Nynější politika Izraele působí vzrůst antisemitismu a antijudaismu
Tomáš HalíkPředstavitelé českých židovských obcí adresovaly dopis Tomáši Halíkovi, v němž jej obvinili z „antisemitismu a antijudaismu“. Odpověď Tomáše Halíka, publikovanou v sociálních sítích, zveřejňujeme jako komentář.
Dlouho vyhlížím alespoň jednoho spravedlivého mezi náboženskými představiteli Židů v ČR, který by jasně odsoudil válečné zločiny, páchané Netanjahuovou vládou v Gaze. Právě od věřící komunity bych čekal čestné a statečné: „Ne v našem jménu!“ — a to bez výmluv a relativizací. Právě od ní bych čekal, že budou hlasem naší společné víry v Hospodina, který se zastává sirotků a vdov, a nikoliv hlasem politiků izraelské vlády.
Místo toho nyní čtu s hlubokým zklamáním, bolestí a rozhořčením Vaše nešťastné prohlášení, kterým zcela neseriózně zkreslujete mé postoje, urážíte mne a riskujete tím ztrátu jednoho ze svých upřímných přátel a podporovatelů. Vaše stanovisko mi připomíná podobně nešťastný postoj některých katolických kruhů, kteří se — jako u nás Dominik Duka — snažili popírat či bagatelizovat rozsah a vážnost sexuálního zneužívání katolickými duchovními, protože prestiž instituce byla pro ně víc než pravda a solidarita s obětmi.
Jistě víte, že jsem proti tomuto pokrytectví ve vlastní církvi vystupoval a že zejména papež František veškerou klerikální sebestřednost a sebeobhajobu odsuzoval. Toto přirovnání ovšem kulhá v tom, že Netanjahuova vláda koná zločiny ještě nesrovnatelně horší: zločiny proti mezinárodnímu právu i elementárním zásadám lidskosti, nese na rukou krev desetitisíců nevinných, zejména žen a dětí.
Opravdu máte před tím zavřené oči a srdce? Opravdu Vám to nestálo za zmínku ani jediným slovem ve Vašem prohlášení? Kdo se nedokáže pravdivě a kriticky podívat do vlastních řad, ztrácí pro mne veškerou věrohodnost. Kdo se ideologicky identifikuje jen s vlastním etnikem, náboženskou institucí či politickou stranou natolik, že ospravedlňuje i její neospravedlnitelné činy, kdo je natolik zaujat bolestmi „svých vlastních“, že ztrácí empatii vůči utrpení druhých, ztrácí smysl pro skutečnost, pro pravdu a spravedlnost.
Po celý život považuji za svou mravní povinnost vystupovat proti zlu a násilí „padni komu padni“, ať křivdy páchají nacisté, komunisté nebo katolíci, „čeští vlastenci“ (vůči sudetským Němcům), Palestinci či Izraelci. V tom je můj postoj opravdu celoživotně konzistentní. Vy píšete o mém „dlouhodobém a konsistentním postoji“, ale zkreslujete ho, nestydíte se předhazovat mi dokonce šíření antijudaismu.
To zcela odmítám jako absurdní a urážlivé. Zamlčujete, že se celoživotně angažuji proti všem formám antisemitismu a antijudaismu, že za svou angažovanost v křesťansko-židovském dialogu jsem byl ve varšavské synagoze odměněn čestným titulem „Muž smíření“, že po barbarském útoku Hamásu vůči Izraeli jsem pomohl zorganizovat modlitební večer za oběti a proti terorismu v našem kostele se zástupci křesťanů, Židů i muslimů v rámci iniciativy Společný hlas, které se mnoho let věnují.
Jasně jsem se vyslovil proti neospravedlnitelné teroristické akci Hamásu a jasně jsem řekl a napsal, že uznávám právo a povinnost Izraele chránit své občany.
V zájmu pravdy a spravedlnosti je však třeba vidět i druhou stránku. Proto odsuzuji nynější politiku izraelské vlády a jsem v tom zcela zajedno s množstvím čestných poctivých Židů při masových demonstracích v Izraeli i v zahraničí a s mnoha představiteli židovství, mluvím stejně jako například izraelský expremiér Olmert.
To jsem očekával také od vás. Ty všechny také obviníte z antijudaismu?
Má kritická slova vždy byla a jsou jednoznačně a adresně cílena právě vůči nynější Netanjahuově politice a vůči těm, kdo ji omlouvají, a nesou tedy morální spoluvinu za její zločiny. Je proto naprosto nestoudné vinit mne z nějakého nepřátelského postoje vůči Židům a židovství jako takovému.
