Jak uvádějí oficiální stránky festivalu, je dnes Jeden svět organizace Člověk v tísni největším festivalem dokumentárních filmů na téma lidských práv na světě. První ročník se konal v roce 1999, sedm let po vzniku humanitární, rozvojové, vzdělávací a lidskoprávní organizace Člověk v tísni. Festival promítne ve čtyřiceti městech v České republice — a později v Bruselu — od 20. března do poloviny dubna celkem 96 celovečerních filmů a deset snímků ve virtuální realitě.

Zahajujícím filmem je letos ukrajinský snímek 20 dní v Mariupolu Mstyslava Černova, nominovaný na Oscara. Válce na Ukrajině a jejím aspektům je věnováno i několik dalších filmů, mimo jiné snímek Tak trochu cizinka o čtyřech generacích ukrajinských žen a dopadu, který má válka na jejich životy.

Cenu Homo homini, na festivalu každoročně udělovanou osobnostem či organizacím, které se zasloužily o prosazování lidských práv, letos obdržel ázerbájdžánský protikorupční server Abzas Media.

Český Jeden svět je také zakládajícím členem asociace lidskoprávních festivalů Human Rights Film Network a poskytuje konzultace vznikajícím festivalům v řadě zemí — patří mezi ně mimo jiné právě Ázerbájdžán, ale také Arménie, Gruzie, Nikaragua či Hongkong. Sesterských festivalů je poměrně dlouhá řada.

Vedle dokumentárních filmů rozdělených do několika sekcí, soutěžních i nesoutěžních, přináší festival i filmy hrané. Mezi zajímavé kategorie letos patří třeba Vrstvy moci, kde najdeme vedle sebe dokumenty i hrané filmy zaměřené na různá patra mocenské hierarchie v různých zemích světa a mechanismy, které v nich fungují a ovlivňují životy lidí.

V této sekci můžeme vidět hned čtyři snímky na téma Spojených států, mimo jiné Prozatím o americkém justičním systému nebo Umlčená média o boji komunit původních obyvatel za svá práva a svobodu projevu, ale třeba také nizozemský snímek Kauza Dmitrijev o muži, který zasvětil život rozkrývání zločinů stalinistické epochy a sám se kvůli tomu stal ruským režimem pronásledovanou osobou.

Zaostřeno na Blízký východ

Více než desítka snímků se věnuje oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Dostaneme se díky nim do Íránu, Libye, Sýrie, Jemenu, Afghánistánu i Izraele. Film Hledím k aleji štěstí režisérky Sreemoyee Singh sleduje situaci v Íránu skrze literaturu a film, hledá odpovědi na to, jaký vliv má náboženský režim na tvorbu umělkyň a umělců, a díky tvorbě feministické básnířky Forúgh Farrokhzád se zvláště zaměřuje na postavení žen a jejich veřejné vystupování.

Snímek Nilin sen o životě v rajské zahradě režisérky Niloufar Taghizadeh se zabývá praxí dočasných manželství (síghe) a vlivem, jaký mají na děti pocházející z těchto svazků. Trojici snímků s íránskou tematikou doplňuje hraný film Pozemské verše Aliho Asgariho a Alirezy Chátamího, nazvaný podle verše Forúgh Farrokhzád, který život v restriktivním režimu odhaluje skrze devět osobních příběhů.

Do kořenů izraelsko-palestinského konfliktu dává nahlédnout Žal v Lodu izraelské režisérky a scénáristky Hilly Medalia. Ve městě ve středním Izraeli, kde vedle sebe žijí židovští a palestinští Izraelci, dojde k násilnému útoku na neozbrojeného Palestince Músu. Útočník, který třímal v jedné ruce zbraň, ve druhé izraelskou vlajku, vyvázne bez trestu, během následných nepokojů nicméně zahyne i židovský soused zabitého Palestince. Jeho rodina se rozhodne pro posmrtné darování orgánů, ledvinu zabitého dostane arabská žena.

Norsko-palestinský snímek Život je skvělý Mohameda Jabalyho vypráví příběh palestinského filmaře z Gazy, jehož nedobrovolným domovem se po roce 2014 stalo Norsko. Film je kronikou emigrace i svědectvím o síle komunity.

Ve filmu Matka všech lží se mladá filmařka Asmae El Moudir pouští do rozplétání rodinných lží a mýtů vztahujících se k povstání či hladovým bouřím v roce 1981, kdy tisíce mladých lidí z chudinských čtvrtí v Casablance v době drastického zvyšování cen útočily na symboly bohatství a desítky až stovky z nich se staly obětí policejní střelby.

Ohrožené ekosystémy a komunity

V sekci nazvané Ekosystémy se můžeme vypravit do amazonského pralesa, lesů okolo Barcelony, na dánský ostrov Mandø ohrožený vzestupem hladiny oceánů, mezi kočující pracovníky nukleárních elektráren či indické rybáře. Snímek Hlídka Camila de Castra a Brada Allgooda se zabývá produkcí hovězího masa v Nikaragui a sleduje pokusy komunit místních obyvatel bránit ničení pralesa, které s sebou tento výnosný byznys založený na poptávce zejména ve Spojených státech nese.

Rahčan — Ella se bouří režisérky Anne Marte Blindheim nás zavede mezi Sámy, původní obyvatele severu Evropy. Ella, sámská popová hvězda a aktivistka, se snaží zabránit těžbě mědi, kterou norská vláda povolila v panenské přírodě fjordů. Film dává nahlédnout do života komunity, která se snaží uchránit své přírodní prostředí i kulturní tradice.

Podobné téma má dánsko-kanadský snímek Dvojí kolonizace, věnovaný původním obyvatelům Grónska a dodnes živému a tíživému dědictví dánského kolonialismu. Ten dodnes poznamenává životy lidí, jako je aktivistka Aaju, v dětství tak jako mnoho dalších Inuitů odeslaná na převýchovu do Dánska.

Desítka filmů v tematické kategorii Komunity pak ukazuje různé podoby soudržných komunit z mnoha zemí. Najdeme mezi nimi virtuální hráčskou komunitu ve francouzském dokumentu Virtuální ostrov, fenomén obchodování s kryptoměnami zachycuje americko-španělský snímek Bull Run, sondu do uměleckého undergroundu v Hongkongu přináší film Hongkong Mixtape a pohled do světa amerických evangelikálů nabízí Modlitba za Armagedon.

Za doporučení konečně stojí také snímek Když rozum mlčel, který vychází z procesu před Mezinárodním trestním soudem v Haagu, který v roce 2000 poprvé označil systematické znásilňování za formu zločinu proti lidskosti. Hlas ve filmu dostávají ženy, které během války v Bosně čelily sexuálnímu násilí.

Jako vždy za pozornost stojí všechny filmy uvedené na festivalu. Každý z nich je výrazným, osobním a silným svědectvím o jednom aspektu lidských práv ve světě. A zapomenout nelze ani na debaty, které se po většině projekcí odehrávají a na nichž vystupují a diskutují zajímaví hosté. Festival Jeden svět zkrátka nabízí příležitost dotknout se mnoha bolestí, ale i nadějí toho jediného světa, který společně obýváme, a to během jediného týdne.