „pracovní proud“ byl výsledkem konference Rio+20 (viz závěrečný dokument „Budoucnost, kterou chceme“. Těleso, které mělo za úkol vytyčit SDGs, vzniklo v březnu 2013 a dostalo název Otevřená pracovní skupina (OWG). Svou zprávu předložilo v srpnu 2014. Je v ní obsažena současná podoba Cílů udržitelného rozvoje:

• „CÍL 1: Vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě
• CÍL 2: Vymýtit hlad, dosáhnout potravinové bezpečnosti a zlepšení výživy, prosazovat udržitelné zemědělství
• CÍL 3: Zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku
• CÍL 4: Zajistit rovný přístup k inkluzívnímu a kvalitnímu vzdělání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny
• CÍL 5 : Dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení všech žen a dívek
• CÍL 6: Zajistit všem dostupnost vody a sanitačních zařízení a udržitelné hospodaření s nimi
• CÍL 7: Zajistit všem přístup k cenově dostupným, spolehlivým, udržitelným a moderním zdrojům energie
• CÍL 8: Podporovat trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny
• CÍL 9: Vybudovat odolnou infrastrukturu, podporovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a inovace
• CÍL 10: Snížit nerovnost uvnitř zemí i mezi nimi
• CÍL 11: Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce
• CÍL 12: Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu
• CÍL 13: Přijmout bezodkladná opatření na boj se změnou klimatu a zvládání jejích dopadů
• CÍL 14: Chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro zajištění udržitelného rozvoje
• CÍL 15: Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity
• CÍL 16: Podporovat mírové a inkluzivní společnosti pro udržitelný rozvoj, zajistit všem přístup ke spravedlnosti a vytvořit efektivní, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních
• CÍL 17: Oživit globální partnerství pro udržitelný rozvoj a posílit prostředky pro jeho uplatňování“ 

Jsou to úctyhodné a vznešené záměry, proti kterým nelze nic namítat! Kromě toho jsou jednotlivé oblasti více či méně přímo provázané. SDGs byly prezentovány spolu se 169 operačními cíli a třiačtyřiceti návrhy pro jejich implementaci. To je celkem pochopitelné vzhledem k širokému a ambicióznímu záběru a nutně obecné formulaci samotných cílů. (Pro srovnání: osm Rozvojových cílů tisíciletí doprovázelo devětadvacet úkolů.)

Podle toho, jak jsou cíle v současnosti postaveny, se zdá, že „mantrovitý“ požadavek, aby byly „SMART“, tedy specifické, měřitelné, přidělitelné, reálné a časově vázané, bude aspoň do určité míry naplněn. Kontroverze ohledně vhodnosti cílů se však v současných diskusích očividně přesunula k použitelnosti indikátorů — k otázce, jak měřit dosažený pokrok.

Ve své souhrnné zprávě „Cesta k důstojnosti do roku 2030“, která kombinuje výsledky obou „pracovních proudů“, generální tajemník OSN přijal Cíle udržitelného rozvoje v podobě navržené Otevřenou pracovní skupinou.

„V září roku 2015 se celý svět dohodne na novém rámci globálního rozvoje. Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) nahradí Rozvojové cíle tisíciletí, vytvořené v roce 2000. V podobě, ve které je vytyčila Otevřená pracovní skupina, poskytnou holistický rámec aplikovatelný na všechny státy světa. Jako celek budou tyto cíle zaměřené na vymýcení chudoby a deprivace, ale také na růst našich ekonomik, na ochranu životního prostředí a na podporu míru a dobrého hospodaření.

Můžeme považovat za jisté, že systém OSN se bude držet své vlastní „choreografie“, tzn. že se summit shodne na nějaké deklaraci. Vše podle motta: „Politická vize má přednost před technickou proveditelností.“ Jak je patrné například z některých stanovisek vzešlých ze samotného počátku mezivládních vyjednávání, obsah této deklarace se bude podstatně lišit od souhrnné zprávy generálního tajemníka OSN.

Kromě jiného bude zajímavé sledovat, jakým způsobem bude vyřešena podstatná otázka, na kterou některé země poukazují, totiž zda vůbec současná struktura OSN je v takové pozici, aby řešila takto ambiciózní program — „Je OSN vhodná pro tento účel?“ Přebujelé struktury systému OSN nejsou ani v nejmenším vhodné pro hladký průběh tohoto procesu.

Vzhledem k tomu, že získat byť jen letmý náhled na to, co bude v sázce při mezivládních jednáních o agendě pro období po roce 2015, je časově náročné, zdá se jednodušší obrátit se na organizace, které dění monitorují, např. Global Policy Forum. Následující citace snad dostatečně ilustrují kontroverzní otázky, u kterých lze jen doufat, že budou nakonec vyřešeny, ne jenom zastřeny diplomatickými frázemi.

„Pokrok ve vyjednáváních pro období po roce 2015 přinesla 17. — 20. února v New Yorku debata o Deklaraci, která by se měla stát rámcovým politickým prohlášením. Přes silný důraz na transformaci a vysoké ambice zůstaly mezi pozicemi (převážně) Severu a Jihu tradiční ostré hranice. Průběh nadále naznačuje, že existuje historický potenciál pro nápravu některých dlouhodobých nerovností, které vytvářejí hluboké sociální a ekonomické nepoměry, a nadcházející střet s planetárními hranicemi. Převládající názor, že agenda pro období po roce 2015 by měla platit celosvětově pro každou zemi a každého člověka, je bezprecedentní — ještě nikdy neexistovala žádná rozvojová agenda s tak širokým záběrem.

Jaká je podstata transformace? Mnozí delegáti se shodli na tom, že agenda pro období po roce 2015 by se měla týkat transformace. Ale co to v praxi znamená? Je možné s ohledem na planetární hranice mluvit jen o vymýcení chudoby (jakkoli je to nezbytné), a ne o odstranění nerovností?