I ve Vašem pamfletu — v odkazu na mé texty — může nezaujatý čtenář najít mé stanovisko:
„Ano, v tomto konfliktu stojím na straně Izraele, ale nikoliv na straně jestřábů současné izraelské vlády včetně populistického premiéra Netanjahua, jehož nezodpovědná politika dlouhodobě zostřovala vztahy mezi oběma národy, zejména na okupovaném území, a která nyní nepřiměřenou válečnou reakcí dostává Izrael do mezinárodní izolace a přispívá k nebezpečnému růstu antisemitismu.
Náboženští fundamentalisté a političtí extrémisté v Netanjahuově vládě paradoxně splnili přesně to, co Hamás zločinným útokem 7. října sledoval: vyprovokovat Izrael k nepřiměřenému ‚kolektivnímu trestu‘, a tím znemožnit připravované sblížení Izraele s arabskými státy, zmobilizovat proti Izraeli arabský svět, mezinárodní veřejné mínění, a to nejen mladou generaci a politickou levici, ale nakonec i americkou vládu, nejdůležitějšího spojence Izraele. To vše nyní bohužel nastalo.
Nelze vyloučit, že kdyby Izrael nereagoval takto brutálně, mnohé arabské státy by se distancovaly od Hamásu a proces dialogu mezi umírněnými arabskými státy a Izraelem by pokračoval a situace v celém regionu by mohla vypadat jinak. To jsou však jen spekulace — nyní jsou tyto naděje zmařené.“
Ano, 7. října jsme všichni stáli na straně Izraele a jeho vlády. Všechna má vystoupení jsou motivována zejména zneklidněním, že nynější politika Izraele působí vzrůst antisemitismu a antijudaismu, proti němuž jsem celoživotně bojoval.
Zneklidňuje mne, že dnes oprávněný hněv vůči nynější politice Izraele u řady lidí bohužel přerůstá v nový antisemitismus, který opravdu není — jak tvrdíte — důsledkem vzniku státu Izrael nebo tisícileté historie antisemitismu. Tuto současnou neblahou emocionální reakci vyprovokoval Netanjahu a nese za ni hlavní odpovědnost.
Váš argument, že je to demokraticky zvolený politik, považuji za klišé: i Hitler v Německu, komunisté u nás a Trump v USA byli demokraticky zvoleni, avšak to nijak neospravedlňuje jejich činy. (Možná to může být důvod k zamyšlení nad stavem společnosti, která si takové politiky svobodně většinově volí).
Váš argument, že Výzva ke změně politiky české vlády neobsahuje výzvu k propuštění rukojmí, je zcela absurdní — ta výzva byla adresována české vládě, a ta rukojmí nezadržuje. Navíc v té výzvě bylo jasně řečeno, že útok Hamásu odsoudily všechny státy EU a podpořily právo Izraele na legitimní obranu.
Pokud se týká památky obětí holokaustu (opět mohu doložit, že jsem v řadě svých knih a přednášek hovořil o teologickém významu této reflexe, o „Bohu po Osvětimi“), opravdu mi schází z Vašich řad hlas podobný mému oblíbenému mysliteli Emmanueli Levinasovi, že právě tato památka by měla Židy zavazovat k solidaritě s obětmi všech etnických čistek, zabíjení nevinných a zbavování lidí práva na svou vlast a své domovy.
Pokud neuznáváme univerzální platnost jistých etických zásad, zrazujeme naši společnou víru ve Stvořitele, Otce a Pána všech lidí. Politicky zneužívat památku obětí holokaustu jako štít vůči jakékoliv kritice izraelské politiky a kritiky této politiky šmahem dehonestovat jako antijudaisty či antisemity považuji za nepřijatelné.
Přestože Vaše prohlášení a Vaše mlčení ke zločinům v Gaze bylo pro mne velkým zklamáním a zraněním lásky, modlím se za uzdravení našich vztahů ve světě tak plném nenávisti. Té nesmíme podléhat a dále ji roztáčet.
Jestli je pravda, že vaše stanovisko, nepodepsané žádným jménem, je skutečně vyjádřením názorů všech členů všech uvedených komunit a je to opravdu jednotný názor věřících Židů v ČR, vede mne to jistě k pochybnostem, zda pokračování dialogu je možné a smysluplné. Přesto chovám naději, že to není poslední slovo z vaší strany. Zápasím v srdci o sílu a ochotu v něm pokračovat, třeba i formou osobního setkání.
Podle průzkumu veřejného mínění, provedeného nedlouho po útocích ze 7. 10. 2023 mezi Palestinci v Gaze a na Západním břehu palestinskou agenturou AWRAD v prvním listopadovém týdnu 2023, vyjádřilo 75 procent respondentů útoku teroristů ze 7. října podporu, 13 procent bylo proti útoku.
