„To, co vidíte na sociálních médiích, je jen malá část našeho utrpení. Umíráme mnoha způsoby smrti: hladem, ohněm i zimou.“ Tato slova mi napsala Habíba, jedna z mých známých z Gazy, s nimiž si píšu a snažím se o nich dozvědět něco víc. Ani neznám její tvář. Od začátku války se musela jedenáctkrát vydat na cestu. Ne však do nového domova, nýbrž do nového bezdomoví.

Předevčírem v noci mi napsala zprávu, z níž byl zřetelně slyšet pláč a zděšení, jako na videích ukazujících výbuchy obřích bomb v blízkosti stále ještě stojících, ale už stejně těžce poškozených domů. „Ach bože, bombardovali stany a spalovali lidi zaživa. Co máme dělat? Okupanti nám říkají, že to je bezpečná oblast a pak nás v ní spálí zaživa…“

Útok na stany v zóně Al-Mawasi, někdejším pásu úrodné země při pobřeží Pásma Gazy, dnes plném stanů se statisíci uprchlíků z jiných míst Pásma, nebyl první. Izrael v „bezpečné zóně“, kterou sám vyhlásil, útočí pravidelně. Tentokrát zahynulo nejméně šestnáct lidí.

Na začátku dubna útočila izraelská armáda na stany novinářů poblíž Násirovy nemocnice. Ahmed Mansour ze serveru Palestine Today po zásahu střepinou doslova seděl uprostřed plamenů a později těžkým popáleninám podlehl. Z posledního útoku byly natočeny záběry malých dětí doslova spálených na škvarky.

Nekonečná hrůza, rozpad lidství v přímém přenosu, obžaloba „demokratické“, bohaté a technicky vyspělé země, která si počíná mimořádně brutálně a cynicky. A ví, že si může dovolit už úplně všechno, protože současný prezident nejsilnější světové velmoci neuznává jinou hodnotu než sílu. Ne že by to před ním bylo o tolik jiné.

Koncentrovaná tragédie

Někteří přátelé z Gazy mi posílají fotografie. Hromada sutin a na ní stojí mladý muž. Stojí ještě? Nebo přišel o nohy, o ruce, jako devítiletý Mahmúd na letošním vítězném snímku World Press Photo, který už v březnu 2024 přišel o obě ruce, a v katarském Dauhá, kde mu zachránili život, se setkal s fotografkou Samar? Dnešní oběti možná takové „štěstí“ mít nebudou.

V Gaze je největší koncentrace dětí, které přišly o končetiny, na světě. Je to přitom jenom jeden dílek z celkové hrůzy, z koncentrované tragédie, která se bude zřejmě stupňovat, protože Izrael už na začátku března zcela zastavil dodávky humanitární pomoci.