Kostel Svaté rodiny v Gaze se stal jakýmsi symbolem globálního rozměru války v Gaze. Jediný katolický kostel na území Pásma Gazy je od počátku války útočištěm pro stovky obyvatel z okolních čtvrtí, křesťanů i muslimů. Ztělesňuje jak přítomnost palestinských křesťanů — počtem nevelké, ale historickým významem důležité skupiny palestinského obyvatelstva —, tak i mezináboženskou blízkost a solidaritu.

Na území území Pásma Gazy stojí tři křesťanské kostely. Baptistický kostel, založený v roce 1954, byl zasažen už za války v roce 2008. O rok dříve se stal dějištěm násilných střetů mezi Fatahem a Hamásem, těžce poškozen byl i během prvních měsíců po 7. říjnu 2023.

Nejstarší z křesťanských svatostánků v Gaze, řecký pravoslavný kostel sv. Porfyria, který patří mezi nejstarší kostely na světě a datuje se do začátku 5. století, zasáhl 19. října 2023 letecký úder, který způsobil na kostelním areálu značné škody a měl na svědomí mrtvé.

Kostel Svaté rodiny zatím přímému zásahu a zničení budov unikal, ale to neznamená, že ho válka nepostihla. Dne 16. prosince 2023 byly zastřeleny dvě ženy patřící ke komunitě, Nahida Khalil Anton a její dcera Samar Kamal Anton. Podle Latinského patriarchátu v Jeruzalémě byl viníkem ostřelovač izraelské armády, ta to ovšem popřela.

Nynější zásah střelou tanku ze 17. července nezpůsobil jenom vážné škody na budově, ale zanechal i tři mrtvé a desítku zraněných. Mezi lehce zraněnými byl také jeden z kněží, Gabriel Romanelli. Argentinský kněz měl blízko ke svému krajanovi, papeži Františkovi, který po celou dobu konfliktu až do své smrti do Gazy pravidelně telefonoval.

Těžce zasažen a poničen byl i ke kostelu přiléhající konvent Sester Matky Terezy, ve kterém pečují o čtyřiapadesát zdravotně handicapovaných. Vyřazen z provozu byl jediný generátor, který poskytoval areálu elektrickou energii, zničeny byly solární panely i nádrže na vodu. Tím se konvent stal neobyvatelným.

Tak jako v případě zastřelení dvou žen, i tentokrát Latinský patriarchát v Jeruzalémě, který sdružuje katolické křesťany na území Izraele, Palestiny, Jordánska a Kypru, označil za pachatele izraelskou armádu. Ta útok prohlásila za zásah „zbloudilou municí“ a později dodala nejasnou zmínku o jakési „hrozbě“ v okolí kostela, s tím, že nikdy neútočí na kostely a jiné náboženské objekty.

To je však v rozporu s realitou, protože za dobu války v Gazy byla již zničena nebo zasažena velká většina mešit i všechny tři kostely na území Pásma.

Kardinál Pizzaballa: křesťané v Gaze zůstanou, ať se bude dít cokoli

Po útoku na kostel Svaté rodiny umožnil Izrael zcela mimořádně představitelům řecké ortodoxní a římskokatolické církve návštěvu místa — do Gazy se tak poprvé od začátku války podíval latinský jeruzalémský patriarcha, kardinál Pierbattista Pizzaballa, i jeho řeckoortodoxní kolega Theofilos III.

Oba křesťanští patriarchové využili svou návštěvu, aby dodali humanitární pomoc nejen pro příslušníky křesťanské komunity v Gaze, ale i pro další rodiny. V tiskové zprávě Jeruzalémského patriarchátu se mluví o „stovkách tun jídla“, lécích a lékařském vybavení a také o tom, že zajistí evakuaci zraněných a poskytnutí péče ve zdravotnických zařízeních mimo území Gazy. Křesťané v Gaze zůstanou, ať se bude dít cokoli, zdůraznil Pizzaballa.