75 procent Palestinců (můžeme-li věřit tomuto průzkumu palestinské agentury AWRAD) tedy krátce po útoku podporovalo znásilňování, uřezávání hlav žen a dětí, upalování, a únosy rukojmích, zatímco 13 procent Palestinců bylo proti tomuto jednání.
I přesto však 98 procent respondentů průzkumu pociťovalo v době konání průzkumu (tři až čtyři týdny po 7. říjnu) větší hrdost na svoji palestinskou identitu.
Dále 80 % respondentů uvedlo, že jejich odhodlání dosáhnout palestinského státu [rozuměj „dosáhnout palestinského státu od řeky až k moři při současném zániku státu Izrael“] se zvýšilo, zatímco 16 % uvedlo, že jejich odhodlání se snížilo a 68 % respondentů uvedlo, že jejich podpora řešení, založeného na existenci dvou států, klesla.
V době konání průzkumu (tedy nedlouho po 7. říjnu) došlo mezi respondenty také k poklesu přesvědčení, že soužití mezi Palestinci a Izraelci je možné, přičemž 90 % uvedlo, že je méně pravděpodobné, že by takové přesvědčení zastávali. Pouze 7 % uvedlo, že možnost soužití se zvýšila.
Obávám se, vážený pane profesore, že ve světle těchto čísel z prvního listopadového týdne 2023 je vaše spekulace o „zmaření izraelsko-palestinského dialogu nepřiměřenou izraelskou reakcí na 7. říjen“ [byť třeba i izraelsko-palestinského dialogu prostřednictvím umírněných arabských států] skutečně dosti nepravděpodobná.
Pro lepší orientaci (pokud jde o případnou pozitivní roli těch vámi zmiňovaných umírněných arabských států v izraelsko-palestinském dialogu) dodávám, že nejpozitivněji ze všech aktérů samotní respondenti v průzkumu hodnotili roli Brigád Al-Kásám, Islámského džihádu, Brigád Al-Aksá a Hamásu, zatímco k roli Egypta, Jordánska, OSN, Evropské unie, Saúdské Arábie i Spojených arabských emirátů se stavěli převážně negativně.
Spíše pozitivně hodnotili respondenti také například roli Ruska, Číny, Turecka či Íránu.
No a? jak to souvisí s Halíkovým článkem?
Průzkum ukazuje nálady palestinského obyvatelstva nedlouho po 7. říjnu. Ukazuje se tak, že spekulace o zmaření izraelsko-palestinského dialogu nepřiměřenou izraelskou reakcí na 7. říjen je spíše nepravděpodobná. Pokud ty nálady byly krajně nepřátelské již předtím, nemohlo je vyvolat až následující dění, což je naopak základní myšlenkou toho Halíkova článku.
Stavět se proti válce, kterou vedou "naši", to není jen tak.
Nebyl to Hamás, kdo zcela nevynuceně a cíleně "překročil Rubikon" mj. třeba i pro dosažení efektu, zmíněného T. Halíkem a probíraného v diskusi v souvislosti s rozhodnutím Izraele?
potíž je v tom, že to Vaše "naší" začíná definicí Rubikonu. A hlavně je to opravdu jedno -- sprostá vražda dítěte zůstává sprostou vraždou a je zrůdnost okecávat ji předchozími činy druhé strany-- ke které to dítě nutně patří jen nahodilostí zrození a sotva se stihlo stát jejím aktivním členem. Tam i tam. Schvalovat teroristický útok Hammásu s odvoláním na počet palestinských dětí, které v letech před útokem zemřely jako kolaterární škody udržování míru izraelskou armádou nebo na počty preventivně vězněných je nemorální, ale právě tak schvalovat současný postup Izraele znamená schvalovat válečné zločiny nejhrubšího zrna.
A je naprosto idiotské žvanit přitom o antisemitismu -- protože tím, že označíme odmítání vraždění dětí za antisemitismus, narušujeme shodu slušné evropské společnosti o naprosté nepřijatelnosti antisemitismu. Patřím nejspíš k poslední generační vrstvě, která si pamatuje, jak hluboko se do zkušenosti jejích prarodičů a rodičů zasekly zděšené rozpaky z antisemitské nóty v procesech se Slánským et cons. Která to tedy zná alespoň jako zprostředkovanou žitou skutečnost, nikoliv jen jako marginálii v učebnici dějepisu.
„Je idiotské mluvit o antisemitismu, když odmítáme jen vraždění dětí.“
----------------
Halík, pane Profante, mluví právě o antisemitismu, který je údajně způsoben kritikou nynější politiky Izraele [mluví tedy o antisemitismu, který je způsoben odmítnutím „vraždění dětí“].
Není tedy ze strany profesora Halíka idiotské mluvit v této souvislosti o antisemitismu, když ve skutečnosti pravděpodobně jde jen o odmítnutí „vraždění dětí“?
