Film Golda, pojednávající o bývalé izraelské premiérce, která své zemi v roce 1973 zajistila vojenské vítězství nad egyptskou a syrskou armádou, není na místě spojovat s vysokými očekáváními. The Hollywood Reporter popsal film jako životopisný snímek zobrazující jedinou ženu v čele izraelského státu coby „překvapivě efektivní vojenskou vůdkyni“ a zkušenou diplomatku.

Ve skutečnosti však režisér Guy Nattiv neukázal mnoho z „lidské bytosti“ stojící za legendou ani z jejích vlastností, na jejichž základě by z ní legenda mohla vyrůst. S potenciálně obnoveným zájmem o tuto historickou osobnost se nicméně naskýtá příležitost oddělit mýtus od reality.

Nejprve tedy k mýtu. Golda Meirová byla ve Spojených státech feministickou ikonou. V letech 1969 až 1974 působila jako čtvrtá izraelská premiérka a z průzkumu Gallupova institutu tehdy vyšla jako „nejobdivovanější žena“ v USA. V žebříčku předstihla i první dámy USA Betty Fordovou a Pat Nixonovou, manželky amerických prezidentů oné doby.

Izraelská vůdkyně se jako bílá, liberální sionistka druhé vlny stala tváří amerického feminismu, když se objevila v plakátové kampani kritizující genderové stereotypy na pracovišti. Pod reprodukcí známé fotografie izraelské premiérky stojí na plakátu nápis: „Ale umí psát na stroji?“

Palestinci ovšem pochopitelně chovají Goldu Meirovou v opovržení — to ona o nich prohlásila, že „nic takového jako Palestinci nikdy nebylo“. Při jiné příležitosti zase uvedla, že Arabové nenávidí Židy více, než milují své děti, abychom si připomněli jen některé z jejích nehorázných výroků.

Málokdo z lidí, kteří rádi vytahují její výrok o neexistenci Palestinců, si ale ve skutečnosti uvědomuje jeho širší kontext. Jedná se o to, nakolik hluboce je v eurocentrickém imperiálním světonázoru zakořeněno, že společenství, které se nehonosí atributy moderního evropského státu, žádným národem není.