Kardinál Pizzaballa v rozhovoru pro italský list Corriere della Sera také výslovně odmítl oficiální vysvětlení izraelské armády. „Říkají, že to byl omyl… všichni tady jsou přesvědčeni, že nebyl.“ Novinář a vatikánský šéf mediální sekce Andrea Tornielli pak připomněl, že ani po roce a půl nepřineslo izraelské vyšetřování zastřelení dvou žen z komunity žádné výsledky.

Papež Lev XIV. jmenoval všechny tři mrtvé, mluvil přímo o útoku izraelské armády na kostel, doslova se zmínil o „opakovaných vojenských útocích na civilní obyvatelstvo a místa bohoslužeb“, vyzval k dodržování humanitárního práva a k zastavení barbarské války.

Křesťanská vesnice na Západním břehu terčem osadnického teroru

Zajímavé jsou reakce ze světa politiky. Ukazují, že kriticky se k Izraeli staví i politici těch směrů, kterým současná izraelská vláda obvykle konvenuje nebo dlouhodobě zastávají neochvějně proizraelské postoje. Útok ostře odsoudila italská premiérka Giorgia Meloniová — podle ní jsou izraelské útoky na civilní obyvatelstvo „nepřijatelné“. ¨

Ještě zajímavější je, že ke kritice se připojují i ti, od nichž by se to dalo čekat asi vůbec nejméně — američtí křesťanští evangelikálové blízcí Donaldu Trumpovi a jeho hnutí MAGA. Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee navštívil v sobotu 19. července vesnici Tajbe (Taybeh) na Západním břehu Jordánu, známé i díky místnímu pivovaru, která se stala o něco dříve terčem útoku židovských osadnických extremistů.

Ti 7. července vypálili olivový sad přiléhající ke kostelu a jej obklopující hřbitov. Podobných žhářských útoků se dějí stovky, tento vzbudil větší publicitu zřejmě právě proto, že jde o křesťanskou komunitu a neobyčejně starobylý kostel, respektive zachované ruiny kostela sv. Jiří z 5. století.

Kardinál Pizzaballa okomentoval útok v Tajbe slovy, že osadníci „si myslí, že jim patří úplně všechno. Bohužel se mi zdá, že izraelská vláda mlčí, pokud je přímo nepodporuje. Proto si počínají naprosto bez zábran.“

Huckabee pak bez velké diplomacie označil žhářské útoky osadníků za teroristické činy a vyzval ke skutečnému potrestání, ne pouze formálnímu slovnímu pokárání viníků. „Znesvěcení jakéhokoli posvěceného místa, ať je to kostel, mešita, nebo synagoga, je teroristický čin, je to zločin.“ Stejně přímočaře jako teroristický čin nazval vraždu palestinsko-amerického mladíka Saifa Musalleta, ubitého osadnickými extremisty k smrti.

Dochází americkým křesťanským konzervativcům trpělivost s Izraelem?

Velvyslanci Huckabeemu ale vadí také ztížená možnost získání víz pro křesťanské skupiny a návštěvníky, dokonce pohrozil recipročním zavedením omezení pro Izraelce pro vstup do Spojených států. „Bylo by velmi nešťastné, kdyby naše velvyslanectví muselo oznámit, že v Izraeli už křesťanské organizace nejsou vítány.“ Tento poněkud bizarní spor údajně vznikl tak, že jistá „níže postavená úřednice“ na izraelském ministerstvu vnitra pojala averzi vůči jakýmkoli křesťanským návštěvníkům a rozhodla se ztížit jim proceduru získání víz.

Týkalo se to ovšem i tak vyhraněně proizraelských organizací, jako je Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, působící i v České republice a sdružující křesťanské sionisty, pro něž je podpora Izraele zásadním prvkem agendy. O narůstajícím napětí mezi stále radikálnějším a extremističtějším Izraelem, respektive jeho vládou, a křesťanským světem jako takovým, včetně jeho nejvíce proizraelských částí, tento incident, díky Huckabeeho intervenci urovnaný, svědčí výmluvně.