A není idiotské mluvit (například) o antiislamismu (na chvíli to teď v zájmu lepšího pochopení obecných souvislostí obraťme), když přitom ve skutečnosti třeba jde jen o odmítnutí uřezávání hlav?
Tedy přesněji:
Pokud nějaká armáda vraždí děti a navíc tak nečiní nezáměrně, pak se dopouští těch nejhorších zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Její velení patří před soud -- a pokud soud potvrdí záměr nebo jen hrubé zanedbání, které k vraždění vedlo, pak do kriminálu, stejně jako ti, kdo vraždili.
A je lhostejné, zda je to armáda židovského státu.
Nicméně je spousta lidí, kteří papouškují izraelskou válečnou propagandu a označují ty, kteří odsuzují vraždění dětí ze strany izraelské armády, jako antisemity. Tedy, aby to bylo řečeno zcela jasně -- ta spousta lidí netvrdí, že k těm vraždám nedochází, ale že odsuzovat je je antisemitismus.
To je mimořádně pitomé, protože to ohrožuje výsledek dějinného učení se evropských společností, které po holocaustu a stalinistických procesech naučili považovat antisemitismus za něco zcela zavrženíhodného (právě proto, že antisemitismus opravňuje v očích antisemity, pokud se určité skupině lidí provádějí činy, které v jednání vůči všem ostatním skupinám shledává i antisemita jako nejtěžší kriminální zločiny.)
To není nijak v konfliktu s Halíkovým výrokem. Protože pokud někdo hájí činy Netanjahuovy vlády a izraelské armády tím, že musíme pochopit výjimečnou situaci Židů, pak opravdu šíří mimořádně pitomým způsobem antisemitismus.
Pokud chcete, aby vaše (i Halíkovo) stanovisko bylo myšlenkově konzistentní, nemůžete tvrdit, že přesvědčení o kolektivní vině je důsledkem pitomosti jeho nositelů a pak s Halíkem obhajovat antisemitské pitomce (přesvědčené o kolektivní vině Židů), že za jejich antisemitismus (tedy za jejich vlastní pitomost) může politika Izraele a počínání jeho armády.
Buď se tedy musíte vzdát toho základního Halíkova tvrzení, že nynější politika Izraele působí vzrůst antisemitismu, nebo se musíte vzdát své myšlenkové konzistence.
U skutečného antisemity by mě pochopitelně nepřekvapila ani konspirační teorie, že za všechnu pitomost ve světě může politika Izraele.
Musím říct, že některé diskusní valéry je mi zatěžko sledovat. Samozřejmě, že izraelská politika může někdy někde aktivovat latentní antisemitismus, tedy způsobit (aspoň na jedné straně) jeho vzrůst, a přesto může být nutná, či správná. Tyhle věci, které se přece nevylučují, mohou být (a bývají) předmětem kalkulu nepřátel. Málokdy máme možnost kontroly nad sekundárními dopady vynucených, či nutných svých rozhodnutí.
Preventivní útok Izraele na Írán je samozřejmě další osou štěpení. Ukáže se, kdo kde a na čem stojí.
Z mého pohledu může sice nyní jít o postup pochopitelný, odůvodněný, diktovaný existenční hrozbou a vůlí ji účinně čelit, nicméně ve srovnání s tažením v Gaze obecně jistě méně akceptovatelný a přesvědčivými precedenty méně obhajitelný.
Tomáš Halík i Martin Profant by nejspíš odpověděli, že je nutno pečlivě rozlišovat mezi kritikou bezcitné politiky Izraele (kde příčinou je ona politika Izraele v kombinaci s bystrostí jejích kritiků) a skutečným antisemitismem (kde příčinou je naopak politika Izraele v kombinaci s pitomostí antisemitů). Zatímco pro bystrého kritika bezcitné politiky Izraele je tedy ono známé heslo, že „Palestina musí být svobodná od řeky až k moři“, velmi citlivým vyjádřením krásné budoucnosti a tolik očekávané spravedlnosti, která by nastala po konečném řešení izraelského problému, pro skutečně pitomého antisemitu je naopak toto heslo velmi citlivým vyjádřením krásné budoucnosti a tolik očekávané spravedlnosti, která by nastala po konečném řešení izraelského problému.
je od Vás hezké, že mě snažíte interpretovat. Ale jste mimo mísu.
Pokud bych odpovídal panu Horákovi -- a to nechci, protože ctím pevnost jeho postoje, který prostě není přístupný diskusi, protože není založen racionálně, ale určitou formou loajality -- mluvil bych o tom, že a) účel nesvětí prostředky a za b) nemám důvod stát na kterékoli straně štěpení, o němž mluví.