Svět, který bolí, znepokojuje a probouzí k citlivosti
Filip OutrataFilmový festival o lidských právech Jeden svět společnosti Člověk v tísni i v roce 2025 přináší bohatý výběr silných svědectví o tragédiích i nezlomnosti jednotlivců i komunit po celém světě.
Festival Jeden svět si za víc než čtvrtstoletí od svého prvního ročníku (1999) vydobyl pozici jedné z největších akcí svého druhu, je výjimečný počtem uváděných filmů, bohatstvím doprovodných programů, ale také tím, že není omezen na jedno město, ale odehrává se během několika týdnů — letos od 12. března až do 27. dubna — na mnoha místech České republiky, tentokrát ve více než padesáti městech.
Celovečerní dokumenty v sobě mají mimořádnou sílu, jsou to záznamy intenzivních osobních zkušeností, snad přesněji objevitelských výprav svých tvůrců, na které nás zvou s sebou. Není to přesný popis reality, ale její originální a jedinečný, vždy osobní otisk. Dokumenty jistě pomáhají svět poznávat z nových perspektiv a do větší hloubky, ale jejich největší síla je v tom, že umožňují svět spoluprožívat.
Podílejí se tak na vytváření a posilování empatie a citlivosti ke světu okolo nás. Svět dokumentů často bolí, dotýká se na citlivých místech, proniká přes ochranné vrstvy, znepokojuje, probouzí hlubší vrstvy lidskosti. Je to jedinečný trialog mezi filmaři, protagonisty jejich snímků — někdy tyto dvě kategorie splývají — a diváky.
České a koprodukční filmy
Podívejme se již do programu letošního ročníku. Začít můžeme doma. V sekci českých filmů jsou zastoupena důležitá témata, jako jsou sociálně vyloučené komunity ve filmu Fakír, ale také bezmála dvouapůlhodinový snímek Tomáše Hlaváčka o obchodu s chudobou Dům bez východu.
Pozoruhodné téma má česko-německý snímek Má země v nedohlednu, který sleduje cestu rodilých Venezuelanů s českými kořeny do Česka.