↗

Žena z ugandského města Lukodi, v němž Armáda božího odporu v roce 2004 zabila desítky lidí, poslouchá se slzami v očích rozsudek nad někdejším dětským velitelem armády Dominicem Ongwenem. Pachatele zodpovědného za znásilňování žen, vraždění dětí, vypalování vesnic a útoky na uprchlické tábory musel jeho obhájce vnímat také jako oběť svého druhu. Jeho snahu sleduje snímek Divadlo násilí. Foto Sumy Sadurni, AFP

Motto už pětadvacátého ročníku festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět zní Cena bezpečí. Jak říká ředitel festivalu Ondřej Kamenický, spojení má pro každého trochu jiný význam.

Může se vztahovat stejně tak k lidem zasaženým válkami a přírodními katastrofami, jejichž bezpečí je zásadně ohroženo a narušeno, tak k těm, kteří zažívají jiné formy nejistoty a strachu a musejí se nimi vyrovnávat.

Války a jejich dozvuky

Z pochopitelných důvodů se letos hlavní pozornost soustředí na válku na Ukrajině. Hned pětice filmů se věnuje konfliktu z různých úhlů pohledu, od svědectví z frontové první linie po osobní příběhy lidí, kteří nenosí uniformy, ale válka jejich životy stejně zasáhla. Ve francouzsko-polsko-ukrajinském snímku Alisy Kovalenko Nevyhasneme dostane pětice mladých lidí z vesnice na Donbasu příležitost vydat se s ukrajinským cestovatelem do Himálaje. Válce se ale ani takovým způsobem nedá uniknout…

Stále přítomné stopy jiného konfliktu jsou tématem snímku Neznalí míru Noaha DeBonise a Laury Angel Rengifové. Kolumbijsko-americký film přináší příběh tří bývalých bojovníků a bojovnic revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), kteří se rozhodnou složit zbraně a žít civilní život. Tím ale jejich těžká cesta k míru teprve začíná.

Dokumentů věnovaných Africe v letošním festivalovém programu není mnoho, hned dva se však zaměřují na východoafrickou Ugandu. Snímek Bobi Wine: Prezidentské reggae Christophera Sharpa vzniklý v ugandsko-britsko-americké koprodukci sleduje cestu populárního reggae hudebníka z ghetta a autora protestsongů k prezidentské kandidatuře. V zemi poznamenané dědictvím krvavé diktatury Idiho Amina je to značně nebezpečná cesta.

Neméně působivou podívanou slibuje dánsko-německý snímek Emila Langballeho a Lukasze Konopy Divadlo násilí, v němž vystupuje první dětský voják obžalovaný Mezinárodním trestním soudem v Haagu z válečných zločinů. Jak zohlednit při hodnocení nesporných brutálních zločinů fakt, že je spáchal člověk unesený ve věku devíti let do nechvalně proslulé Armády božího odporu Josepha Konyho a tam systematicky indoktrinovaný? Je možné být pachatelem i obětí zároveň?

Proměny Asie

Britský snímek v Indii narozeného režiséra Vinaye Shukly A my tomu přihlíželi se zaměřuje na vzestup nacionalistické ideologie a násilí v dnešní Indii a očima novináře Raviše Kumára, bývalého redaktora nezávislého zpravodajského kanálu NDTV News. Ohledává možnosti nezávislých médií v rozdělené společnosti.

Kyrgyzsko-francouzský snímek Vězeň z Vachánu, dokumentární debut Janyl Jusupjanové, představuje, jak se jeden z posledních nomádských kmenů Střední Asie vyrovnává s odchodem z afghánského Vachánského koridoru do moderního Kyrgyzstánu.

Na Tchaj-wan se můžeme vydat ve filmu Daleko pro spánek. Tchajwanský režisér Tsai Tsung-lung sleduje životní podmínky imigrantů a nelegálních pracovníků, kteří v jedné z nejbohatších asijských demokratických zemí čelí brutalitě a společenské diskriminaci.

Nepříliš vzdálené Filipíny čelí akutní ekologické hrozbě a ničení místních jedinečných ekosystémů, jejichž obrana stála život mnoho aktivistů. Jim je věnován snímek Delikado režiséra Karla Malakunase, vzniklý v britsko-americko-australsko-filipínsko-hongkongské koprodukci.

Italsko-norsko-švédský snímek Postpráce režiséra Erika Gandiniho (pozornost vzbudil jeho film Švédská teorie lásky z roku 20215 zkoumající stinné stránky švédského modelu sociálního státu) zachycuje měnící se podoby práce ve Spojených státech, Jižní Koreji, Kuvajtu a Itálii a zamýšlí se nad dopadem automatizace a dalších zásadních změn v organizaci práce na člověka a společnost.

Staré i nové modly

Zajímavá sekce Nová božstva se „zamýšlí nad novými i starými modlami, ke kterým dnes lidé vzhlížejí“. Najdeme v ní například film švédského režiséra Fredrika Gerttena Občanská neposlušnost (Breaking Social), který se ptá po limitech kapitalistické společnosti a sociální rovnosti a zkoumá podoby boje za spravedlnost proti vládnoucím strukturám.

Dánsko-izraelsko-finsko-islandský snímek Nevinnost (režie Guy Davidi) odkrývá tragické dopady izraelského militarismu na život mladých lidí. Sleduje všudypřítomnost boje a zbraní už od dětského věku, narůstající indoktrinaci militantní ideologií i vnitřní zápas mladých lidí, kteří přišli o život v armádě, do níž nechtěli narukovat.

V sekci českých filmů je zastoupeno několik snímků na závažná témata, která však často přesahují hranice naší země. Ve filmu BLIX NOT BOMBS se režisérka Greta Stocklassa setkává s Hansem Blixem, někdejším zbrojním komisařem OSN, a ptá se hlavně na zbraně hromadného ničení, které po 11. září posloužily jako záminka k invazi do Iráku, ačkoli nebyly nikdy nalezeny.

Z festivalové nabídky by se jako vždy daly vybrat ještě mnohé další snímky. Vždy je za nimi intenzivní ponor jejich tvůrců do určitých témat, situací a příběhů. V tom je asi největší síla dokumentárních filmů: umožňují se alespoň na dálku dotknout nejen mnoha ran, ale i snů a nadějí dnešního světa.